ECLI:CZ:US:2009:4.US.673.09.1
sp. zn. IV. ÚS 673/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů E. a M. P., zastoupených Mgr. Šárkou Niemczykovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Karviné - Fryštátu, Svatováclavská 31/1, směřující proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 560/2008-46 ze dne 10. prosince 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 19 C 34/2008 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karviné rozsudkem č. j. 19 C 34/2008-25 ze dne 4. června 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") zamítl žalobu, aby stěžovatelé zaplatili Společenství vlastníků domu Komenského 989 (dále jen "žalobce") společně a nerozdílně částku 11.790,- Kč (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit stěžovatelům na nákladech řízení částku 12.372,- Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 11 Co 560/2008-46 ze dne 10. prosince 2008 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci I. výroku ohledně částky 5.348,- Kč potvrdil (výrok I.) a ve zbylé části odstavce I. výroku a v odstavci II. výroku změnil tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 6.442,- Kč a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.)
Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména namítají, že Krajský soud v Ostravě poskytl ochranu svévoli žalobce, který neměl k dispozici žádné jednomyslné usnesení o výši příspěvku do fondu oprav, ani nepostupoval při stanovení výše tohoto příspěvku dle velikosti spoluvlastnických podílů. Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byli stěžovatelé podle jejich tvrzení omezeni v možnostech vykonávat své vlastnické právo, neboť nemohli rozhodovat o příspěvcích do fondu oprav, které nebyly určeny souhlasem účastníků a jsou v rozporu se stanovami žalobce (dále jen "stanovy") a právními normami. Navíc mají stěžovatelé být nuceni přispívat na opravy domu dvakrát, jednak "ad hoc" při provedení jednotlivých oprav, jednak v rámci příspěvků do fondu oprav.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole, mající za následek extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
Ústavní soud dále zdůrazňuje skutečnost, že stěžovatelům bylo rozhodnutím odvolacího soudu uloženo zaplatit žalobci částku 6.642,- Kč, kterou lze za současných společenských a ekonomických poměrů již označit za bagatelní (tato skutečnost se ostatně projevuje též v provedené novelizaci ust. §202 odst. 2 občanského soudního řádu, když ode dne 1.července 2009 v takovéto věci s ohledem na výši plnění a tedy jeho bagatelnost nebude možno podat odvolání). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Po důkladném zvážení rozhodných okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzovaném případě předpoklady pro jeho kasační zásah nejsou naplněny.
Podle náhledu Ústavního soudu rozhodnutím odvolacího soudu došlo k pochybení, když je třeba stran částky, o níž bylo rozhodnuto výrokem II. rozhodnutí odvolacího soudu, v zásadě přisvědčit argumentaci použité v rozhodnutí soudu prvního stupně a též předkládané stěžovateli. Skutečnost, že výše příspěvku do fondu oprav 300,- Kč pro všechny členy žalobce (stanovená pouze usnesením shromáždění žalobce, nikoli písemnou dohodou jeho členů) nezohledňuje poměr velikostí podílů členů žalobce na spoluvlastněném domě a je tak v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen "zákon o vlastnictví bytů") a stanovami, akceptuje Krajský soud v Ostravě s odůvodněním, že částka 300,- Kč je v podstatě nízká a rozdíly mezi podíly jednotlivých vlastníků jsou rovněž minimální. Takový postup Krajského soudu v Ostravě však nemá oporu v zákoně a lze jej považovat za projev libovůle. Na druhé straně je však podle přesvědčení Ústavního soudu třeba mít na zřeteli, že částka, kterou Krajský soud uložil stěžovatelům uhradit žalobci, je částkou bagatelní a dále též, že postup Krajského soudu, resp. jeho následek, nelze označit za extrémně rozporný s principy spravedlnosti. Ačkoli příspěvek do fondu oprav nebyl stanoven formálně právně správně, není jeho výše ve výrazném nepoměru k výši spoluvlastnických podílů jednotlivých spoluvlastníků domu a nelze označit za zcela nespravedlivé, aby stěžovatelé, tak jako všichni ostatní spoluvlastníci, tento příspěvek odváděli (lze však účastníkům doporučit provedení nového stanovení výše tohoto příspěvku tak, aby odpovídalo zákonu o vlastnictví bytů a stanovám). Pokud jde o platby prováděné stěžovateli jednorázově na jednotlivé opravy, nic stěžovatelům nebrání požadovat je od žalobce zpět.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu