ECLI:CZ:US:2010:4.US.630.10.1
sp. zn. IV. ÚS 630/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem Štupartská 599/4, 100 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2010 sp. zn. 8 To 30/2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. prosince 2009 sp. zn. 25 T 172/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného a rovněž napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým bylo (ve vztahu k němu výrokem II.) rozhodnuto, že se podle §75 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a), c) tr. řádu.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na spravedlivý proces, práva na osobní svobodu a k porušení ústavní zásady vázanosti státu právem. Mělo se tak stát tím, že napadená rozhodnutí jsou z hlediska požadavků obsažených §71 odst. 4, 5 tr. řádu dle přesvědčení stěžovatele nedostatečně odůvodněna, přičemž stížnostní soud toto pochybení ve vztahu k soudu I. stupně stran parciální části odůvodnění jeho rozhodnutí i připustil. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 18/96).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v §134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou v usnesení Městského soudu v Praze oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány (srov. i nález sp. zn. III. ÚS 566/03) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v §71 odst. 4 tr. řádu dostál. Na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu takto postačí pro stručnost odkázat.
Pokud potom stěžovatel na podporu svého tvrzení poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 897/08, toto srovnání není přiléhavé, jelikož rozhodovací důvody v něm obsažené reflektovaly situaci, v níž orgány veřejné moci o vazbě rozhodující jednak odhlédly od zcela zásadních skutečností způsobilých "oslabit" důvodnost obav, jejichž naplnění má tzv. útěková vazba čelit, jednak poukázaly pouze obecně na "hrozbu vysokého trestu odnětí svobody".
V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu