ECLI:CZ:US:2010:1.US.2617.10.1
sp. zn. I. ÚS 2617/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: D. A. S., pojišťovna právní ochrany, a. s., se sídlem Praha 10, Benešovská 40, zastoupené Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 3, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010, čj. 16 Co 267/2010 - 17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jejích základních práv zaručených v čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a z kopie přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala návrh na vydání platebního rozkazu vůči žalované fyzické osobě, se kterou uzavřela pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění právní ochrany a žalovaná se zavázala zaplatit stěžovatelce pojistné ve výši 4.700,- Kč za rok. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila splátku pojistného a nereagovala ani na výzvu k doplacení pojistného, stěžovatelka podala žalobu na doplacení pojistného ve výši 2.898,30 Kč. Okresní soud ve Vyškově vydal dne 7. 6. 2010 platební rozkaz, kterým uložil žalované zaplatit stěžovatelce částku 2.898,30 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 8.520,- Kč. Proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně shora označeným usnesením tak, že změnil platební rozkaz a stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 259/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65).
Zároveň Ústavní soud v řadě rozhodnutí zdůraznil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip "rovnosti zbraní" podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je zakotven v ustanovení §18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (sp. zn. IV. ÚS 88/05, sp. zn. IV. ÚS 310/05, sp. zn. IV. ÚS 748/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 87, svazek 38, nález č. 180 a svazek 42, nález č. 135).
K porušení principů spravedlivého procesu však v posuzované věci nedošlo. Odvolací soud dospěl, při rozhodování o výši nákladů, k závěru, že v dané věci jsou dány podmínky aplikace §150 OSŘ, neboť žalovaná prokázala fotokopií ústřižku poštovní poukázky, že dlužnou částku uhradila bezprostředně po převzetí platebního rozkazu. Nadto odvolací soud uvedl, že je vůbec otázkou, zda došlo k zániku pojištění sjednaného mezi účastníky řízení a zda byla stěžovatelka vůbec oprávněna předmětnou částku požadovat. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud konstatoval, že z §20 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů a z pojistných podmínek, vyplývá, že soukromé pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi. Tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Z pojistných pravidel pro pojištění právní ochrany vyplývá povinnost pojistitele nejen vyhotovit upomínku k zaplacení pojistného, ale tuto také doporučeně odeslat, když za doručenou se považuje uplynutím patnácti dnů ode dne jejího předání k přepravě. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neprokázala, že upomínka byla doporučeně odeslána na adresu žalované (ve spise je založen pouze stejnopis upomínky), nepodařilo se jí ani prokázat, že nastaly účinky, vyplývající z §20 zákona č. 37/2004 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud svůj závěr, že ve vztahu k žalované je na místě aplikace §150 OSŘ, tedy důvody hodné zvláštního zřetele, logicky a srozumitelně odůvodnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že tento soud dostatečně vysvětlil okolnosti, které jej vedly k rozhodnutí o nákladech řízení. Ústavní soud neshledal důvody, pro které by bylo možno napadené rozhodnutí zrušit. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s výsledky soudního řízení nelze řešit cestou ústavní stížnosti.
Ústavní soud nadto konstatuje, že vzhledem k výši stěžovatelkou požadované náhrady nákladů řízení, jak vyplývá z napadeného usnesení, věc lze v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov. sp. zn. III. ÚS 405/04, II. ÚS 597/10, II. ÚS 2538/10 či II. ÚS 2538/09; vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení výše zmíněných práv stěžovatelky nedošlo, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu