ECLI:CZ:US:2009:2.US.1289.09.1
sp. zn. II. ÚS 1289/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. P., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. l3 Co 353/2008 ze dne 2. dubna 2009, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. P 323/95 ze dne 23. dubna 2008, za účasti 1) Krajského soudu v Ústi nad Labem a 2) Okresního soud v Litoměřicích, jako účastníků řízeni, a 1) A. P. a 2) J. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. května 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, z nichž byl rozsudkem soudu prvého stupně zvýšen příspěvek na výživné prvé vedlejší účastnice řízení (dále jen "dcera"), který je povinen platit k rukám druhé vedlejší účastnice řízení (dále jen "matka"), a bylo rozhodnuto o úhradě dlužného výživného za období od podání žaloby, a rozsudkem odvolacího soudu byl k odvolání stěžovatele potvrzen rozsudek soudu prvého stupně. Dle názoru stěžovatele bylo postupem obecných soudů porušeno jeho ústavně zaručené základního právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve rekapituluje, že v době narození dcery byl manželem matky a ta jej utvrzovala v tom, že je biologickým otcem, ač o tom měl z různých důvodů pochybnosti. Z uvedeného důvodu v zákonem stanovené době nepopřel otcovství. Následně stěžovatel zjistil, že se matka již dlouho intimně stýká s P. K., a proto se domohl rozvodu manželství. Po rozvodu byla dcera svěřena do výchovy matky, která začala žít ve společné domácnosti s P. K. Následně mu nejprve dcera sdělila a posléze i matka a P. K. potvrdili, že biologickým otcem dcery není stěžovatel, ale P. K., což matka vždy věděla. Když je požádal o součinnost k dosažení souladu mezi biologickým stavem a stavem právním, tak se mu matka s P. K. vysmáli s tím, že jim vyhovuje, když dceru vychovává její biologický otec a výživné hradí stěžovatel.
3. Stěžovatel se odvolává na blíže neidentifikovaný komentář k §62 zákona o rodině. Podle něj uvedené ustanovení může sloužit k odstranění tvrdosti, jež právní úprava popření otcovství přináší. Jde zejména o případy, kdy matrikový otec byl matkou uveden úmyslně v omyl, že dítě zplodil, a že matka neměla v rozhodné době soulož s jiným mužem a v důsledku tohoto omylu otcovství ve lhůtě nepopřel. K tomu zpravidla přistupují další skutečnosti, ze kterých se podává, že dosavadní právní stav je v rozporu s dobrými mravy; například matka dítěte žije s biologickým otcem dítěte. Z uvedeného dovozuje, že postup matky byl od počátku v rozporu s dobrými mravy a jejímu návrhu na zvýšení výživného pro dceru proto nemělo být vyhověno. Naopak měl být proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky k zodpovězení otázky, zda je biologickým otcem dcery stěžovatel anebo P. K. Nesouhlasí s názorem obecných soudů, že provedení uvedeného posudku by bylo nadbytečné neboť nepovažuje za mravné, aby bylo výživné zvyšováno "matrikovému" otci. V neprovedení uvedeného důkazu tedy spatřuje zásah do svých základních práv.
4. Ústavní soud je svébytným soudním orgánem ochrany ústavnosti a není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zásadně nepřísluší vstupovat do ústavně vymezené pravomoci obecných soudů poskytovat ochranu právům, pokud jejich rozhodnutí či jim předcházející postup nepředstavuje porušení základních práv a svobod (srov. sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123; aj.). Ústavní soud v minulosti zobecnil podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod v případech nejextrémnějších excesů. Konkrétně byly takto vyvozeny mimo jiné případy opomenutých důkazů, tedy procesní situace, kdy účastníky bylo navrženo provedení konkrétního důkazu, který byl soudem zamítnut bez věcně adekvátního odůvodnění (srov. souhrnně sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). Ačkoliv z je z argumentace stěžovatele zřejmé, že podle něj došlo v posuzované věci právě k takto vymezené situaci, nelze s jeho stanoviskem souhlasit.
5. Ačkoliv v řízení ve věci výživy nezletilých dětí postačuje pouze rámcová formulace skutkového obsahu, resp. je pouze rámcově vymezen předmět sporu (Macur, J.: Předmět sporu v civilním soudním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2002. str. 95), přesto je soud předmětem daného řízení vázán. Lze tedy sice souhlasit s obecným východiskem stěžovatele o nemravnosti situace, kdy je vynucována úhrada příspěvku na výživné po muži, který není biologickým otcem, přičemž posledně uvedený s matkou vychovává dítě, o něž jde. Avšak v řízení ve věci výživného tuto diskrepanci nelze vyřešit, a proto ji v něm nelze ani zohlednit. Uvedená námitka má totiž své místo v řízení o popření otcovství podle §59 resp. §62 zákona o rodině, na nějž ostatně sám stěžovatel poukazuje. Postup, který by případně mohl vést k cíli sledovanému stěžovatelem přitom Ústavní soud naznačil v usnesení sp. zn. III. ÚS 472/07 ze dne 17. května 2007. Do doby, než bude otcovství úspěšně popřeno je přitom soud rozhodující ve věci výživného podle principů uvedených v §135 občanského soudního řádu vázán stavem evidovaným v matrice v souladu s §51 zákona o rodině (jako v uvedeném případě) nebo s §52 a 53 zákona o rodině. Proto argument soudu prvého stupně, že důkaz znaleckým posudkem z odvětví genetiky nemohl být připuštěn, protože je nadbytečný, který aproboval i odvolací soud, lze považovat za ústavně souladný.
6. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu