ECLI:CZ:US:2010:3.US.2262.10.1
sp. zn. III. ÚS 2262/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., CSc., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, se sídlem Palachova 1742, 547 01 Náchod, proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 5 C 164/2009-82 ze dne 11. května 2010, za účasti Okresního soudu v Náchodě jako účastníka řízení a 1) Mysliveckého sdružení Kosná Hora, se sídlem Havlíčkova 1151, 547 01 Náchod a 2) J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se ve včas zaslané ústavní stížnosti domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví dle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Namítal, že obecný soud akceptoval znalecký posudek stran výše způsobené škody, ačkoli na jeho základě nemohlo dojít k jinak vyžadované individualizaci náhrady škody, jak dovodil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2221/07. Soud dále pochybil, když nevzal v úvahu odborné vyjádření předložené žalobcem (stěžovatelem), jež prezentovalo jiné vyčíslení způsobené škody, než tomu bylo u znaleckého posudku, a to z důvodu jeho uplatnění po okamžiku koncentrace řízení; stěžovatel má zato, že šlo o skutečnost nebo důkaz, jímž měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, resp. který nemohl bez své viny včas uvést.
II.
2. Ústavní soud maje k dispozici kopii napadeného rozhodnutí, jakož i souladný, podrobný popis rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní spis. Z uvedených pramenů se shodně podává následující: Stěžovatel v postavení žalobce, vlastníka lesního pozemku, podal na vedlejší účastníky žalobu o náhradu škody ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím. Lesní pozemek byl součástí honitby, na které vykonával právo myslivosti 1. vedlejší účastník (žalovaný), a odpovídal proto za škodu vzniklou dle ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Škodu měla na lesním porostu způsobit spárkatá zvěř vytloukáním parohů, jež tak poškodila 45 stromků ve stáří 3 let. Znalecký posudek vyčíslil náklady na výsadbu nového stromku ve výši 12 až 13 Kč (zde se údaj shodoval s účastnickou výpovědí žalobce) a jeho ochranu na 11,02 Kč / m2 (celkem 100 m2). Žalobce těmto údajům oponoval odborným vyjádřením (kalkulací) jiného soudního znalce, který uváděl výši škody řádově vyšší, neboť náklady na jeden stromek v takto omezeném počtu jsou ("musejí být") vyšší než u hromadné výsadby. Žalovaný nabídl žalobci nahrazení škody výsadbou nových stromků, to však žalobce odmítl. Soud došel k závěru, že obvyklý náklad na obnovu každého poškozeného stromku včetně obvyklých nákladů na jeho ošetřování činí maximálně 36,50 Kč. Proto žalobu uznal důvodnou do výše 1 533 Kč a co do výše 3 467 Kč ji zamítl. Vzhledem k tomu, že šlo o věc dle ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř., nebylo proti rozhodnutí odvolání přípustné.
III.
3. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li by jejich pravomocným rozhodnutím k porušení základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.
4. V předmětné věci Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti, konstatuje, že není soudem, který by se měl zabývat posuzováním celkové zákonnosti vydaných rozhodnutí či nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zabývat se správností rozhodnutí orgánu veřejné moci může jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (usnesení sp. zn. I. ÚS 1/02 ze dne 26. 3. 2002, http://nalus.usoud.cz). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, závazný výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou záležitostí především obecných soudů, jež jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
5. Z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 81 a 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení jakýmkoliv způsobem znovu přehodnocovat, protože by se tímto postupem stával další pravidelnou instancí, což jeho úkolem není a ani být nemůže. V této souvislosti se sluší dodat, že zásahy Ústavního soudu do rozhodování nezávislých obecných soudů jsou po právu toliko na základě důvodných ústavních stížností při splnění všech zákonných podmínek, přičemž čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení.
6. Ústavní soud shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 623/04 ze dne 8. 11. 2005, usnesení sp. zn. III. ÚS 530/03 ze dne 8. 4. 2004, http://nalus.usoud.cz), v nichž se zabýval tzv. otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky, konstatuje, že jeho úkolem je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona]. Ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.), tedy ve věcech téhož druhu jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 248/01 ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 8/01 ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 185/98 ze dne 26. 8. 1998, http://nalus.usoud.cz).
7. Tomu koresponduje i další úvaha Ústavního soudu, vyjádřená v usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/07 ze dne 5. 6. 2008, v níž uvedl, že pokud "občanský soudní řád vylučuje u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných ve druhé instanci, což v obecné rovině není v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky přesunut do roviny ústavního soudnictví". Z analogie věci tedy vyplývá, že rozhodnutí soudu, proti němuž není přípustné ani odvolání, obecně (s úspěchem) napadat ústavní stížností nelze. V tomto směru by z tohoto závěru bylo možné učinit výjimku pouze v případech mimořádně závažného pochybení, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tj. např. své rozhodnutí by vůbec neodůvodnily, nebo by se takové odůvodnění příčilo pravidlům logiky, bylo by výrazem přepjatého formalismu či jiného extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti; taková situace může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98).
8. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti přichází proto v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.
9. Takové vybočení však Ústavní soud neshledal.
10. Obecný soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který měl oporu ve skutkovém stavu, jež deklaroval za rozhodný. Své rozhodnutí rozvedl v souladu s ustanovením §157 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř., neboť v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, mohl uvést pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Namísto toho Okresní soud v Náchodě stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. V tomto směru nelze jeho postupu nic podstatného vytknout, a stěžovatelovy námitky je proto nutno odmítnout.
11. Zamýšlel-li stěžovatel zpochybnit věrohodnost znaleckého posudku, pak tak neměl činit způsobem, jakoby bylo lze skutkový stav věci zjistit jinak; navržením takových důkazů totiž nezpochybnil věrohodnost provedených důkazních prostředků, ale v rozporu s koncentrací řízení se domáhal, aby byl - s pomocí odborného vyjádření - skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podávalo z řádně a včas provedených důkazů.
12. K uvedenému je zapotřebí - jako obiter dictum - zmínit, že bylo zcela věcí stěžovatele, jakou procesní taktiku zvolí, zejména pak v souvislosti s jeho tvrzením stran (řádově vyšší) kalkulace způsobené škody (na niž však obecný soud nevzal zřetel). Byla-li škoda opravdu tak diametrálně rozdílná, mohl žalobce uplatnit právo k vyšší částce a tím si otevřít prostor k instančnímu projednání, mnohem spíš však mohl kladně reagovat na nabídku žalovaného k výsadbě nových stromků.
IV.
13. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. srpna 2010
Jan Musil v. r.
předseda senátu