ECLI:CZ:US:2009:3.US.1369.09.1
sp. zn. III. ÚS 1369/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 3. 2009, č. j. 3755/2009, s návrhem na "přikázání Ministerstvu kultury neprodleně předložit rozkladové komisi podání navrhovatele ze 17. listopadu 2008 ...", "přikázání Ministerstvu kultury provést místní šetření o místě a způsobu uložení knižní Sbírky zákonů ...." a "zakázání Ministerstvu kultury vést sporné řízení mezi některou knihovnou a uživatelem ve prospěch knihovny...", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil označené rozhodnutí ministra kultury, kterým byl zamítnut podaný rozklad a potvrzeno usnesení Ministerstva kultury ze dne 2. 12. 2008, č. j. 14721/2008; současně žádá, aby z důvodu "protiústavnosti a nezákonnosti" bylo vyhověno též i jeho dalším návrhům, směřujícím proti činnosti Ministerstva kultury.
Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele zčásti jako nepřípustný a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§43 odst. 1 písm. e), písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.
To platí i zde, jestliže proti nyní ústavní stížností napadenému rozhodnutí správního orgánu lze brojit správní žalobou u příslušného krajského (městského) soudu dle §65 s. ř. s. , a proti tvrzené nečinnosti správního orgánu (zde předložení podání navrhovatele ze 17. listopadu 2008 rozkladové komisi) postupem dle §80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, či posléze případnou žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle §79 a násl. s. ř. s
V obecné rovině pak není pochyb, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 a násl. s. ř. s. a kasační stížnost podle §102 a násl. s. ř. s., jakož i označené právní prostředky, jež má účastník správního řízení k dispozici ke své obraně proti nečinnosti správního orgánu, jsou procesními prostředky, které před podáním ústavní stížnosti "vyčerpány" být musí.
Proto i zde platí, že je-li navrhovateli otevřena možnost využít těchto procesních prostředků k ochraně tvrzených práv, aniž se tak stalo, je ústavní stížnost podána za situace, kdy podmínka vyčerpání "všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje" splněna není; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným i v usnesení ze dne 5. 3. 2008 sp. zn. III. ÚS 445/08, ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. III. ÚS 627/08 a ze dne 20. 8. 2008 sp. zn. III. ÚS 2023/07 (http://nalus.usoud.cz) - dospěl Ústavní soud i v dané věci k závěru, že ústavní stížnost je v této části ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Ve vztahu k dalším návrhům se pak připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení §64 až §125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho
působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny).
K věcem uvedeným v čl. 87 Ústavy nemůže být - co do těchto návrhů stěžovatele (zde nařízení místního šetření, zákaz vést sporné řízení) - připodobněn, a to zcela zjevně, žádný z nich.
Je tedy namístě závěr, že v této části je podání stěžovatele návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (srov. ustanovení §30, §31 zákona o Ústavním soudu) a jeho návrh trpí též řadou formálních a obsahových nedostatků (srov. ustanovení §34, §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). K odstranění těchto vad však Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že jeho návrh není způsobilý meritorního projednání.
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podaný návrh podle §43 odst. 1 písm. e), písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl, jak bylo předznačeno výše.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj