ECLI:CZ:US:2008:3.US.834.08.1
sp. zn. III. ÚS 834/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG, se sídlem Graben 21, 1010 Wien, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2008, č. j. KSBR 26 INS 282/2008-A-3/2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení krajského soudu, neboť míní, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně (asistentkou soudce) rozhodl o návrhu stěžovatelky (věřitelky), aby bylo rozhodnuto o úpadku a na majetek R. C., byl prohlášen konkurs [§148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen "zákona č. 182/2006 Sb."], tak, že "k insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží" [§97 odst. 2, věta za středníkem, zákona č. 182/2006 Sb.].
Soud konstatoval, že sice podpisu zmocněnce (advokáta Mgr. Vladana Valy) na insolvenčním návrhu ani podpisům osob na plné moci, dokládající toto zmocnění, zákonem požadované úřední ověření nechybí, avšak z přiloženého výpisu "z obchodního rejstříku Obchodního soudu Vídeň" nevyplývá oprávnění osob, které plnou moc vystavily, za stěžovatelku jednat. V důsledku toho, uzavřel soud, je tu situace, kdy insolvenční návrh "není opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která by byla k podání takového návrhu platně zmocněna, a není tak splněna podmínka formulovaná v ust. §97 odst. 2 insolvenčního zákona"; zákon č. 182/2006 Sb. přitom neumožňuje vyzvat stěžovatelku k opravě či doplnění návrhu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že přiložení pouze vybraných stran výpisu z obchodního rejstříku "ještě neznamená, že osoba, která plnou moc podepsala, není oprávněna za ni jednat", a v jiných jí vedených řízeních před Krajským soudem v Brně to bylo "považováno za dostačující". Jestliže vznikly pochybnosti o jednatelských oprávněních, byl soud povinen ji postupem podle §128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. vyzvat k doplnění příloh insolvenčního návrhu. Usnesení, jež napadá, lze podle stěžovatelky vydat pouze za podmínky, že by bylo prokázáno, že jednající osoby za ni jednat oprávněny nebyly.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. předepisuje pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Podle §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Z ustanovení §13 zákona č. 182/2006 Sb. se podává, že asistent soudce insolvenčního soudu činí jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu; co do postavení asistenta soudce pak podle §36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, platí, že asistent vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, přičemž je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Z ustanovení §8 odst. 1 v rozhodné době účinného zákona č. 189/2004 Sb., o vyšších soudních úřednících, plyne, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu; je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu, a jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně, jež lze napadnout odvoláním.
Ve vztahu k napadenému usnesení lze především konstatovat, že není bezpochyby procesně (podústavně) neudržitelné, pakliže soud na situaci předjímanou ustanovením §97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. reaguje vydáním usnesení, že "se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží".
Byť má usnesení o "nepřihlížení" k insolvenčnímu návrhu pouze deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i toto rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry (procesních) práv dotčené osoby (srov. sp. zn. I. ÚS 664/03, II. ÚS 745/06, II. ÚS 359/07; Boguszak, J., Čapek, J., Berlích, A. Teorie práva. Praha : ASPI, 2004, s. 130). "Nepřihlédnutí" k insolvenčnímu návrhu je tak - z hlediska způsobilosti "být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob" - připodobitelné k odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení, jež předjímá ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř.
Odvolání proti tomuto usnesení ustanovení §202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., na které soud v poučení o odvolání odkázal, nepřípustným nečiní, neboť o usnesení, jímž se upravuje (toliko) vedení řízení, nejde. Jelikož není ani rozhodnutím učiněným insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu §10 písm. b) a §11 zákona č. 182/2006 Sb., neuplatní se ani výluka z přípustnosti odvolání stanovená v jeho §91 (na nějž upozornil kupř. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 21. 1. 2008, č.j. KSBR 44 INS 48/2008-A-4).
Z řečeného se tedy podává, že vydal-li soud usnesení podle §97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., pak nelze insolvenčnímu navrhovateli upřít právo odvolání, a to nejméně obdobou podle §128 odst. 1, 4, resp. na základě §128 odst. 2 ve vztahu k §43 odst. 2 o.s.ř.
Tím, že odvolání podáno nebylo (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka - objektivně - nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Proto nelze než uzavřít, že i v dané věci je ústavní stížnost ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl.
Na tom nic nemění (z pohledu podmínky subsidiarity ústavněprávního přezkumu), že soud v poučení o odvolání uvedl, že "proti tomuto usnesení není odvolání přípustné", odkazuje na §202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 618/01, III. ÚS 597/02, I. ÚS 574/03, III. ÚS 332/04, IV. ÚS 52/05, III. ÚS 27/06).
Stojí nadto za zaznamenání, že napadené usnesení nemá pro stěžovatelku nereparovatelné (fatální) procesní následky, neboť, jak ji již upozornil obecný soud, postačí podat nový - řádný - insolvenční návrh; tím se pak úsudek o nedostatku podmínky subsidiarity ústavněprávního přezkumu - zde v materiálním pojetí - jen posiluje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj