ECLI:CZ:US:2009:3.US.3197.08.1
sp. zn. III. ÚS 3197/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Arch. I. N., právně zastoupeného JUDr. Radkem Odvárkou, advokátem se sídlem v Mostě, Eduarda Basse 608/2, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. října 2007 sp. zn. 12 T 22/2007, za účasti Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 30. 12. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však nesplňoval všechny náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"). Na výzvu Ústavního soudu stěžovatel své podání doplnil o povinné zastoupení advokátem.
Ústavní stížností stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov, jímž byl uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. l písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na osm roků. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání stěžovatele, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. 7 To 644/2007 podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě dovolání, které opíral o důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. řádu. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 7 Tdo 1639/2008 tak, že je jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu není ústavní stížnost zaměřena.
Pro úplnost je třeba připomenout, že stěžovatel podal již dne 22. 6. 2007 ústavní stížnost proti postupu Okresního soudu Brno-venkov v téže trestní věci. Tato ústavní stížnost, vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1585/07, byla soudcem zpravodajem dne 30. 8. 2007 odmítnuta s odkazem na ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel v určené lhůtě neodstranil vady svého podání.
V nyní projednávané ústavní stížnosti navrhovatel vyjádřil své přesvědčení, že průběh hlavního líčení v jeho trestní věci byl zmanipulovaný ze strany poškozené, neboť svědci lékaři a znalci, kteří podávali znalecké posudky, jsou jejími známými. Stěžovatel poukazoval na psychický tlak, který na něj měl být během trestního řízení vyvíjen. Je dále přesvědčen, že nepodmíněný trest odnětí svobody mu byl uložen z důvodu jeho národnosti. Navrhuje proto, aby byl ústavní stížností napadený rozsudek zrušen pro porušení článku 24, článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky, stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu. Po přezkoumání náležitostí podané ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. října 2007 sp. zn. 12 T 22/2007, je opožděná. I v případě, že by projednávaná ústavní stížnost byla bývala podána ve lhůtě podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jednalo by se o ústavní stížnost nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel podal tuto ústavní stížnost paralelně s dovoláním proti rozhodnutí soudu druhého stupně.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Dále podle §75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Platí také, že Ústavní soud je vázán tzv. petitem, jímž stěžovatel určil ta rozhodnutí obecných soudů, která stížností napadá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi netrvá na tom, aby v trestních věcech vždy bylo proti meritornímu rozhodnutí soudu druhého stupně podáno před napadením rozhodnutí ústavní stížností dovolání (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1218/07). V projednávané věci tudíž byla podmínka vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu splněna již poté, co krajský soud zamítl odvolání stěžovatele. Krajský soud ve věci rozhodoval dne 17. 1. 2008. Stěžovatel uvádí, že dovolání proti tomuto rozhodnutí podal dne 28. 4. 2008, přičemž z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1639/2008 vyplývá, že stěžovatel dovolání podal v zákonné lhůtě ve smyslu ust. §265e odst. 1 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že nyní projednávaná ústavní stížnost byla podána až 30. 12. 2008, není pochyb, že jde o návrh podaný po lhůtě uvedené v ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Avšak i v případě, že by ústavní stížnost byla podána včas, musel by ji Ústavní soud odmítnout jako nepřípustný návrh ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel podal ústavní stížnost v době, kdy v jeho věci dosud probíhalo řízení před dovolacím soudem. Pokud stěžovatel spolu s ústavní stížností podal de facto souběžně dovolání, lze z toho soudit, že se sám domníval, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Ústavní soud však nemůže napadená rozhodnutí přezkoumávat souběžně s dovolacím soudem, neboť by to znamenalo faktické nahrazení rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, a tím i nepřijatelný zásah do pravomoci soustavy obecných soudů. Pro podrobnější argumentaci v tomto ohledu Ústavní soud odkazuje na odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 1102/07, sp. zn. IV. ÚS 616/08 nebo sp. zn. III. ÚS 2993/07 dostupná v on-line databázi rozhodnutí NALUS.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj