ECLI:CZ:US:2008:2.US.1652.08.1
sp. zn. II. ÚS 1652/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudců Stanislava Balíka a Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. V. P., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2008 sp. zn. 44 To 263/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. dubna 2008 sp. zn. 1 Nt 213/2008, spolu se žádostí o projednání návrhu mimo pořadí, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora citovaných usnesení obecných soudů s tím, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva na osobní svobodu a na spravedlivý proces. Stěžovatel požádal o přednostní projednání jeho věci.
Podstatu odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatele tvoří námitky vztahující se k usnesení o zahájení trestního stíhání, které je dle jeho názoru protiprávní, postrádá jakékoliv odůvodnění a není seznatelný myšlenkový postup rozhodujícího orgánu, který by mohl být podroben přezkoumání ve vztahu k němu. Dále namítá, že po 3 měsících od zahájení trestního stíhání neobsahuje spisový materiál žádný poznatek k jeho sobě se vztahující. Dle stěžovatele soud prvoinstančně rozhodující o vazbě legalizoval protiprávní zahájení jeho trestního stíhání a soud druhého stupně se s absencí odůvodněnosti trestního stíhání nevyrovnal, ač tuto námitku uplatnil ve stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby. K samotné existenci vazebních důvodů při rozhodování soudu o vazbě uvádí stěžovatel, že v době rozhodování Ústavního soudu již nebude dán koluzní vazební důvod (uplyne doba 3 měsíců) a tedy nemá význam tento vazební důvod napadat, ve vztahu k důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. řádu namítá, že na základě spisového materiálu nelze k předstižným důvodům vazby dovodit vůbec nic.
II.
Z obsahu napadených soudních rozhodnutí, z odůvodnění ústavní stížnosti, jakož i z připojeného spisového materiálu, Ústavní soud zjistil následující:
Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování-oddělení odboru OK, ze dne 8. dubna 2008 čj. ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele (a dalších tří osob) pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit s dalšími osobami tím, že v době od 20. prosince 2007 do 7. dubna 2008 v pronajatém rodinném domě v Praze 10, Průhonická 198/9, pomocí speciálně nainstalovaného technologického zařízení vypěstovali nejméně 101 ks rostliny konopí obsahující deltatetrahydrosannabinol, a to v úmyslu z této rostliny následně vyrobit drogu marihuana, přičemž k výrobě drogy pro včasný zásah Policie České republiky nedošlo.
Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. dubna 2008 sp. zn. 1 Nt 213/2008 byl stěžovatel podle §68 odst. 1 tr. řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) tr. řádu a dále bylo rozhodnuto, že podle §73 odst. 3 tr. řádu se a contrario nepřijímá jeho písemný slib. Do vazby byli vzati i tři spoluobvinění stěžovatele.
Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal stížnost s tvrzením, že podmínky pro jeho vzetí do vazby nebyly splněny, argumentoval v podstatě obdobnými skutečnostmi, jaké uplatňuje ve vztahu k zahájení trestního stíhání i v ústavní stížnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2008 sp. zn. 44 To 263/2008 stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.
III.
Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a zejména v řízení o ústavní stížnosti střeží dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).
Na druhé straně je však Ústavní soud nejen oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře se opakovaně zabýval otázkou ústavnosti tzv. vazebních rozhodnutí. Přitom vycházel především ze skutečnosti, že obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba tedy představuje nezbytné omezení osobní svobody, u něhož platí princip presumpce neviny a smyslem tohoto omezení je umožnit orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96 N 24/7 SbNU 153). Ústavní soud rovněž mnohokráte judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 N 34/3 SbNU 257). V posuzované věci se však o tento případ nejedná.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv na osobní svobodu a spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata odůvodnění ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatele, že usnesení o zahájení trestního stíhání je protiprávní.
V této souvislosti je nezbytné konstatovat, že stěžovatel proti usnesení o zahájení trestního stíhání a proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5. května 2008 čj. 3 ZT 101/2008-163, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vydanému podle §160 odst. 1 tr. řádu, podal samostatnou ústavní stížnost, která byla vedena pod sp. zn. III. ÚS 1299/08 a usnesením ze dne 11. září 2008 byla jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Ústavnímu soudu proto nepřísluší se v nyní posuzované věci samotnými těmito rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení zabývat, ústavní stížností nejsou ani přímo napadána, stěžovatel brojí výlučně proti rozhodnutím soudu o vzetí do vazby.
Protiústavnost rozhodnutí o vzetí do vazby odvíjí stěžovatel výlučně od konstatování protiústavnosti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a navazujícího rozhodnutí státního zástupce, která však Ústavním soudem shledána nebyla. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti uvádí, že napadá i "existenci zákonných důvodů vazby", avšak bez bližší konkretizace, proti existenci koluzního vazebního důvod námitku nevznesl a proti vazebnímu důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu uplatnil námitku zcela obecnou.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že tato jsou v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 v odůvodnění napadeného usnesení rozvedl, na základě jakých důkazních materiálů dospěl k závěru, že trestní stíhání stěžovatele (a dalších obviněných) pro přípravu zvlášť závažné trestné činnosti je vedeno důvodně. Rovněž tak odůvodnil existenci vazebních důvodů podle §67 písm. b) a c) tr. řádu. Městský soud v Praze, ač konstatoval, že soudce obvodního soudu věnoval pozornost tomu, zda je "u obviněných splněna podmínka vazby spočívající v důvodnosti jejich trestního stíhání a správně poukázal na výsledky šetření policejních orgánů, které trestní stíhání všech obviněných opodstatňují", znovu rozvedl důvodnost podezření ze spáchání stíhané trestné činnosti u stěžovatele a odůvodnil i existenci vazebních důvodů. Řádně se vypořádal s námitkami stěžovatele uplatněnými ve stížnosti, a to jak vztahu k důvodnosti trestního stíhání, tak i ke konkrétním tvrzením týkajících se trvalého pobytu stěžovatele a jeho údajného trvalého zaměstnání. S přihlédnutím ke stadiu trestního řízení, ve kterém bylo rozhodováno u stěžovatele podle §68 odst. 1 tr. řádu a k charakteru stíhané závažné trestné činnosti, konstatuje Ústavní soud, že odůvodnění usnesení soudů obou stupňů jsou v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu.
V.
Ústavní soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby byly splněny a obecné soudy přezkoumatelným způsobem vyložily důvody svých rozhodnutí. Prvoinstanční soud měl k dispozici spisový materiál shromážděný v průběhu prověřování, z něhož dostatečně vyplývala jak důvodnost podezření ze spáchání inkriminované trestné činnosti, a to i stěžovatelem, tak zákonné důvody vazby. Samotnou povahou počáteční etapy trestního stíhání, kdy byl stěžovatel brán do vazby, je dáno, že některé informace, z nichž soudy vycházely, nemají formální povahu důkazů, vyžadovanou pro případné podání obžaloby a pro rozhodnutí soudu. To však nikterak nebrání tomu, aby tyto neformální podklady mohly sloužit k odůvodnění procesního rozhodnutí o vzetí do vazby; bude věcí dalšího průběhu trestního stíhání, aby tyto informace byly dokumentovány procesně bezvadným způsobem. Pouze pro úplnost konstatuje Ústavní soud neopodstatněnost námitky stěžovatele týkající se obsahu vyšetřovacího spisu po třech měsících od zahájení trestního stíhání, neboť pro rozhodnutí soudu o jeho vzetí do vazby byl podstatný obsah spisového materiálu existující v době tohoto rozhodování.
Ústavní soud uzavírá, že v posuzovaném případě postupovaly obecné soudy způsobem, který je slučitelný se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných jeho ústavně garantovaných práv nebo svobod zjištěno nebylo.
Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Pokud jde o stěžovatelovu žádost o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká v. r.
předsedkyně senátu