ECLI:CZ:US:2009:1.US.969.09.1
sp. zn. I. ÚS 969/09
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 4. června 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Kartouzská 200/4, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2008 č. j. 21 Co 692/2008-27 a proti výrokům III. a IV. usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008 č. j. 37 Nc 8897/2006-12, jimiž bylo po zastavení exekuce rozhodnuto o stěžovatelčině povinnosti zaplatit náklady exekuce povinnému a soudnímu exekutorovi.
Výrok
I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2008 č. j. 21 Co 692/2008-27 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. 4. 2009 a doplněnou podáním ze dne 19. 5. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu".
2. Ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné okresní soud neměl ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měl vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti nevyjádřil žádný z účastníků řízení.
5. Podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.
II.
6. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 37 Nc 8897/2006 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
7. K odvolání stěžovatelky (oprávněné) proti výrokům III. a IV. výše citovaného usnesení okresního soudu, jimiž okresní soud po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit povinnému (J. D.) náklady exekuce ve výši 4 165 Kč a soudnímu exekutorovi (JUDr. I. Š.) náklady exekuce ve výši 3 570 Kč, Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným usnesením napadené usnesení ve výrocích III. a IV. potvrdil jako věcně správné. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že okresní soud za situace, kdy novela zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, provedená zákonem č. 347/2007 Sb., neobsahuje přechodná ustanovení pro §89 exekučního řádu, postupoval zcela správně, když aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (1. 1. 2008).
III.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375). V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127), dostupné též na http://nalus.usoud.cz] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému.
10. Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedeném nálezu odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.
11. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, a s ohledem na ekonomii řízení Ústavní soud shledal, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky je namístě zrušit toliko rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, neboť pochybení shledané tímto nálezem, ústící do porušení základních práv stěžovatelky, spočívá zejména v procesně vadném postupu odvolacího soudu. Na něm pak v řízení po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem bude, aby odstranil zásah do základních práv stěžovatelky, přičemž bude vázán výše uvedenými právními názory Ústavního soudu.
12. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí krajského soudu, je třeba ústavní stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové považovat za nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výroků III. a IV. v záhlaví citovaného rozhodnutí okresního soudu odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Ve zbylé části ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.