ECLI:CZ:US:2010:4.US.175.10.1
sp. zn. IV. ÚS 175/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou*), advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Tyršova 12, proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. října 2009 sp. zn. 0 Nt 67/2009 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2009 sp. zn. 1 To 508/2009, usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. října 2009 sp. zn. 0 Nt 183/2009, návrhu Okresního státního zástupce ve Vsetíně ze dne 17. září 2009 č. j. ZN 5849/2008, za účasti Okresního soudu ve Vsetíně a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
*) ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2010
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností (po výzvách k odstranění vad podání z 26. ledna 2010 a 3. února 2010), splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv chráněných článkem 8, článkem 12 odst. 1, 2 článkem 13 a článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K porušení základních lidských práv a svobod stěžovatele došlo tím, že nebyla dodržena zákonná 48 hodinová lhůta pro zadržení stěžovatele, stěžovateli nebyly sděleny konkrétní důvody jeho zadržení, a to od 2. října 2009 do 4. prosince 2009. Vazebním rozhodnutím soudu ze dne 4. října 2009 byl vzat do vazby, doba jeho vazby byla započtena dnem 2. října 2009 od 15:40 hodin. Stěžovatel však zdůrazňuje, že fakticky došlo k omezení jeho osobní svobody již v pátek dne 2. října 2009 poté, co byl v 15,40 hod zadržen Policií ČR a přivezen k výslechu. Tímto nezákonným postupem bylo dle názoru stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle článku 8 odst. 3 Listiny, podle kterého zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu.
Stěžovatel tvrdil, že sdělení obvinění ze dne 3. října 2009 obsahovalo účelový popis skutku, kterého se měl dopustit, ačkoli není pro tento skutek stíhán, byť tomu nenasvědčovaly žádné důkazy, ani skutková zjištění, přesto byl povolen odposlech bez zákonných důvodů a bezdůvodně vydáno rozhodnutí o povolení domovní prohlídky.
Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva a požadoval, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí napadená ústavní stížností, ale i přikázal obecným soudům, že takto získané důkazy se nesmí použít v trestním řízení před soudem.
II.
Z odůvodnění ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Okresního soudu ve Vsetíně (0Nt 67/2009, 0Nt 183/2009, 0Nt 312/2009), vyplynul průběh dosavadního řízení.
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 18. září 2009 (0Nt 312/2009-3) na návrh Okresního státního zástupce ve Vsetíně ze dne 17. září 2009 č. j. ZN 5849/2008, vydal příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu u stěžovatele, Z. R. a do té doby nezjištěného pachatele.
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. října 2009 (0Nt 183/2009-3), na návrh Okresního státního zástupce ve Vsetíně ze dne 17. září 2009 č. j. ZN 5849/2008, byla podle §83 tr. řádu nařízena domovní prohlídka blíže označeného rodinného domu a ve všech prostorách k němu náležejících v obci Střítež nad Bečvou, okres Vsetín. Soud návrhu vyhověl, protože se jednalo o rozsáhlou závažnou majetkovou trestnou činnost a bylo dáno důvodné podezření, že v předmětné nemovitosti se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, věci a předměty pocházející z rozsáhlé sériové trestné činnosti.
Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. října 2009 (0Nt 67/2009) z důvodů podle §67 písm. b), c) tr. řádu poté, co mu bylo sděleno obvinění z trestného činu krádeže dle ustanovení §247 odst. 1, písm. b), odst. 2 tr. zákona a další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. října 2009 (1To 508/2009) zamítl stížnost stěžovatele podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou.
III.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4 a §76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení - Krajský soud v Ostravě a Okresní soud ve Vsetíně, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Na výzvu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Ostravě prostřednictvím předsedy senátu JUDr. Ivana Málka (§30 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že soud považuje stěžovatelovy námitky za nedůvodné. Krajský soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se s námitkou stěžovatele o jeho vzetí do vazby po lhůtě 48 hodin od jeho zadržení vypořádal a neshledal, že by byl porušen zákon. Dále navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl, současně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
K obsahu ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil soudce Okresního soudu ve Vsetíně, JUDr. Jaromír Matocha, který rekapituloval průběh řízení před vzetím stěžovatele do vazby. Účastník řízení nevznesl návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout ani se nevyjádřil k návrhu na upuštění od ústního jednání.
Při posuzování důvodnosti návrhu Ústavní soud vyšel z obsahu napadených rozhodnutí a z řízení, jež jim předcházelo, jakož i z argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti. Ústavní soud zaslal stěžovateli vyjádření účastníků řízení, jež vydali napadená rozhodnutí, na vědomí.
IV.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí ve světle námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a částečně opožděná.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není orgánem činným v trestním řízení a nemůže funkci těchto orgánů nijak nahrazovat. Ústavní soud postupuje zásadně velmi zdrženlivě ve věcech, jež dosud nebyly pravomocně skončeny. I ve věcech vazebních náleží ochrana práv stíhaných osob především obecným soudům a kasace jejich rozhodnutí Ústavním soudem je přípustná jen v případě zásahu majícího ústavněprávní relevanci ve smyslu porušení práv dle článku 8 Listiny. Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že výklad ,,konkrétních skutečností", odůvodňujících vazební stíhání ve smyslu ustanovení §67 tr. řádu, je především věcí obecných soudů, jež musejí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit nezbytnost dalšího trvání vazby (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1025/09, sp. zn. II. ÚS 2838/08 či sp. zn. II. ÚS 437/09, dostupná v databázi rozhodnutí NALUS).
Stěžejní námitky stěžovatele směřují proti tomu, že v souvislosti s jeho vzetím do vazby byl porušen zákon, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta 48 hodin, ve které měl být on spolu se spisovým materiálem a návrhem na vzetí do vazby předán okresnímu soudu.
Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu, ze kterého vyplynuly následující skutečnosti. Dle spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, územního odboru SKPV, 1. oddělení obecné kriminality, Hlásenka 1516, Vsetín, stěžovatel je stíhán usnesením ze dne 3. října 2009 č.j. ORVS - 2314-59/TČ -2008-71 podle §160 odst. 1 tr. řádu pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zák., jednotlivé skutky jsou v usnesení blíže popsány.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodu §67 písm. b) tr. řádu, neboť ze strany stěžovatele bylo reálné nebezpečí, že by obviněný mohl mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Především působením na dosud nevyslechnuté poškozené, na osoby, kterým měl dát do úschovy odcizená motorová vozidla, osoby, kterým prodával odcizená vozidla na náhradní díly, domlouvat se na rozebrání vozidel pocházejících z trestné činnosti, ovlivňovat osoby, které dosud nebyly vyslechnuty atd. Dále dospěl k závěru, že je dán i vazební důvod dle §67 písm. c) tr. řádu, a to s ohledem na způsob, jakým se měl trestné činnosti dopouštět, doba, po kterou měl trestnou činnost páchat, jakož i další skutečnost, že je bez pracovního poměru, bez příjmů z legálních zdrojů, zištnost, neúcta k cizímu majetku, sklon k páchání trestné činnosti, vyvolává obavu, že by mohl trestnou činnost opakovat.
Podle ustanovení §77 odst. 1 tr. řádu nenařídí-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K odevzdání zadržené osoby tedy obviněného soudu se fakticky děje podáním návrhu nikoli fyzickým předáním osoby (Šámal a kol. Trestní řád, komentář I. díl, 5. doplněné a přepracované vydání 2005, str. 586 a náhled.).
Jestliže stěžovatel byl zadržen dle §76 odst. 1 tr. řádu dne 2. října 2009 v 15,40 hod a návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně byl podán Okresnímu soudu ve Vsetíně ze dne 4. října 2009 ve 13,50 hod, lhůta v souladu s ustanovením §77 odst. 2 tr. řádu byla zachována. Stejně tak byla zachována lhůta ve smyslu ustanovení §77 odst. 2 tr. řádu, podle kterého je soudce povinen vyslechnout zadrženou osobu a do 24 hodin od doručení návrhu státním zástupcem rozhodnout o jejím propuštění na svobodu a nebo rozhodnout, že ji bere do vazby. Návrh na vzetí do vazby stěžovatele byl podán dne 4. října 2009 ve 13,00 hod a do vazby byl obviněný vzat dne 4. října 2009 v 17,20 hod.
Ústavní soud připomíná, že rozhodování o vazbě může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat v případě propuštění stíhané osoby z vazby na svobodu. Tento závěr platí samozřejmě i o rozhodnutí o vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. b), c) tr. řádu, ba dokonce lze v těchto případech uvedený charakter vazebního rozhodování akcentovat. V napadených rozhodnutích obecné soudy reagovaly na argumenty, které stěžovatel uváděl ve své stížnosti proti uvalení vazby a své rozhodnutí řádně odůvodnily.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel staví Ústavní soud do role superrevizního orgánu, který by snad měl v době, kdy o věci teprve probíhá řízení před obecnými soudy, revidovat jejich dosavadní skutková zjištění. Takový postup by byl zcela v rozporu s pravomocí Ústavního soudu ve smyslu shora uvedeném i se samotným účelem ústavní stížnosti. Ústavní soud se k těmto otázkám nemůže vyjadřovat, aniž by fakticky prejudikoval rozhodnutí o vině trestným činem, které náleží trestnímu soudu.
Ústavní soud nemůže vyhovět požadavku stěžovatele, aby byly v rámci řízení o ústavní stížnosti projednány i skutkové námitky ohledně porušení jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1, 2 Listiny a práva na zachování zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným způsobem dle čl. 13 Listiny, Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhoval, aby byl zrušen příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem ve Vsetíně na návrh Okresního státního zástupce ve Vsetíně, neboť byl nezákonně nařízen v rozporu s ustanovením §88a odst. 1 tr. řádu. Stěžovatel navrhoval zrušení usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, kterým byla podle §83 tr. řádu nařízena domovní prohlídka blíže označeného rodinného domu a ve všech prostorách k němu náležejících v obci Střítež nad Bečvou, okres Vsetín.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost stěžovatele nemůže v této části meritorně projednat, neboť nesplňuje podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Zjevně se jedná o návrh opožděný, podaný po lhůtě uvedené v ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, neboť projednávaná ústavní stížnost byla podána dne 21. ledna 2010.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by napadená rozhodnutí porušila stěžovatelem označená základní práva, ani jiná práva vyplývající z článků Listiny, odmítl tento návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst.3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. května 2010
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu