ECLI:CZ:US:2010:1.US.2953.10.1
sp. zn. I. ÚS 2953/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Ch., zastoupeného Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem Brno, Kounicova 13/271, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2010, čj. 14 C 27/2007 - 141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku, jehož vydáním měl být porušen čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Nesouhlasí s výrokem II. zmíněného rozsudku, kterým Městský soud v Brně zamítl jeho žalobu proti Statutárnímu městu Brnu o zaplacení náhrady škody ve výši 8.536,- Kč. Stěžovatel nesouhlasí se závěry Městského soudu v Brně ve věci nároku na náhradu škody, která mu měla vzniknout překopnutím vodovodního připojení a kabelu přívodu elektrické energie do jeho provozovny, kde vyrábí oplatkové pečivo.
Ze shora označeného rozsudku vyplývá, že Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel není aktivně legitimován k nároku na náhradu škody vůči žalovanému, kterou měl stěžovateli způsobit překopnutím vodovodní přípojky. Jejím vlastníkem je vlastník pozemku a stěžovatel (žalobce v řízení před obecným soudem) pouze využíval toho, že mu zaměstnanci Delvity pouštěli do jeho provozovny pitnou vodu, za kterou údajně nic neplatil až do doby, než došlo k překopnutí zmíněné přípojky.
V části, v níž se stěžovatel po žalovaném domáhal náhrady škody v důsledku překopnutí kabelu přívodu elektrické energie do jeho provozovny, Městský soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel je podle smlouvy s Jihomoravskou energetikou ze dne 9. 8. 2001 oprávněn reklamovat vady dodávky u tohoto dodavatele. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem nepostupoval, Městský soud uzavřel, že žalovaný neodpovídá za škodu, která měla stěžovateli vzniknout tím, že do jeho provozovny byla přerušena dodávka elektřiny.
II.
Po přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska argumentů uplatněných stěžovatelem, není vůbec zřejmé, proč by mělo zmíněné rozhodnutí Městského soudu v Brně zasáhnout do základních práv stěžovatele. Jak Ústavní soud zjistil, odůvodnění napadeného rozsudku je jasné, srozumitelné a obsahuje racionálně vyložené důvody. Nelze ho v žádném případě považovat za rozhodnutí extrémní, vybočující z mezí ústavnosti. Pokud jde o výhrady stěžovatele k právnímu posouzení jeho nároku na náhradu škody, jedná se o otázky, které jsou zcela v rovině podústavního práva. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutková a právní zjištění obecných soudů a dát za pravdu stěžovateli, což v podstatě svou ústavní stížnosti požaduje.
Ústavní soud ve své judikatuře zastává důsledně stanovisko, podle něhož skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat dokazování provedené obecnými soudy, ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s eventuálními závěry o přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace, Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ústavní stížnost nelze považovat za prostředek, pomocí kterého by Ústavní soud měl přehodnocovat právní závěry obecných soudů jen proto, že s nimi stěžovatelé nesouhlasí. Ústavní soud je povolán k rozhodování o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci, jen pokud zasáhly do ústavně zaručených základních práv a svobod.
V posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal, že by se odvolací soud dopustil pochybení, která by měla za následek porušení shora uvedených ústavně zaručených práv stěžovatele. Jeho postupu tedy nelze ze strany Ústavního soudu nic vytknout. Jelikož Ústavní soud neshledal existenci žádného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud dodává, že se nadto jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svou výši není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) dal v této souvislosti v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu