ECLI:CZ:US:2009:3.US.1019.09.2
sp. zn. III. ÚS 1019/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky O. Č., zastoupené JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem se sídlem Praha 6, Národní obrany 45, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2006 č. j. 18 Co 264/2006-251, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku obecného soudu v její občanskoprávní věci s odůvodněním, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod.
K podmínce včasnosti podání ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že rozsudek Nejvyššího soudu jí byl předán dne 24. 12. 2008, přičemž krátce předtím utrpěla úraz. Vzhledem k dočasným bolestivým následkům a pod vlivem utišujících prostředků nebyla schopna potřebné komunikace, a zdravotní potíže se zmírnily až po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti. S ohledem na tyto okolnosti a její pokročilý věk žádá o navrácení lhůty.
V ústavní stížnosti pak stěžovatelka namítá, že městský soud dospěl ke zcela neopodstatněnému závěru, že její zemřelý syn neoprávněně podnikal v oboru odtahové služby, v důsledku čehož byla nesprávně (jakožto "pozůstalá") zavázána k náhradě jím údajně způsobené škody.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného rozsudku Nejvyššího soudu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 v pořadí třetím rozsudkem, ze dne 13. 1. 2005 č. j. 17 C 16/97-223, zavázal stěžovatelku (žalovanou) zaplatit žalobci částku ve výši 43 224 Kč s úrokem z prodlení a co do částky 21 778,70 Kč žalobu zamítl. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem toto rozhodnutí potvrdil; Nejvyšší soud poté rozsudkem ze dne 12. 11. 2008 č. j. 25 Cdo 95/2007-278 stěžovatelčino dovolání jako nedůvodné zamítl.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu má uvedené zákonné ustanovení kogentní charakter, a proto nelze zmeškání této lhůty prominout či povolit její navrácení (srov. např. usnesení I. ÚS 244/95, III. ÚS 1450/07, III. ÚS 3074/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Jak se z doručenky vyžádané Ústavním soudem podává, rozsudek Nejvyššího soudu, jenž představuje v dané věci rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatelky, byl jejímu zástupci doručen dne 17. 12. 2008 a dnem následujícím počala běžet lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti; byla-li však podána až dne 22. 4. 2009, stalo se tak zjevně po jejím uplynutí.
V důsledku toho nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj