ECLI:CZ:US:2009:3.US.1185.09.1
sp. zn. III. ÚS 1185/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele F. J., zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D., advokátem se sídlem Sokolovská 24, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 6 Tdo 1560/2008, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2008 sp. zn. 11 To 63/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008 sp. zn. 48 T 19/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 a násl., čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel na podporu tohoto tvrzení vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly obsah ustanovení §2 odst. 2, §2 odst. 5 a §2 odst. 6 tr. řádu potud, že v předmětné trestní věci neprovedly dostatečné dokazování, opomenuly provést řadu (stěžovatelem blíže neoznačených) důkazů, nevyhověly důkaznímu návrhu na výslech svědka Valeše a provedené důkazy nesprávně hodnotily. Domnívá se, že jemu přičítané jednání tak není důkazně podloženo, nýbrž předpokládáno a účast na trestné činnosti nebyla postavena "na jisto". Tento stav "neúplného skutkového děje", jak stěžovatel uvedl, jednoznačně připouštěl možnost alternativních závěrů, a proto nemělo dojít k hodnocení důkazů v jeho neprospěch. V důsledku takto konstruovaných námitek se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí jsou přiléhavým a věcně přesvědčivým způsobem odůvodněna, přičemž na obsah jejich odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatel, mu vytýkat nelze (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04 a další).
Ohledně námitky neprovedení důkazu výslechem svědka P. V. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatele nevyhověl (s. 12-13 rozsudku), a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).
V důsledku uvedeného byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu