ECLI:CZ:US:2009:4.US.2752.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2752/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, AK Slezská 13, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, č. j. 29 Cdo 4610/2007-1163 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2006, č. j. 7 Cmo 536/2005-1022, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §183i až 183n obchodního zákoníku, v platném znění, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §183i až 183n obchodního zákoníku, v platném znění, se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na pokojné užívání majetku. Současně stěžovatel žádá zrušení ustanovení §183i až 183n obchodního zákoníku, v platném znění.
Z podané ústavní stížnosti a z její přílohy se podává, že k odvolání účastníků rejstříkového řízení změnil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2006 č. j. 7 Cmo 536/2005-1022 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2005 č. j. F 101889/2005 B 2356 - 909 tak, že povolil zápis usnesení valné hromady společnosti Středočeská energetická, a. s., kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií této společnosti na hlavního akcionáře ČEZ, a. s., dle ustanovení §183i obchodního zákoníku, do obchodního rejstříku. Dovolání stěžovatele jakožto menšinového akcionáře společnosti Středočeská energetická odmítl Nejvyšší soud jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn, neboť v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech a povinnostech akcionářů, ale pouze o právech a povinnostech podnikatelského subjektu. Akcionáři, který brojí proti důsledkům založeným usnesením valné hromady, je zajištěna právní ochrana jednak možností napadat takové usnesení valné hromady dle ustanovení §183 ve spojení s ustanovením §183k odst. 5 obchodního zákoníku a jednak možností požádat o přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle ustanovení §183 odst. 1 obchodního zákoníku.
Argumentace ústavní stížnosti se zaměřuje na skutečnost, že při zápisu přechodu akcií na hlavního akcionáře dle ustanovení §183i obchodního zákoníku nejsou akcionáři účastníky rejstříkového řízení, přičemž současně nedisponují alternativními prostředky obrany proti přechodu akcií na hlavního akcionáře. Stěžovatel nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu 29 Odo 1315/2006, dle kterého poté, co po přechodu akcií na hlavního akcionáře dojde k přeměně společnosti fúzí, rozdělením nebo změnou právní formy, v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle ustanovení §183i obchodního zákoníku může být na minoritního akcionáře pohlíženo, jako by nikdy nepřestal být akcionářem zaniklé společnosti a musel se tedy stát též akcionářem společností, jež vznikly rozdělením zaniklé společnosti, ačkoli nebude mít vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vliv na platnost a účinnost následného rozdělení společnosti [srov. ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku]. Stěžovatel takový závěr nepovažuje za správný, neboť smlouvu o přeměně společnosti nelze po zápisu do obchodního rejstříku napadnout [srov. ustanovení §220h odst. 3, §131 odst. 3 písm. c), §220a odst. 11 obchodního zákoníku], a proto v případě jakékoli přeměny obchodní společnosti, jíž předchází přechod akcií dle ustanovení §183i obchodního zákoníku, ztrácejí menšinoví akcionáři veškerou ochranu. Dále stěžovatel poukazuje na odst. 71. nálezu Pl. ÚS 56/05, v němž sice Ústavní soud ústavnost práva výkupu nezpochybnil, ale stanovil pro ni obligatorní podmínku předchozího souhlasu České národní banky (dále jen "ČNB"); stěžovatel upozorňuje, že v projednávané věci takový souhlas dán nebyl. Svůj návrh na zrušení ustanovení §183i až 183n obchodního zákoníku odůvodňuje stěžovatel zejména rozporem platné právní situace (nutnost souhlasu ČNB) se závěrem Ústavního soudu ve zmiňovaném nálezu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se skutečností, že v případě přechodu akcií na hlavního akcionáře nemůže tento přechod zvrátit, byť by měl za to, že pro něj nebyly dodrženy zákonné podmínky. Stěžovatel se sice může bránit žalobou na neplatnost usnesení valné hromady dle ustanovení §131 odst. 1 obchodního zákoníku, avšak jestliže následně dojde např. k fúzi hlavního akcionáře a rejstříkový soud rozhodne o jejím zápisu, soud žalobu na neplatnost usnesení valné hromady zamítne, i kdyby byla důvodná [srov. ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku]. Stěžovatel tedy nemůže přímo vstoupit do procesu, jímž je zbavován akcií, a zvrátit důsledky usnesení valné hromady o přechodu akcií na hlavního akcionáře např. vstupem do rejstříkového řízení v roli účastníka tohoto řízení.
Konstantní judikatura Ústavního soudu hlásá, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech a povinnostech akcionářů, ale podnikatelského subjektu, a proto akcionáři nejsou účastníky rejstříkového řízení (např. usnesení II. ÚS 21/03, III. ÚS 360/99, III. ÚS 466/2000, II. ÚS 361/99, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Účastenství akcionářů akciové společnosti v rejstříkovém řízení by ve skutečnosti znamenalo značné průtahy v takovém řízení, což by ve svém důsledku ochranu práv akcionářů spíše oslabovalo. Právě z důvodu principu veřejné víry neboli principu materiální publicity vyplývá, že zapisované skutečnosti je do obchodního rejstříku nezbytné zapisovat bez zbytečného odkladu tak, aby odpovídaly skutečnému stavu. Tento princip má sloužit především k ochraně třetích osob, které jednají v důvěře v zapsané skutečnosti v obchodním rejstříku a jejichž zájem může kolidovat se zájmem celé společnosti i se zájmy jednotlivých akcionářů (srov. usnesení II. ÚS 121/03, IV.ÚS 635/02, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Fakt, že poté, kdy již byly relevantní skutečnosti zapsány do obchodního rejstříku, je žaloba na neplatnost usnesení valné hromady zamítnuta dle ustanovení §131 odst. 3 obchodního zákoníku, je opodstatněn tím, že od určitého okamžiku je již zahájený proces přeměny společnosti nevratný (srov. usnesení III. ÚS 527/04, IV. ÚS 720/01, dostupné na http://nalus.usoud.cz, shodně též Štenglová/Plíva/Tomsa a kol.: Obchodní zákoník - Komentář, 12. vydání. C. H. Beck, Praha 2009, s. 421). Jedná se o výjimku z pravidla, dle kterého náleží oprávněným osobám a tedy i menšinovým akcionářům ochrana před vadným rozhodnutím valné hromady. Výjimečnost této situace je dána tím, že zápis se přímo dotýká existence obchodní společnosti a je u něho založen natolik intenzivní zájem na její stabilitě, že zákonodárce vyloučil průlom do právního stavu založeného zápisem do obchodního rejstříku, i kdyby usnesení valné hromady, na jehož základě k němu došlo, trpělo sebevětšími vadami (srov. usnesení Nejvyššího soudu 29 Odo 1271/2006, dostupné na http://nsoud.cz).
V situaci, jako je stěžovatelova, tedy není umožněna přímá intervence menšinového akcionáře v rejstříkovém řízení, jíž by byly zvráceny důsledky usnesení valné hromady; jsou však k dispozici alternativní prostředky ochrany, a to právo na přiměřené protiplnění spojené s možností soudního přezkumu jeho přiměřené výše dle ustanovení §183k obchodního zákoníku, jakož i právo na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění dle ustanovení §131 odst. 4 obchodního zákoníku (srov. usnesení III. ÚS 527/04), přičemž právo na protiplnění představuje rozhodující způsob ochrany vlastnického práva minoritního akcionáře (srov. usnesení I. ÚS 2217/08, III. ÚS 527/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Je nutno připustit, že tyto ochranné prostředky nezachovávají účastenství menšinového akcionáře v akciové společnosti ve formě držení jejích akcií, ale dle názoru Ústavního soudu, ač nepřímo a jiným způsobem, dostatečně garantují ochranu vlastnického práva menšinového akcionáře. Samotná povaha vlastnictví akcií totiž nezaručuje akcionářům neměnné postavení ani jejich absolutní rovnost, neboť rozsah jejich vlastnických práv je odvozen od počtu akcií shodné nominální hodnoty a z povahy akciové společnosti vyplývá možnost "rizika" změn postavení jejích společníků, zejména minoritních akcionářů (srov. usnesení IV. ÚS 720/01, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nadto nemožnost účasti akcionáře v rejstříkovém řízení, s poukazem na uvedené ostatní možnosti uplatňování jeho práv v odlišných samostatných řízeních, má z pohledu proporcionality v konkurenci stojících vlastnických a od nich odvozovaných dalších práv hlavního akcionáře a minoritních akcionářů, jakož i jejich z povahy věci plynoucích odlišných zájmů, své ústavně akceptovatelné odůvodnění (srov. odst. 78 nálezu Pl. ÚS 56/05, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 257/2008 Sb., dostupný též na http://nalus.usoud.cz).
Pro to, aby právo na protiplnění představovalo dostatečnou záruku ochrany vlastnického práva, je nezbytné, aby proces stanovení jeho výše splňoval určité podmínky. Jednak je možné vyjít z předpokladu, že znalec stanovící výši přiměřeného protiplnění je z povahy své funkce nestranný, dále se pak připojuje obligatorní dohled ČNB, u níž se s ohledem na její postavení předpokládá žádoucí odstup od společníků; dohled se projevuje ve skutečnosti, že podmínkou pro přijetí usnesení valné hromady o přechodu akcií na hlavního akcionáře je souhlas ČNB, která posuzuje přiměřenost výše protiplnění (srov. ustanovení §183i odst. 5 obchodního zákoníku). Ani tyto garance však nejsou dostačující, neboť ČNB nesplňuje záruky dle článku 36 Listiny; klíčová je možnost soudního přezkumu přiměřené výše protiplnění (srov. odst. 71 nálezu Pl. ÚS 56/05), což ve stěžovatelově věci splněno je (srov. ustanovení §183k obchodního zákoníku).
Ústavní soud uzavírá, že účastenství menšinového akcionáře v rejstříkovém řízení není jedinou možnou zárukou ochrany jeho vlastnického práva, ale že výše uvedené nepřímé nástroje představují dostatečnou garanci jeho ochrany, ačkoli nezajišťují trvání vlastnického práva, ale toliko přiměřenou kompenzaci za jeho ztrátu, případně škodu vzniklou usnesením valné hromady, jež odporuje zákonu či zakladatelským dokumentům.
Návrh na zrušení ustanovení §183i - §183n obchodního zákoníku není důvodný, neboť protiústavnost zákonného ustanovení nelze spatřovat v tom, že ve stěžovatelově věci nebyla respektována podmínka souhlasu ČNB vyplývající z odst. 71 nálezu Pl. ÚS 56/05 (ale především ze samotného obchodního zákoníku). Navíc tato ustanovení v projednávané věci nebyla přímo aplikována, ale bylo použito ustanovení §200c odst. 1 o. s. ř., jehož zrušení však stěžovatel nežádá. Navrhuje-li stěžovatel zrušení ustanovení §183i - §183n obchodního zákoníku, nejedná se o zákon, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti [srov. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a proto nelze stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu (srov. obdobně též usnesení III. ÚS 480/05).
Z výše uvedených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení §183i - §183n obchodního zákoníku pak odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu