ECLI:CZ:US:2009:4.US.1433.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1433/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Nováčkem, Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 3 To 129/2009 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 11. 2008 sp. zn. 7 T 21/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 6. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 a §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným usnesením krajského soudu bylo zamítnuto odvolání navrhovatele do rozsudku okresního soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže a byl mu uložen trest odnětí svobody na 20 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 3 roků.
Dle náhledu stěžovatele nebyl v průběhu celého trestního řízení obstarán jediný přímý důkaz, který by umožňoval vytvořit takové skutkové závěry, jak činí soudy obou stupňů, nehledě na právní posouzení. Veškeré ve věci opatřené důkazy jsou toliko nepřímé, netvoří ucelený okruh, z něhož by nebylo možné dovodit nic jiného, než jak učinil zejména soud I. stupně. Navíc i odvolací soud připustil, že některé důkazy nebyly učiněny v souladu se zákonem. Stěžovatel namítá, že důkaz ohledně zjišťování totožnosti pracovního stroje byl učiněn nestandardním způsobem, nebylo mu umožněno být u něj fyzicky přítomen. Stejně tak absentuje údaj o výrobním čísle stroje, potažmo o výrobním čísle jeho motoru. Dle náhledu stěžovatele stále existují pochybnosti o tom, zda pracovní stroj Bobcat, který byl u něj zajištěn, je identický se strojem, který byl odcizen rolnickému družstvu Plevis. Stěžovatel zpochybňuje jak výpověď svědka N., tak i svědka V., který si před označením typických markantů zajištěný stroj dvakrát důkladně prohlédl. K pochybení došlo tím, že nebylo postupováno dle ustanovení §104b zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), svědek nebyl vyslechnut předem o znacích či zvláštnostech individualizujících odcizenou věc, takže svědek popisoval znaky, které pozoroval na poznávané věci a nikoli markanty, podle nichž měla být tato věc ztotožněna s tou, která byla odcizena. Zajištěná věc nebyla nikdy řádně identifikována. Nemůže být vyloučena možnost, že p. B. získal řídící jednotku jako použitý náhradní díl a ten namontoval do svého stroje ještě předtím, než dal tento stroj do opravy stěžovateli. Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že nikdy nebylo prokázáno, že by se kritického dne nacházel se spoluobžalovaným na místě činu. Na této skutečnosti nemění ničeho ani závěry soudů ohledně telefonických hovorů údajných aktérů během kritické noci. V rozhodnutí obecných soudů nebyly řádně odůvodněny navržené a neprovedené důkazy. Soudy nepřipustily důkaz způsobilý demonstrovat, že důkazy v řízení provedené neprokazují a nejsou sto prokázat skutečnost tvrzenou obžalobou. Navrženým důkazem měla být ověřena hodnověrnost provedených důkazů.
III.
Ústavní soud posoudil předběžnou ústavní stížnost, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Ústavní stížnost představuje v podstatě jen polemiku s hodnocením důkazů provedených obecnými soudy, přičemž stěžovatel dovozuje, že nebylo dostatečně prokázáno, že skutečně pracovní stroj ukradl. Ústavní soud zde zcela odkazuje na svou ustálenou judikaturu, dle níž je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadený ch rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.
Co se týče navrženého a neprovedeného důkazu, tj. vyhotovení znaleckého posudku stran ceny odcizeného stroje, tak tímto argumentem se náležitě ve svém odůvodnění zabýval krajský soud, který konstatoval, že nevznikají důvodné pochybnosti o tom, že by cena stroje byla nadhodnocena. Navíc krajský soud v tomto směru dokazování doplnil a své závěry řádně odůvodnil.
V souvislosti s hodnocením svědecké výpovědi svědka V. je třeba dát stěžovateli zapravdu v tom smyslu, že výpověď svědka je pro účely trestního řízení prakticky nepoužitelná, neboť stroj Bobcat, který měl svědek popsat, si tento před podáním výpovědi dvakrát prohlédl a teprve poté popsal. Nicméně obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí nepovažují takto získaný důkaz za stěžejní a krajský soud sám v odůvodnění svého rozhodnutí vychází z toho, že orgány činné v trestním řízení v souvislosti s výše uvedeným pochybily.
Argument stěžovatele, týkající se jednoznačné identifikace ukradeného stroje, se nejeví, s ohledem na výpověď svědka P., přesvědčivý. Z výpovědi jmenovaného vyplývá, že pokud by došlo k hypotetickému zásahu do řídící jednotky nebo k její manipulaci, tak by se následně objevilo chybové hlášení, že jednotka byla přerušená, nic takového však ve sjetině zaznamenáno nebylo. Závěr soudu o jednoznačné identifikaci stroje lze tak i s ohledem na ostatní provedené důkazy považovat za nepochybný.
Krajský soud se dále relativně podrobně věnoval též výpovědím jednotlivých svědků, jejichž tvrzení uvedl do souvislosti s předloženým výpisem o uskutečněných telefonních hovorech a na základě takto provedeného dokazování učinil závěr o jejich věrohodnosti. Ústavní soud má tedy za to, že obecné soudy závěry, k nimž dospěly ve svých rozhodnutích, odůvodnily ústavně konformním způsobem a není tedy namístě přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu