ECLI:CZ:US:2010:3.US.1544.10.1
sp. zn. III. ÚS 1544/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. K. a 2. M.y K., obou zastoupených JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem v Praze 4, Jeremenkova 102a, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010 č. j. 28 Cdo 3226/2009-84, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jejich základních práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj se v souladu s ustanovením §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl k dovolání vedlejšího účastníka zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008 č. j. 11 Co 122/2008-62 a zároveň i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2007 č. j. 18 C 330/2006-45 s tím, že věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zásadně nepřípustné jsou proto ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí nižšího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Právě taková situace nastala v případě stěžovatelů, neboť shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla zrušena předcházející rozhodnutí obecných soudů a řízení se vrátilo k soudu prvního stupně. V tomto dalším řízení budou moci stěžovatelé uplatnit všechny procesní prostředky na ochranu svých práv (srov. nález sp. zn. II. ÚS 248/04 ze dne 31. 8. 2005, usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 či usnesení sp. zn. I. ÚS 1328/10 ze dne 24. 6. 2010).
Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost označit, v duchu konstantní judikatury Ústavního soudu, za "předčasný" návrh. Teprve pokud by "konečné" rozhodnutí ve věci samé porušovalo základní ústavně zaručená práva či svobody stěžovatelů, otevře se jim prostor pro eventuální nápravu prostřednictvím ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj musel, vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako předčasný, a tudíž nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2010
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu