ECLI:CZ:US:2008:1.US.3045.07.1
sp. zn. I. ÚS 3045/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. R. T., 2) Mgr. J. T. a 3) Trim Group a. s., IČ: 649 48 269, Slatiňanská 933/16, 193 00 Praha 9 - Horní Počernice, zastoupených Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem, Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2007 sp. zn. 37 Nt 621/2007, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou stížností stěžovatelé napadají v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí obecného soudu navrhují Ústavnímu soudu jeho zrušení.
Tvrdí, že ve vztahu ke stěžovateli sub 1) byla porušena jeho základní práva plynoucí z čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, odst. 2, čl. 12 odst. 1, čl. 13, 18. odst. 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ve vztahu ke stěžovatelce sub 2) měla být porušena základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 18 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ve vztahu ke stěžovatelce sub 3) měla být porušena základní práva zaručená čl. z čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 13, čl. 26 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti je dále uvedeno, že stěžovatelé sub 1) a sub 2) jsou manžely a společně bydlí v domě č. p. 933, na stavební parcele č. 2122, Praha, katastrální území Horní Počernice, jehož, a přilehlé garáže, je výlučným vlastníkem stěžovatelka sub 2); stěžovatel sub 1) je daňovým poradcem a členem představenstva stěžovatele sub 3), se sídlem v uvedeném domě. Po stručné rekapitulaci průběhu domovní prohlídky stěžovatelé uvádějí řadu důvodů, ze kterých považují příkaz k domovní prohlídce a prohlídku jako takovou za rozporné s jejich ústavně zaručenými právy. Stěžovatelé namítají, že "nejsou v časové souvislosti se stíhanými skutky," neboť ty se měly stát před rokem 2004, zatímco vztah daňového poradenství stěžovatelů sub 1) a sub 3) k jednomu ze subjektů zmíněných v příkazu k domovní prohlídce počal až od 9. 9. 2005. Dále, že jsou osobami, které jsou vázány mlčenlivostí, neboť mají postavení daňových poradců. Rovněž uvádějí, že stěžovatelka sub 2) nemůže vůbec mít "vztah ke stíhané trestné činnosti", neboť je toliko vlastníkem domu, kde sídlí daňoví poradci. Stěžovatelé zdůrazňují, že Policie ČR zcela ignorovala upozornění, že žádné z věcí nelze vydat ani odebrat, neboť podléhají povinnosti mlčenlivosti. V podrobném rozepsání základních práv, která měla být domovní prohlídkou porušena, dále stěžovatelé dále zmiňují, že prohledávaná garáž nebyla uvedena v příkazu k domovní prohlídce, prohlídka poškodila dobrou pověst stěžovatelů, v příkazu k domovní prohlídce celkově chybí řádné odůvodnění a rovněž zdůvodnění, proč měla být prohlídka vykonána jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Co do pochybností o oprávněnosti domovní prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného stěžovatelé odkazují na závěry Ústavního soudu v nálezech sp. zn. II. ÚS 298/05 a sp. zn. III. ÚS 287/96. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 4. prosince 2007 stěžovatelé dále uvádějí, že následným (27. 11. 2007) odepřením nahlédnutí do spisu ČTS: OKFK-35/15-C-2007 mělo být porušeno jejich právo vyjádřit se k prováděným důkazům, což má být dalším argumentem pro zrušení napadeného příkazu k domovní prohlídce. Konečně stěžovatelé uvádějí, že práva stěžovatelů sub 1) a sub 2) mají být porušena napadeným pravomocným rozhodnutím soudu, zatímco vůči stěžovatelce sub 2) má být domovní prohlídka jiným zásahem veřejné moci.
Z napadeného příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. října 2007, sp. zn. 37 Nt 621/2007 (dále jen "příkaz k domovní prohlídce"), plyne, že soud podle §83 odst. 1 trestního řádu nařídil domovní prohlídku rodinného domu, včetně prostor k němu náležejících, na blíže specifikované adrese, jehož vlastnicí je stěžovatelka sub 2). Provedení bylo přikázáno Policii ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, za případné součinnosti s dalšími složkami Policie ČR v době od 9. října 2007 do 20. října 2007. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je dále podrobně uvedeno, že Policie ČR vede trestní řízení ČTS: OKFK-35/15-C-2007 na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezřelých M. B., L. C. a V. Š. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve stadiu pokusu ve formě spolupachatelství, a podezřelého A. V. pro tentýž trestný čin, spáchaný ve formě účastenství. Ke každé ze jmenovaných osob je podrobně a konkrétně uvedeno, jakým jednáním se měly trestného činu dopustit. Rovněž je zmiňováno prověřování podezření ze spáchání dalších trestných činů. Dále je uvedeno, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 4. 10. 2007 návrh na provedení domovní prohlídky s odůvodněním, že v uvedeném objektu ve vlastnictví stěžovatelky sub 2) sídlí společnost Trim Group a.s., přičemž člen představenstva této společnosti stěžovatel sub 1) předložil za tuto společnost Finančnímu úřadu pro Prahu 1 plnou moc ze dne 9. 9. 2005 k zastupování společnosti DVOZA s.r.o. ve věcech daní, přičemž je důvodné podezření, že v uvedených prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, a to materiály za období leden 2002 - prosinec 2004, týkající se sedmi přesně specifikovaných subjektů, kromě jiných DVOZA a.s. Jako věci důležité pro trestní řízení bylo obecně jmenováno několik druhů účetních a právních dokumentů a dále nosiče dat a další dokumenty. Po přezkoumání návrhu a předloženého spisu soudce dospěl k závěru, že ze spisového materiálu vyplývá důvodné podezření, že v uvedeném objektu je věc důležitá pro trestní řízení.
Z kopie protokolu o provedení domovní prohlídky ČTS: OKFK-35/15-C-2007 ze dne 10. října 2007 dále vyplývá, že dne 10. října 2007 byla domovní prohlídka na základě výše citovaného příkazu provedena, a to jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu, neboť hrozí nebezpečí zmaření či zničení zejména dokladů účetní evidence, lhostejno zda v listinné či elektronické podobě. Dále protokol obsahuje především záznam o předchozím výslechu podle §84 trestního řádu, seznam zúčastněných osob, a seznam a specifikace nalezených a odňatých věcí, celkem 11 položek, a prohlášení stěžovatele sub 1), že je daňovým poradcem s povinností zachovávat mlčenlivost, a jeho upozornění, že obsahem odňatých věcí jsou skutečnosti podléhající povinnosti mlčenlivosti.
Dále jsou k ústavní stížnosti přiloženy kopie smlouvy o podnájmu uzavřená mezi Trim, spol. s r. o. a Kristina Real a. s. (příloha C), výpisu z obchodního rejstříku Trim Group a. s. (D), oddacího listu stěžovatelů sub 1) a sub 2) (E), fragmentu mandátní smlouvy se DVOZA s. r. o. jako mandantem a Trim Group a.s. jako mandatářem ze dne 9. 9. 2005 (F), výpisu z katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti (G), plná moc společnosti DVOZA s. r. o. udělená jednatelem Václavem Štrbou společnosti Trim Group a. s. dne 9. 9. 2005 k zastupování před státními orgány ve věcech daní (H) a osvědčení o zápisu stěžovatele sub 1) do seznamu daňových poradců ze dne 25. 2. 1994 (I).
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho úkolem ochrana ústavnosti a nikoliv ochrana tzv. běžné zákonnosti, pokud ovšem současně s porušením běžných zákonů nedojde i k zásadnímu zásahu do ústavně zakotvených základních práv a svobod stěžovatele. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s ústavními garancemi, nemůže na sebe Ústavní soud přebírat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by orgány činné v trestním řízení na úkor stěžovatele výrazně vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud proto do činnosti orgánů činných v trestním řízení zasahuje ojediněle ve výjimečných situacích, kdy je v rozhodování těchto orgánů zřetelně obsažen prvek svévole a nejsou respektovány kogentní normy.
V nyní posuzované věci takto výjimečný důvod k zásahu Ústavního soud shledán nebyl. Námitky a argumenty stěžovatelů obsažené v ústavní stížnosti nedosahují závažnosti, který by jejich případ posunul do ústavní roviny.
Pokud stěžovatelé namítají, že "nejsou v časové souvislosti se stíhanými skutky", tedy že trestné jednání podezřelých mělo nastat ještě před tím, než nastal smluvní vztah s jedním z podezřelých, v žádném případě to nevylučuje podezření orgánů činných v trestním řízení o umístění starších účetních a jiných dokumentů v objektu stěžovatelů. Zdůvodnění obsažené v příkazu k domovní prohlídce tak ve světle této námitky zcela dostálo podmínce logičnosti, resp. vnitřní bezrozpornosti.
Ve vztahu k námitce, spočívající v povinnosti zachovávat mlčenlivost, která plyne z §6 odst. 8 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se zdůrazněním, že data klientů a korespondence se ocitla v rukou orgánů činných v trestním řízení, odkazuje Ústavní soud na svá dřívější rozhodnutí, ve kterých se zabýval námitkou ve vztahu k obdobné povinnosti advokáta. V nálezu ze dne 21. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 486/98 (toto i další citovaná rozhodnutí viz http://nalus.usoud.cz). Ve zmíněném nálezu Ústavní soud nepřisvědčil námitce, že vydání příkazu k domovní prohlídce bránila skutečnost, že stěžovatel jako advokát, jemuž svědčí zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti, disponoval řadou důvěrných informací, svěřených mu jeho klientelou. I když jde o povinnost státem přikázanou, a tedy i obecně chráněnou, nelze přehlédnout, že jde nikoli o výsadu advokáta, která by měla založit exempci z obecně platného (a zavazujícího) právního řádu, ale že se jedná o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientely a pro její ochranu, a která v tomto smyslu a rozsahu požívá také příslušné ochrany; ochrana takto chráněných zájmů třetích osob podle současného právního stavu provedenou domovní prohlídkou nebyla dotčena, neboť policejnímu orgánu i dalším orgánům činným v trestním řízení je zákonem uloženo zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem svých pravomocí. Tento závěr byl dále potvrzen např. v usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. IV. ÚS 2/02, kdy Ústavní soud dodal, že "orgán činný v trestním řízení, který prohlídku vykonává, nemůže být vázán pouhým prohlášením osoby, u níž se prohlídka vykonává, že někde je záznam, ke kterému se váže povinnost mlčenlivosti, aniž by takový údaj ověřil. Takový údaj může orgán činný v trestním řízení prověřit jen tím, že to sám zjistí, přičemž tento postup mu ukládá shora uvedené ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu." K tomu sami stěžovatelé poukazují na fakt, že hledané dokumenty a informace (na nosičích) spadají do doby před jejich vstupem do smluvního vztahu s jedním z podezřelým (resp. DVOZA s r.o.). Podle výkladu stěžovatele by listiny a věci jakkoliv uložené u daňového poradce byly pro účely trestního stíhání nedobytné, což by ovšem zcela znemožnilo shromažďování důkazního materiálu pro účely trestního řízení. Tolik k úvahám o této námitce stěžovatelů, přičemž vůbec nejsou dotčeny jakékoliv následné závěry orgánů činných v trestním řízení (soudů) o procesní použitelnosti získaných důkazním materiálů či jejich důkazní relevanci.
K námitce stěžovatelky sub 2), coby vlastníka nemovitosti, že vůbec nemá spojitost s předestřenou trestnou činností, konstatuje Ústavní soud, že příkaz k domovní prohlídce se ani nesnaží tuto spojitost konstruovat, přičemž zároveň jasně a dostatečně podrobně odůvodňuje podezření o výskytu uvedených věcí v nemovitosti stěžovatelkou vlastněné s ohledem na jasně popsané vazby.
K námitce, že v napadeném příkazu k domovní prohlídce není zmíněna garáž, která byla fakticky rovněž prohledána, poukazuje Ústavní soud na to, že soud výslovně nařídil "domovní prohlídku rodinného domu včetně prostor k němu náležejících", přičemž to Ústavní soud v této věci považuje za dostatečnou specifikaci.
K námitce, že absence zdůvodnění domovní prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného Ústavní soud rovněž odkazuje na své již dříve judikované závěry. Výslovně odůvodnění v tomto směru napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje. Dle ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Možnost provedení určitých úkonů před zahájením trestního stíhání jako neodkladných a neopakovatelných má v právním řádu nezastupitelné místo z důvodu účinné ochrany společnosti před kriminalitou, zároveň však takový postup orgánů činných v trestním řízení výrazným způsobem limituje zejména realizaci práva na obhajobu podezřelých osob. Plyne ze zásady proporcionality zásahů státní moci do práv občanů, že k postupu ve smyslu cit. ustanovení je nutno přistupovat se zvýšenou opatrností. Vzhledem k charakteru neodkladných a neopakovatelných úkonů je třeba proto zapotřebí zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post. To zajišťuje právě požadavek ustanovení §160 odst. 4 in fine, podle nějž v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (usnesení ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07). V tomto smyslu Ústavní soud zjistil, že protokol pořízený o provedení domovní prohlídky hned v úvodu obsahuje výslovné konstatování, že úkon se provádí jako neodkladný a neopakovatelný ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu, neboť hrozí nebezpečí zmaření či zničení zejména dokladů účetní evidence, lhostejno zda v listinné či elektronické podobě. Na věc naopak nedopadají závěry nálezu ze dne 6. října 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, kterých se stěžovatelé dovolávají, neboť tehdejší skutkový stav byl výrazně odlišný v tom, že Policie ČR provedla úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu - prohlídku jiných prostor - jako běžný úkon, a to ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy ještě nebyl jasně vymezen skutek ani stanoven okruh osob podezřelých. V nyní projednávané věci je z příkazu k domovní prohlídce zřejmé, že trestní řízení je již v takové fázi, kdy je podrobně zjištěno o jaké konkrétní skutky a kterých podezřelých osob se jedná, což postup podle ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu nevylučuje.
Konečně k celkovým pochybnostem stěžovatelům ve vztahu k řádnému odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud konstatuje, že napadený příkaz je odůvodněn natolik konkrétně a dostatečně, že nevzbuzuje pochybnosti o svém obsahu (např. nevyvolává nebezpečí záměny osob nebo prostor).
K doplněné námitce, ve které stěžovatelé poukazují na to, že jim dne 27. 11. 2007 bylo odepřeno nahlédnutí do spisového materiálu Policie ČR, Ústavní soud konstatuje, že tato pozdější skutečnost nemá argumentační hodnotu ve vztahu k návrhu na zrušení nyní napadeného příkazu k domovní prohlídce.
Rovněž pokud stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti naznačují, že vůči stěžovatelce sub 2) znamenal výkon domovní prohlídky jiný zásah veřejné moci, konstatuje Ústavní soud, že ve vztahu k jakémukoliv jinému zásahu veřejné moci (než je napadené rozhodnutí) se stěžovatelé ničeho nedomáhali (srov. §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, rozeznává ve svém ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu").
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu