ECLI:CZ:US:2009:2.US.3039.09.1
sp. zn. II. ÚS 3039/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 830/2009 ze dne 12. srpna 2009, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 4 To 40/2009-679 ze dne 17. března 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu a 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství a 2) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. listopadu 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem odvolacího soudu jednak k jeho odvolání zrušen rozsudek soudu prvního stupně, a dále byl uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že si jako zaměstnanec čerpací stanice ponechal celkem 21.055 Kč za prodané pohonné hmoty, jejichž prodej ani nezanesl do účetního systému zaměstnavatele, ani ohledně něj nevydal doklad zákazníkům. Za toto jednání mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců, a byla mu uložena povinnost nahradit škodu. Usnesením dovolacího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání coby podané z jiného než zákonného důvodu. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy neměly pro své závěry dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Konkrétně jde o to, že nikdy nebyl proveden důkaz záznamy o realizovaných odběrech na jednotlivých stojanech čerpací stanice, které jediné mohly a měly být základem pro zjištění, zda došlo v uvedených dnech k odběru pohonných hmot a v jakém množství. Nic takového však obecné soudy ani neměly k dispozici.
3. Ústavní soud není běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením práv chráněných podústavními předpisy. Může se zabývat pouze případy, u kterých zjistí, že v řízení před soudy byly porušeny ústavní principy (srov. sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Z ústavněprávního pohledu může mít nesprávné provedení důkazního řízení za následek porušení postulátů spravedlivého procesu v případech opomenutých důkazů, v případech důkazů získaných a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy hodnocení provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 378). V každém případě pouhá polemika s právními závěry soudů, a to zpravidla ve zcela shodném smyslu a rozsahu jako v opravných prostředcích, resp. skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s názorem vysloveným soudy, nezakládá sama o době důvod k ústavní stížnosti (srov. sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481; aj.).
4. Jak bylo shora uvedeno, je námitka proti postupu obecných soudů založena na tom, že nikdy nebyl proveden důkaz záznamy o realizovaných odběrech na jednotlivých stojanech čerpací stanice, a to proto, že tyto záznamy neměly obecné soudy k dispozici. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je však zřejmé, že vycházel ve svých skutkových závěrech mimo jiné ze záznamů o stavech čítačů (evidentně na stojanech čerpací stanice) v jednotlivých zájmových dnech (kdy měl pracovní směnu sám stěžovatel), tak jak jsou založeny na čl. 153-167. Dlužno dodat, že evidentně na základě takto získaných informací pak odvolací soud sestavil tabulky o pohybech na jednotlivých stojanech, vyúčtování vydaných pohonných hmot a schodku (str. 10-14). Za problematické přitom rozhodně nelze považovat to, že uvedené záznamy mají ve spise formu úředního záznamu o zjištění policejního orgánu v průběhu vyšetřování, což stěžovatel ostatně přímo ani nenapadá. Každopádně námitka stěžovatele nemá reálný základ.
5. Ústavní soud tedy neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu