ECLI:CZ:US:2009:4.US.2712.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2712/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky V. D., zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem Na Hradbách 9/118, 702 00 Moravská Ostrava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. srpna 2009 č. j. 9 Ans 8/2009-149 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2009 č. j. 17 Ca 10/2009-55, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Těmito byla nejprve Krajským soudem v Plzni odmítnuta z důvodu subsidiarity (§79 odst. 1 s. ř. s.) její žaloba, kterou se domáhala v přesně označené správní věci ochrany proti nečinnosti žalovaného Magistrátu města Plzně, a to v souvislosti s aplikací lhůt k vydání rozhodnutí dle správního řádu. Nejvyšší správní soud následně poté, co dospěl k závěru, že kasační námitky stěžovatelky nejsou důvodné, její kasační stížnost zamítl.
Stěžovatelka v podrobně rozvedených stížnostních bodech uvedla, v čem spatřuje nesprávnost interpretace v dané záležitosti relevantního práva (§6 odst. 1, §71 odst. 1, 3, §80 odst. 3 zákona č. 500/2004, správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, §5, §79 odst. 1 s. ř. s.) a tvrdila, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv, plynoucích z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhala, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Po přezkoumání návrhu stěžovatelky nutno říci, že Krajský soud v Plzni, resp. Nejvyšší správní soud se v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a takto přezkoumatelným způsobem vypořádaly s námitkami předestřenými posléze i v ústavní stížnosti.
Z pohledu ústavněprávního dle názoru Ústavního soudu argumentace Nejvyššího správního soudu obstojí. Interpretace relevantního právního rámce je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06), naopak na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší správní soud i konkrétně poukázal. S ohledem na logicky přesvědčivě vybudované odůvodnění jeho rozhodnutí a povahu předmětné věci nejsou dány ani podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z rozhodovacích důvodů vyložených ve stěžovatelkou odkazovaných nálezech Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 5/96, III. ÚS 103/99), když její situaci jim nelze připodobnit.
V důsledku toho postačí dle názoru Ústavního soudu na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR v podrobnostech odkázat.
Pro takto nahlíženou zjevnou neopodstatněnost návrhu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu