ECLI:CZ:US:2009:4.US.2233.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2233/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Dr. Petrem Skalkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Prostějově, Olomoucká 2613/4, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1794/2008-419 ze dne 21. května 2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 91/2006-378 ze dne 13. září 2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel, s odkazem na porušení zejména jeho práva na spravedlivý proces a na rozhodnutí v přiměřené lhůtě garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zásady rovnosti účastníků řízení garantované čl. 37 odst. 3 Listiny a práva vlastnit majetek garantovaného čl. 11 Listiny, domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 9 C 701/97 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Břeclavi rozsudkem č. j. 9 C 701/97-78 ze dne 7. června 2000 (dále jen " první rozhodnutí soudu prvního stupně") k žalobě J. P. (dále jen "žalobce") uložil stěžovateli vyklidit ostatní stavební objekt (sklep s lisovnou) se zastavěnou plochou parc. č. 3406 o výměře 32 m2 zapsané u Katastrálního úřadu Břeclav pro obec Mikulov, k. ú. Mikulov na Mikulově, okres Břeclav, v LV č. 864 a vyklizený objekt předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a stěžovateli uložil nahradit žalobci na nákladech řízení 4.225,- Kč (výrok II.). Opravným usnesením Okresního soudu v Břeclavi č. j. 9 C 701/97-114 ze dne 20. srpna 2003 (dále jen "opravné usnesení") bylo ve výroku I. první rozhodnutí soudu prvního stupně opraveno tak, že správně zní: stěžovatel je povinen vyklidit ostatní stavební objekt (sklep s lisovnou) se zastavěnou plochou parc. č. 3406 o výměře 32 m2 zapsané u Katastrálního úřadu Břeclav pro obec Mikulov, k. ú. Mikulov na Moravě, okres Břeclav, v LV č. 864 (dále jen "sklep") a vyklizený sklep předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 14 Co 341/2001-132 ze dne 18. března 2004 (dále jen " první rozhodnutí odvolacího soudu") první rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s opravným usnesením zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. Okresní soud v Břeclavi rozhodl následně rozsudkem č. j. 9 C 701/97-222 ze dne 5. září 2005 (dále jen "druhé rozhodnutí soudu prvního stupně") tak, že žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po stěžovateli vyklizení sklepa a předání vyklizeného sklepa do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítá (výrok I), že žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po stěžovateli vyklizení pozemku p. č. 3406 o výměře 32 m zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj na LV č. 864 pro obec Mikulov, k. ú. Mikulov na Moravě a předání vyklizeného pozemku do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítá (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 15.014,- Kč. K odvolání žalobce, místo něhož vstoupila do řízení JZD Slušovice, s.r.o., proti výroku I. a III. druhého rozhodnutí sudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 14 Co 91/2006-378 ze dne 13. září 2007 druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a III. změnil tak, stěžovatel je povinen vyklidit sklep do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 28 Cdo 1794/2008-419 ze dne 21. května 2009 zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah v záhlaví citovaných rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam. Námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti se navíc ve značné míře shodují s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů a interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily, přičemž se dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Námitky stěžovatele uváděné v ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za neopodstatněné. Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaných rozhodnutí nezjistil nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručených ústavními normami České republiky, a to včetně těch stěžovatelem uváděných.
Námitka stěžovatele směřující proti délce trvání soudního řízení je při hodnocení ústavnosti v záhlaví citovaných rozhodnutí bez významu. Relevantní by byla až pro posouzení případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13, resp. přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. srpna 2007 in http://nalus.usoud.cz a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mourek proti České republice, 2008, in http://www.echr.coe.int/echr v databázi HUDOC).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu