ECLI:CZ:US:2009:3.US.1005.08.1
sp. zn. III. ÚS 1005/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti G. K., právně zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 842, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. 1 Nt 155/2007 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2008 sp. zn. 7 To 25/2008, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, jež po odstranění vad splňovala všechny náležitosti návrhu na zahájení řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 8 odst. 2 a článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, podal stěžovatel u Obvodního soudu pro Prahu 3 návrh na povolení obnovy řízení dle ust. §277 a násl. tr. řádu ve věci rozsudku uvedeného soudu ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. 3 T 72/2004, jímž byl stěžovatel ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. 9 To 464/2005 uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák. a dále trestným činem nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V záhlaví uvedeným usnesením ze dne 27. 11. 2007 Obvodní soud pro Prahu 3 návrh stěžovatele na povolení obnovy dle §278 odst. 1 tr. řádu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost k Městskému soudu v Praze, jež ji však usnesením ze dne 25. 1. 2008 sp. zn. 7 To 25/2008, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
V odůvodnění projednávané ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy porušily jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces tím, že se náležitě nezabývaly jeho důkazními návrhy. Stěžovatel poukazuje zejména na vyžádání zprávy Národní protidrogové centrály (dále jen "NPC"), jíž měl být stěžovatel úkolován jako agent v rámci spolupráce na odhalování drogové kriminality. Dále stěžovatel požadoval provedení důkazu detailním výpisem od telefonních operátorů, z nějž mělo vyplynout, že byl s NPC v úzkém kontaktu. Stěžovatel dále předkládal návrhy na výslech několika svědků. Zdůraznil, že důkazy jím navrhované sice nejsou soudu neznámé, ale dosud nebyly řádně provedeny a hodnoceny. Zejména výpověď svědka G. byla v původním řízení nesprávně vyhodnocena.
Stěžovatel pochybení obecných soudů spatřuje v tom, že tyto soudy jeho důkazní návrhy náležitě nevyhodnotily, přičemž soud stížnostní se spokojil toliko s paušálním odkazem na rozhodnutí soudu prvého stupně. Stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí stížnostního soudu, pokud jde o způsob přepisu záznamového zařízení. Namítá, že z veřejného zasedání soudu prvého stupně měl být vyhotoven doslovný přepis. Důkazy, které stěžovatel v rámci řízení o povolení obnovy navrhoval, mají dle jeho názoru zásadní vypovídací hodnotu a jejich ignorováním obecnými soudy je porušováno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů ve světle námitek stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že jako zvláštní orgán ochrany ústavnosti zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).
V případech ústavních stížností, směřujících proti rozhodnutí obecných soudů o návrhu na povolení obnovy řízení ve smyslu ust. §277 a násl. tr. řádu, Ústavní soud zejména posuzuje, zda se obecné soudy nedopustily libovůle, když hodnotily charakter navrhovatelem předkládaných důkazů a argumentů dle kritérií uvedených v ust. §278 odst. 1 tr. řádu. Ústavní soud tu pro stručnost odkazuje na svou obsáhlou judikaturu (v poslední době např. velmi podrobně v rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 1103/07, či v rozh. sp. zn. II. ÚS 1846/07, obě dostupná v internetové databázi http://nalus.usoud.cz).
Dle ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Ústavní soud konstatuje, že se všemi námitkami stěžovatele, uvedenými v ústavní stížnosti, se již poměrně podrobným způsobem vypořádaly obecné soudy v napadených rozhodnutích. Tyto soudy zároveň náležitě odůvodnily svůj závěr o tom, že návrh stěžovatele na povolení obnovy neobsahuje žádné skutečnosti ani důkazy ve smyslu ust. §278 odst. 1 tr. řádu, přičemž Ústavnímu soudu nezbývá, než na odůvodnění napadených rozhodnutí obsahující podrobnější argumentaci odkázat.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že Obvodní soud pro Prahu 3 se důkladně zabýval zprávou Národní protidrogové centrály, z níž jednoznačně vyplynulo, že stěžovatel touto policejní složkou nebyl naváděn k páchání trestné činnosti a nebyl jí ani odposloucháván. Zbylá argumentace stěžovatele neodpovídá důkazům či skutečnostem ve smyslu ust. §278 odst. 1 tr. řádu zcela zjevně, což ostatně stěžovatel u veřejného zasedání a koneckonců i v odůvodnění projednávané ústavní stížnosti sám přiznal. Postatou jeho argumentace tak jsou toliko výhrady proti způsobu vedení jeho původního procesu, což ovšem předmětem řízení obnovovacího dle ust. §282 a násl. tr. řádu být nemůže. Relevanci nemá ani námitka ohledně doslovnosti přepisu záznamu z veřejného zasedání ve smyslu §55b tr. řádu za použití §235 odst. 2 tr. řádu, neboť zákon takovou doslovnost nepožaduje. V přepsaném protokolu je třeba zaznamenat toliko podstatné skutečnosti, nikoli každé slovo ve veřejném zasedání vyřčené.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu