ECLI:CZ:US:2009:4.US.349.09.1
sp. zn. IV. ÚS 349/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Rychetského a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky ANEX CZ s. r. o., IČ: 272 64 866, se sídlem Veselá 199/5, 602 00 Brno, zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 143, 344 01 Domažlice, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu v Karlových Varech dne 12. prosince 2008 pod sp. zn. 0 Nt 399/2008 a jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Příkazem soudce Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. prosince 2008 sp. zn. 0 Nt 399/2008 byla na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech nařízena podle §83 odst. 1 tr. řádu domovní prohlídka v přízemní části dvoupatrového rodinného domu na adrese Poštovní 1140, Varnsdorf, užívané stěžovatelkou, tj. společností ANEX CZ, s. r. o.
Na základě tohoto příkazu byla dne 16. prosince 2008 provedena ve shora specifikované části rodinného domu domovní prohlídka, o čemž byl Celním ředitelstvím Ústí nad Labem pořízen protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. 1634/TS-87/07. V průběhu domovní prohlídky byly ze strany policejního orgánu zajištěny movité věci konkretizované v předmětném protokolu.
II.
Stěžovatelka v projednávané ústavní stížnosti namítla, že příkazem k domovní prohlídce bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv a svobod garantovaných zejména čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a pokud jde o následky, spočívající v zadržování zajištěných věcí, zásah do jejích základních práv dosud trvá.
Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený příkaz k domovní prohlídce zrušil a Celnímu ředitelství Ústí nad Labem uložil, aby nepokračovalo v porušování základních práv a svobod stěžovatelky a obnovilo stav před porušením.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka zdůraznila především to, že domovní prohlídka byla v daném případě provedena ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání a jako taková mohla být provedena jen jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Z obsahu odůvodnění napadeného příkazu však nevyplývá, že by soudce domovní prohlídku jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon skutečně nařídil. Jediným uvedeným důvodem nařízení domovní prohlídky byla skutečnost, že prověřované firmy ve vzájemné komunikaci používají i faxové spojení, které je registrované na adrese, kde byla prohlídka nařízena.
Dle stěžovatelky k porušení shora specifikovaných ústavních práv a svobod došlo i při realizaci příkazu k domovní prohlídce ze strany Celního ředitelství Ústí nad Labem v postavení policejního orgánu. Tento policejní orgán neprovedl předchozí výslech ve smyslu ustanovení §84 tr. řádu, neumožnil zaměstnankyni stěžovatelky informovat jednatele stěžovatelky, že má být v prostorách užívaných stěžovatelkou provedena domovní prohlídka, zakázal jí brát telefony, pouze ji vyzval k podání vysvětlení bez konkrétního vymezení toho, k čemu se má vyjádřit, místo podání vysvětlení nesprávně označil jako Liberec, ač vysvětlení bylo podáno ve Varnsdorfu, kde měla být provedena prohlídka. Ač zaměstnankyně stěžovatelky uvedla, že je ochotna při provádění domovní prohlídky spolupracovat a požadované věci vydat, policejní orgán sám věci odebral, a to vše, co v prostorách nalezl, včetně mobilního telefonu zaměstnankyně, řádně nesepsal seznam zajištěných věcí a nezajistil řádné uložení odebraných věcí tak, aby nedošlo k jejich poškození, ztrátě či zneužití. Dále stěžovatelka uvedla, že je jí znemožněno plnit povinnosti ve vztahu k finančním orgánům, neboť zajištěné věci dosud nebyly vráceny.
III.
Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení:
Celní ředitelství Ústí nad Labem, oddělení 31 - referát pátrání, uvedlo, že na základě dožádání Celního ředitelství Plzeň, které předmětnou trestní věc zpracovává, provedlo dne 16. 12. 2008 domovní prohlídku v prostorách označených v příkazu k domovní prohlídce vydaného soudcem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. prosince 2008 sp. zn. 0 Nt 399/2008, a to za přítomnosti pracovníka Celního ředitelství Plzeň. Předchozí výslech zaměstnankyně stěžovatelky dle §84 tr. řádu byl proveden formou úředního záznamu o podání vysvětlení ve smyslu §158 tr. řádu v místě provádění domovní prohlídky. V úředním záznamu bylo jednou omylem chybně uvedeno místo sepsání Liberec, ale dále je již uvedeno správné místo sepsání Varnsdorf. Pracovnici stěžovatelky bylo umožněno zavolat z mobilního telefonu rodinnému příslušníku, ale nikoliv dalším osobám. Důvodem byla souběžná realizace prohlídek na více místech České republiky a mohlo by dojít ke zmaření účelu těchto prohlídek. Pracovník Celního ředitelství Plzeň určil, které věci jsou důležité pro trestní řízení a zaměstnankyně stěžovatelky je vydala, což se týkalo rovněž jejího mobilního telefonu, který byl - dle jejího vyjádření - používán i k pracovním hovorům. Zajištěné věci byly uloženy do krabic a pytlů, zapečetěny lepící páskou a označeny podpisem pracovnice stěžovatelky. Všechny zajištěné a sepsané dokumenty a věci byly předány Celnímu ředitelství Plzeň.
Celní ředitelství Plzeň, oddělení 31 - odhalování organizované trestné činnosti, ve svém vyjádření uvedlo, že v jedné trestní věci vedené pod sp. zn. 1634/TS-87/07 bylo dne 16. prosince 2008 v různých městech provedeno celkem osm domovních prohlídek, na kterých se operativně podílela i další Celní ředitelství. Při domovní prohlídce u stěžovatelky byl zajištěn pouze důkazní materiál, který byl vyhodnocen dle v té době zjištěných poznatků jako věci důležité pro trestní řízení, u kterých byl předpoklad, že dále bude lépe zmapována a zdokumentována činnost organizované skupiny podílející se na prověřované trestné činnost. Nedošlo k zajištění "všeho", jak je tvrzeno v ústavní stížnosti, zajištěné listinné materiály jsou pouze z let 2007 a 2008. Ohledání zajištěných písemností (cca 5 000 dokumentů) bylo dokončeno v měsíci dubnu 2009 a v současné době probíhá jejich analýza. Po zjištění, které věci nejsou důležité pro trestní řízení, budou tyto ihned vráceny stěžovatelce.
K námitce nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce Celní ředitelství Plzeň uvedlo, že zde byla fakticky uvedena pouze skutečnost poukazující na faxové propojení konkrétních firem, neboť nadále byly prováděny úkony dle §88 tr. řádu, které měly být ukončeny až ke dni 17. února 2009 a nebylo namístě sdělovat osobám, u kterých byly prováděny domovní prohlídky, že bylo využito citované ustanovení trestního řádu.
Dále Celní ředitelství Plzeň konstatovalo, že všechny vydané a zajištěné věci byly řádně zaprotokolovány. Písemné materiály byly uloženy do průhledných plastových pytlů a papírových krabic, které byly zapečetěny celní páskou a podepsány nesmytelnou fixou zaměstnankyní stěžovatelky přes pásku tak, aby nebylo možné bez narušení obalu nic vyjmou ani vložit.
Vyjádření byla zaslána stěžovatelce na vědomí. Stěžovatelka zaslala k vyjádření repliku v níž podrobněji popsala pochybení orgánů činných v trestním řízení s tím, že v protokole o domovní prohlídce nejsou podrobně sepsány veškeré zajištěné písemnosti.
IV.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného příkazu k domovní prohlídce, jakož i vyhodnocení spisového materiálu, který si opatřil, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nejen oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Opakovaně bylo Ústavním soudem vyloženo, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení a v případném soudním řízení zejména obecných soudů.
Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.
Pokud jde o náležitosti příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná, že §83 a násl. tr. řádu, trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví. Tyto požadavky však lze dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Jak Ústavní soud vyslovil např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, resp. státního zastupitelství (souhlas ve smyslu ustanovení §83a odst. 1 tr. řádu) jako garanta zákonnosti v přípravném řízení nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob.
V projednávané věci Ústavní soud shledal, že napadený příkaz soudce k domovní prohlídce je sice odůvodněn poměrně stručně, avšak jsou v něm citovány trestné činy, pro něž se řízení vede, a objekt, jež má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou a označením prostor domu, ve kterých má být prohlídka konána, uvedena jsou i jména vlastníků domu. V odůvodnění je dále rozvedeno, v čem spočívá podstata prověřovaného podezření z trestné činnosti [trestné činy podle §150 odst. 1, §148 odst. 1, 3 písm. a), c), §124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.)] a jsou specifikovány kategorie věcí, které by se jako věci důležité pro trestní řízení měly v předmětných prostorách nacházet. Příkaz obsahuje i řádné poučení (§78, §85a tr. řád.).
Podstatnou námitkou stěžovatelky je tvrzení, že v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce není rozvedeno, z jakých důvodů má být prohlídka provedena jako neodkladný úkon.
Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje subsidiární charakter ústavní stížnosti, a to, že chápe kasaci rozhodnutí orgánů veřejné moci jako krajní prostředek, k němuž je přípustné sáhnout jen tehdy, pokud jsou tato rozhodnutí výsledkem řízení, jež jako celek nebylo spravedlivé, tzn. odporovalo kautelám práva ústavního. Ústavní soud proto rovněž již opakovaně konstatoval, že ne každé procesní pochybení či porušení jednoduchého práva ze strany orgánů veřejné moci je natolik závažné, aby opravňovalo kasační zásah Ústavního soudu.
Ústavní soud konstatuje, že v napadeném příkaze neodkladnost provedení domovní prohlídky soudcem odůvodněna není. Současně však uvádí, že z příslušného spisového materiálu je patrno, že soudce vydávající příkaz k domovní prohlídce měl k dispozici spis Celního ředitelství Plzeň sp. zn. 1634/TS-87/07 a podrobný písemný návrh státní zástupkyně, v němž jsou - mimo jiné - podrobně konkretizovány věci důležité pro trestní řízení, u nichž je dáno důvodné podezření, že se v předmětných prostorách nacházejí a zdůvodněna je rovněž neodkladnost provedení domovní prohlídky. Soudce byl tedy zcela nepochybně informován o tom, že vydává příkaz k domovní prohlídce ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby, tedy k úkonu neodkladnému (event. neopakovatelnému) ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Vycházel z písemného návrhu státní zástupkyně, který shledal důvodným a rovněž z příslušného shromážděného spisového materiálu, který, jak v napadeném příkazu uvedl, rovněž prostudoval. Již z toho je možno usoudit, že se ze strany soudce nejednalo o pouhé formální rozhodnutí o návrhu státní zástupkyně, nýbrž o kvalifikované rozhodnutí na podkladě informací a znalostí získaných ze spisu, jehož součástí bylo i shora citované odůvodnění státní zástupkyně ohledně neodkladnosti domovní prohlídky.
Ze spisového materiálu plyne, že se v projednávané věci jedná o typický případ organizované trestné činnosti, kdy má důkazní materiál charakter snadno zničitelných elektronických dat a listin a kdy tyto důkazy je třeba současně zajistit několika domovními prohlídkami a kdy při otálení s těmito prohlídkami je plně opodstatněno nebezpečí, že dojde k nevratnému zničení důkazů. Za takovýchto podmínek plyne neodkladnost provedení těchto úkonů v době před zahájením trestního stíhání již z povahy věci. Posouzení neodkladnosti úkonu je ovlivňováno různými okolnostmi konkrétní trestní věci a důvody neodkladnosti ve fázi před zahájením trestního stíhání nejsou a mnohdy ani nemohou být v celém rozsahu obsaženy v důkazních materiálech, nýbrž vyplývají i z různých neformálních zdrojů informací police. Ústavní soud v dané věci nemá pochybnosti o tom, že podmínky pro provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného podle §160 odst. 4 tr. zákona byly objektivně dány a skutečnost, že tato neodkladnost nebyla výslovně uvedena v odůvodnění příkazu, nemůže sama o sobě svědčit o porušení stěžovatelkou namítaných základních práv.
Lze sice přisvědčit námitce stěžovatelky, že byl formálně nesprávně označen předchozí protokol o výslechu podle §84 tr. řádu, a to jako úřední záznam o podání vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. řádu, ale podle zásady, že každý právní úkon je posuzován podle jeho obsahu a nikoliv podle formálního označení, lze konstatovat, že ani toto pochybení policejního orgánu z pohledu jednoduchého práva nelze považovat za zásah do ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, neboť z obsahu zaznamenané výpovědi její zaměstnankyně, která předmětné prostory užívala, vyplývá, že tato byla seznámena s tím, že bude provedena v předmětných prostorách domovní prohlídka a k tomuto úkonu se vyjádřila. Za neopodstatněnou považuje Ústavní soud rovněž námitku týkající se jednoho nesprávného údaje o místu sepsání předmětné výpovědi; jednalo se zcela zřejmě o mylný údaj, který byl v další části záznamu policejním orgánem uveden správně.
Pokud se jedná o další námitky stěžovatelky, které se týkají zaprotokolování vydaných a zajištěných věcí při domovní prohlídce, včetně mobilního telefonu pracovnice stěžovatelky a uložení těchto věcí, i tyto jsou dle Ústavního soudu neopodstatněné. Pro bližší odůvodnění tohoto závěru odkazuje Ústavní soud na vyjádření celních ředitelství k ústavní stížnosti, která byla stěžovatelce zaslána a s těmito je tudíž seznámena. Ústavní soud pouze doplňuje, že podrobný popis všech zajištěných listin (asi 5.000 Ks) přímo v průběhu domovní prohlídky je nerealizovatelný.
Vzhledem k charakteru a rozsahu prověřovaného podezření z trestné činnosti [trestné činy porušení práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení podle §150 odst. tr. zák, zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle §148 odst. l, 3 písm. a) tr. zák., porušování předpisů o oběhu zboží s cizinou podle §124 odst. 1, 2, písm. a), b) tr. zák.], v níž se zřejmě jedná o činnost organizované skupiny s minimálním únikem cla ve výši 900 000,- Kč a k tomu, že při domovních prohlídkách provedených souběžně na více místech bylo zajištěno velké množství listinných materiálů, nebylo dosud možno veškeré tyto materiály vyhodnotit a tudíž nepřichází v současné době - byť i část - těchto materiálů vrátit. Nelze proto vyhovět návrhu stěžovatelky, aby Celnímu ředitelství Ústí nad Labem byla uložena povinnost vrátit věci zajištěné při domovní prohlídce.
Vědom si své úlohy při ochraně ústavnosti musí Ústavní soud rovněž dbát na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. V daném případě bude tedy v případném soudním řízení na obecném soudu, aby v rámci dokazování posoudil přípustnost, resp. použitelnost důkazů, které byly při předmětné domovní prohlídce získány.
Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo postupem orgánů činných v trestním řízení k porušení základních práv či svobod namítaných stěžovatelkou.
S poukazem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2009
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu