ECLI:CZ:US:2010:3.US.3075.09.1
sp. zn. III. ÚS 3075/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem Arne Nováka 4, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2009 sp. zn. 9 To 454/2009 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2009 sp. zn. 70 Nt 3636/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V trestní věci stěžovatele, stíhaného pro jednání, v němž je spatřováno podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 trestního zákona, spáchaných zčásti formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, bylo v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Brně rozhodnuto, že se stěžovatel dle §68 odst. 1 trestního řádu bere z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu do vazby, dle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá jeho písemný slib a dle §73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá jím učiněná peněžitá záruka.
Předmětná rozhodnutí obecných soudů napadl stěžovatel ústavní stížností s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 8 odst. 1, 5 Listiny základních práv a svobod. Namítal, že pokud se týče podmínek vazby "pokračovací", napadená usnesení žádné takové obavy nedokládají, přičemž ani doposud získaný důkazní materiál nepodporuje podezření soudu ze spáchání trestné činnosti. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], k čemuž, jak plyne z dnes již ustálené judikatury, dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, II. ÚS 599/01, III. ÚS 121/02).
V abstraktní rovině nutno nejprve říci, že k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby, a tím i k ústavněprávně udržitelnému jejímu odůvodnění, může ve smyslu stabilizované rozhodovací praxe Ústavního soudu postačovat, v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 566/03).
Stran podezření o spáchání trestné činnosti obecné soudy vycházely z doposud shromážděného důkazního materiálu, který hodnotily pro účely vazby, a ohledně důvodů vazby konkrétně konstatovaly, že stěžovatel byl jednak v minulosti sedmkrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, pro kterou mu byl rovněž ukládán trest odnětí svobody, jednak že naposledy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, kdy byl odsouzen pro trestné činy výtržnictví dle 202 odst. 1 trestního zákona a ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 a 222 odst. 1 trestního zákona, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (v této věci vydané usnesení odvolacího soudu, Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 164/2009 je datováno dnem 30. dubna 2009), a dále že má čistý měsíční příjem 2.500,- Kč a je vysoká pravděpodobnost, že trestná činnost je jeho jediným zdrojem k obživě. Z těchto skutečností následně soudy dovodily, že existuje důvodná obava, že stěžovatel bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán.
V intencích tohoto názoru (racionálně logická) myšlenková subsumpční konstrukce obecných soudů opřená o §67 písm. c) trestního řádu nevykračuje z argumentačního pole daného rámcem shora naznačené objektivní konstelace, pročež ji lze podřadit pod výraz (takto ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
V důsledku řečeného porušení ústavně zaručených základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal. Proto byla jeho ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu