ECLI:CZ:US:2009:4.US.866.09.1
sp. zn. IV. ÚS 866/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem advokátní kanceláře v Praze 2, Krkonošská 16/2001, směřující proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 364/2008-215 ze dne 8. ledna 2009, č. j. 58 Co 578/2008-232 ze dne 28. ledna 2009 a č. j. 54 Co 562/2008-217 ze dne 16. února 2009 a proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 431/2003-202 ze dne 3. června 2008, sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 18. března 2009, č. j. 43 C 195/2003-219 ze dne 2. října 2008, sp. zn. 43 C 195/2003 ze dne 2. března 2009, sp. zn. 43 C 432/2003 ze dne 2. října 2008 a sp. zn. 43 C 432/2003 ze dne 27. března 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným ústavnímu soudu dne 8. dubna 2009 se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 1 a odst. 3, čl. 28, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat v záhlaví citovaná rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh v části podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, v části nepřípustný a v části zjevně neopodstatněný.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tedy zda je ústavní stížnost podána ve lhůtě pro její podání, a podle ust. §75 odst. 1 téhož zákona, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Dále pak podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 364/2008-215 ze dne 8. ledna 2009, jímž bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 431/2003-202 ze dne 3. června 2008, bylo zástupkyni stěžovatelky JUDr. H. R. doručeno dne 21. ledna 2009. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti těmto rozhodnutím tak počala běžet dne 22. ledna 2009 a skončila dne 23. března 2009. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 Ústavní soud dále zjistil, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 28. ledna 2009 bylo zástupkyni stěžovatelky JUDr. H. R. doručeno dne 5. února 2009. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutím tak počala běžet dne 6. února 2009 a skončila dne 6. dubna 2009. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. dubna 2009. S ohledem na právě uvedené skutečnosti Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je tak v části, ve které směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 364/2008-215 ze dne 8. ledna 2009, a proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 431/2003-202 ze dne 3. června 2008 a sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 28. ledna 2009, podána po lhůtě stanovené pro její podání.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 Ústavní soud dále zjistil, že proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 18. března 2009 podala stěžovatelka dne 7. dubna 2009 odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Stále tak běží řízení u obecného soudu. Proto je v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 431/2003 ze dne 18. března 2009 ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud následně vzal v úvahu všechna stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal zbývající v záhlaví citovaná rozhodnutí (dále jen "relevantní rozhodnutí") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná.
Relevantními rozhodnutími, proti nimž směřuje ústavní stížnost, byla stěžovatelka vyzvána zaplatit soudní poplatek, nebo jimi bylo rozhodnuto o otázce osvobození stěžovatelky od soudních poplatků.
Ústavní soud připomíná a již v minulosti dovodil, že není další přezkumnou instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných běžnými zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 68/93).
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, sp. zn. I. ÚS 201/02, sp. zn. II. ÚS 249/03, sp. zn. IV. ÚS 109/06, sp. zn. III. ÚS 2542/08 a další). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Ústavní soud v projednávaném případě ve vztahu k relevantním rozhodnutím žádný důvod opodstatňující jeho zásah neshledal. Tato rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), jsou v dostatečném rozsahu odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy. Ústavní soud nemaje potřebu k nim ničeho dalšího dodávat na ně proto bez dalšího odkazuje.
Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem relevantních rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručeným ústavními normami České republiky, nezjistil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b), §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu