ECLI:CZ:US:2009:3.US.1073.09.1
sp. zn. III. ÚS 1073/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti PHARMATRADE, spol. s r. o. se sídlem v Praze 4, Jihozápadní IV. 1116/11, zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní č. 30, proti rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Cm 241/2003 ze dne 1. 7. 2008 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 482/2008 ze dne 17. 2. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti i obsahu připojených napadených rozhodnutí je patrno, že rozsudkem soudu I. stupně - Městského soudu v Praze shora označeným byla zamítnuta žaloba stěžovatele, směřující proti žalované pojišťovně Uniqa, a. s. Praha, na zaplacení částky 379.864,- Kč s příslušenstvím, představující podle stěžovatele zbývající žalovaným neuznanou a nezaplacenou část pojistného plnění, které v důsledku pojistné události - havárie pojištěného vozidla, mělo být plněno na základě pojistné smlouvy mezi účastníky uzavřené. Podstatou sporu bylo posouzení otázky, zda rozsah pojistného plnění, poskytnutého stěžovateli žalobcem k likvidaci předmětné pojistné události, odpovídal podmínkám sjednaným pojistnou smlouvou. Soud I. stupně po provedeném dokazování konstatoval, že pojistnou smlouvou bylo sjednáno pojištění vozidla na obecnou cenu a s odkazem na smluvní ujednání, včetně pojistných podmínek, dovodil, že žalovaný při výplatě pojistného postupoval v souladu se smlouvou. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé s podrobným zdůvodněním jako věcně správný potvrdil.
Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces v podstatě spatřuje v nesprávné aplikaci všeobecných podmínek pro pojištění dopravních prostředků obecnými soudy, které napadená rozhodnutí vydaly, aniž respektovaly ustanovení §153 odst. 1 a §157 odst. 2 o. s. ř., výpočet nesprávné výše pojistného plnění převzaly od žalovaného, neprovedly stěžovatelem navrhovaný důkaz, na základě něhož by byla určena nová cena vozidla, neuvedly, proč se tak nestalo a z jejich odůvodnění není patrno, na základě čeho tato cena byla určena.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl. Obecné soudy ve svých rozhodnutích vycházely z provedeného dokazování a dostatečně podrobně rozvedly, s poukazem na pravidla výpočtu pojistného plnění plynoucí ze všeobecných pojistných podmínek, způsob výpočtu pojistného plnění v daném případě, s důrazem na typ sjednaného pojištění vozidla - pojištění na obecnou cenu vozidla - a opodstatněně konstatovaly, že žalovaný částku, kterou již stěžovateli zaplatil, plnil v souladu se sjednaným obsahem daného pojistného vztahu, jakož i to, že podpisem pojistné smlouvy osvědčil stěžovatel souhlas s údaji v ní uvedenými. Stěžovateli sice třeba přisvědčit v tom, že napadená rozhodnutí výslovně neuvádí, z jakého důvodu nebylo vyhověno návrhu na provedení důkazu o určení "nové ceny vozidla" (významné pro stanovení poměru krácení pojistného plnění za parciální škodu), tento nedostatek však podle Ústavního soudu nedosahuje v daném případě intenzity zásahu do práva na spravedlivý proces, neboť v podstatě jde o důkaz nadbytečný. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je totiž evidentní, že při výpočtu pojistného plnění, resp. jeho krácení, vycházel žalovaný i soudy z pořizovací ceny pojištěného vozidla, akceptované oběma stranami při uzavírání pojistné smlouvy, jejímž podpisem, jak bylo odvolacím soudem zdůrazněno, osvědčil stěžovatel souhlas s relevantními údaji.
Z uvedených důvodů a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, zdůrazňující jeho roli (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 45/94, II. ÚS 294/95, I. ÚS 60/97, II. ÚS 404/98 a řada dalších) byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu