ECLI:CZ:US:2010:3.US.2938.09.1
sp. zn. III. ÚS 2938/09
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 11. února 2010 sp. zn. III. ÚS 2938/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2009 č. j. 22 Co 180/2009-25, kterým byla stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce.
Výrok
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2009 č. j. 22 Co 180/2009-25 se zrušuje.
II. Náhrada nákladů řízení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a aby současně "zvážil přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem".
2. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 12. 2008 č. j. 12 Nc 9256/2007-11 mimo jiné ve výroku II, jímž byla stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložena, s poukazem na ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové "náklady exekuce ve výši 4 165 Kč" coby hotových výdajů, paušálně stanovených podle §13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje protiústavnost napadeného rozhodnutí, již spatřuje v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity; je přesvědčena, že její věc je připodobitelná těm, v nichž Ústavní soud vyslovil právní závěr, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle §89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, a v důsledku toho jí povinnost k náhradě hotových výdajů ve prospěch soudní exekutorky ukládána být neměla.
II.
4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
6. Za splnění podmínek zakotvených v ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (§101 odst. 4 o. s. ř.) Ústavní soud upustil od ústního jednání.
IV.
7. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, kterou stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již např. v nálezech ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181), jakož i ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. III. ÚS 704/09 (N 224/55 SbNU 99) a dalších (dostupných na http://nalus.usoud.cz), a to ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu. Právní základna tam vyjádřených názorů byla přitom Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), v němž vyvstala potřeba hodnocení aplikace ustanovení §89 exekučního řádu se zřetelem k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž.
8. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení §89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení §129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".
9. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.
10. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla adresována; v jejich světle, a z dalších tam obsažených důvodů, napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.
11. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení §89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou §89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".
V.
12. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené usnesení zrušil.
13. Návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti (jejž Ústavní soud pojímá jako návrh ve smyslu ustanovením §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud nevyhověl, neboť podmínky zakotvené v tomto ustanovení splněnými neshledal, jelikož stěžovatelka svůj návrh nikterak neodůvodnila (avizované odůvodnění k ústavní stížnosti připojeno nebylo).