ECLI:CZ:US:2008:4.US.1336.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1336/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci návrhu Českého rybářského svazu, místní organizace Kladno, se sídlem Kladno, Prokopa Holého 93, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007 č. j. 28 Co 112/2007-102, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2006 č. j. 9 C 93/2006-73 o zamítnutí jeho žaloby na určení, že žalovaní 1-13 nejsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí. Vyslovil přesvědčení, že s ohledem na okolnosti, za nichž byly tyto nemovitosti darovány, jim nemohl vzniknout restituční nárok, a proto proti rozsudku odvolacího soudu podal i dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl, přičemž v rozporu se zákonem rozhodl také o nákladech řízení. Z uvedeného usuzuje, že ani dovolací soud nevěnoval posouzení věci dostatečnou péči, ústavní stížnost podal proto, že se rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2680/2007-125 nutno konstatovat, že jmenovaný soud dne 21. 2. 2008 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku soudu II. stupně, a to - jak vyplývá z odůvodnění usnesení - po zvažování přípustnosti dovolání a zjištění, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá hmotnému právu i ustálené judikatuře a podané dovolání proti němu ani podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není přípustné. Vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího soudu obdržel zástupce stěžovatele dne 17. 4. 2008 a ústavní stížnost byla podána k doručení dne 29. 5. 2008, stěžovatel tak návrh napadající rozsudek soudu II. stupně podal ve lhůtě k tomu stanovené (§72 odst. 4 citovaného zákona o Ústavním soudu), proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost nesměřuje.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 112/2007-102 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §212 a 212a občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se s poukazem na řádně zjištěný skutkový stav, výklad a použití ustanovení §6 odst. 1 písm. l) a h), jakož i §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými žalobcem (nyní stěžovatelem), a proto na toto vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavní soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Pokud jde o závěry z důkazů, osvědčujících nárok žalovaných dle restitučního zákona o půdě (zákon č. 229/1991 Sb.), porušení zásad vyplývajících z §132 občanského soudního řádu na straně soudů v předmětné věci zjištěno nebylo.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou a rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu