ECLI:CZ:US:2010:4.US.512.10.1
sp. zn. IV. ÚS 512/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Doc. Ing. F. Č., CSc., zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Joštova 4, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 12. 2009 čj. 3 KZN 1052/2009-41 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Brně, ze dne 20. 10. 2009 čj. KRPZ-4639/TČ-2009-060081 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 19. 2. 2010 se Doc. Ing. F. Č., CSc. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud pro porušení článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nálezem zrušil v celém rozsahu v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž bylo podle §159a odst. 1 tr. řádu v trestní věci proti neznámému pachateli pravomocně odloženo podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 20. 10. 2009 v záhlaví uvedený policejní orgán odložil věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona s odůvodněním, že ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.
Dne 14. 12. 2009 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, (dále jen "státní zástupkyně") stížnost stěžovatele proti rozhodnutí policejního orgánu ze dne 20. 10. 2009 zamítla jako nedůvodnou.
III.
V části I. ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 11 Listiny zaručující ochranu majetku všech vlastníků. Uvedl, že předmětem jeho oznámení bylo jednání pověřených pracovníků Státního fondu tržní regulace v zemědělství vůči společnosti AGRO AVAN, s. r. o., v konkursu, se sídlem ve Slušovicích (v níž je od 6. 9. 1990 společníkem a vykonává funkci statutárního orgánu), jímž měla být této společnosti způsobena škoda a vytvořeny podmínky pro prohlášení konkursu na její majetek.
V části II. ústavní stížnosti stěžovatel popsal okolnosti související s plněním a vypořádáním práv a závazků podle kupní smlouvy na máslo č. 1999/2500/001 uzavřené společností AGRO AVAN, s. r. o, se Státním fondem tržní regulace zemědělství a vyjádřil zásadní nesouhlas se závěry orgánů činných v trestním řízení obsaženými v napadených rozhodnutích, "neboť je zjevné, že nebyl přesně zjištěn skutkový stav věci a orgány činné v trestním řízení se zcela nevypořádaly se všemi podstatnými skutečnostmi. Rovněž samotné odůvodnění jednotlivých usnesení není přesvědčivé, neboť pomíjí řadu okolností, které vyplývají ze soustředěného důkazního materiálu, ..."
V části III. ústavní stížnosti stěžovatel polemizoval se závěry šetření policejního orgánu a opakoval, že státní zástupkyně se se vznesenými námitkami přesvědčivým způsobem nevypořádala a její rozhodnutí je nepřezkoumatelné; uzavřel, že "Orgány činné v trestním řízení tak v rámci své působnosti svým nedostatečným postupem při prošetřování oznámení stěžovatele neposkytly ochranu vlastnického práva garantovanou Listinou základních práv a svobod."
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
K tvrzenému porušení základního práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny:
Ústavní soud připomíná, že článek 11 odst. 1 Listiny, kterého se stěžovatel dovolával, obdobně jako článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a tento majetek pokojně užívat. Z ustálené judikatury Ústavního soudu pak vyplývá [srov. např. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45)], že pokud je článkem 11 odst. 1 Listiny chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované, a tedy již existující; z ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") dále plyne, že v ústavní stížnosti se musí jednat o subjektivní veřejné základní právo náležející osobě, která se ho dovolává; jinak řečeno, tvrzený zásah se musí týkat majetkové sféry stěžovatele samotného, nikoliv třetích osob, neboť v řízení o ústavních stížnostech tvrdících porušení některého ze základních práv či svobod je tzv. actio popularis vyloučena (což plyne z posledně citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu).
Jelikož stěžovatel ústavní stížnost podal za sebe a nikoliv jako statutární orgán společnosti AGRO AVAN, s. r. o., v konkursu, za tuto společnost (v jejíž majetkové sféře se dle tvrzení v ústavní stížnosti měla napadená rozhodnutí projevit), nezbývá než konstatovat, že žádný zásah do jeho základního práva na pokojné užívání majetku z ústavní stížnosti nebylo možno dovodit.
K odložení věci podezření ze spáchání trestného činu:
Ústavní soud dále připomíná, že Listina ani Úmluva nepřiznávají komukoliv základní právo na trestní stíhání a odsouzení třetí osoby; v tomto směru již ve svém usnesení ze dne 26. 2. 1997 II. ÚS 361/96 [Sb. n. u., sv. 7, str. 343 (345)] uvedl, že "Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá."
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu