ECLI:CZ:US:2010:4.US.908.10.1
sp. zn. IV. ÚS 908/10
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Servisní služby, s.r.o., IČ: 271 69 341, se sídlem Praha 5, Petýrkova 1967/27, právně zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. září 2009 č.j. 23 Co 333/2009-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno základní právo na právní jistotu.
Usnesením Okresního soudu v v Pardubicích ze dne 7. října 2008, č.j. 12 Nc 9204/2007-12 byla zastavena exekuce na majetek povinného (výrok I.), oprávněné (stěžovatelce) byla uložena povinnost uhradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 4.165,-Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích shora napadeným usnesením, jímž usnesení okresního soudu ve výroku II. a III. změnil tak, že oprávněné uložil povinnost nahradit soudní exekutorce výdaje ve výši 4.165,- Kč, povinnému uložil povinnost nahradit soudní exekutorce odměnu ve výši 3.570,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.), a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že povinnost k úhradě nákladů exekuce jí byla uložena na základě nesprávného právního posouzení věci. Návrh na exekuci podala dne 14. prosince 2007 a exekuce byla nařízena usnesením ze dne 7. října 2008, č.j. 12 Nc 9204/2007-5. Exekutorka ve své výzvě soudu ze dne 26. dubna 2008 sdělila, že plošným zjišťováním bylo zjištěno, že nebyl vypátrán postižitelný majetek povinného. Stěžovatelka konstatovala nesprávnost postupu soudů s ohledem na to, že právní úprava v době podání návrhu na exekuci (až do 31. prosince 2007) stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení i v případě jeho zastavení pro nedostatek majetku povinného měl hradit exekutorovi povinný. Přesto, pro délku exekučního řízení a mezitímní změnu právní úpravy, byla poté, co byla exekuce zastavena pro nedostatek majetku povinného, uložena povinnost uhradit náklady exekuce stěžovatelce jakožto oprávněné.
V projednávané věci se jedná o opakování obdobné situace, o nichž Ústavní soud již rozhodoval viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, či nálezy sp. zn. I. ÚS 969/09 nebo I. ÚS 1851/09. Ústavní soud opakovaně shledal postup obecných soudů jako zásah do práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně byla judikátem sp. zn. IV. ÚS 314/09 provedena ústavně konformní interpretace intertemporality, založená novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007.
S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatelky navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedla v čem měl citovaný zásah spočívat. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy obecným soudem dalšího stupně ani součástí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení obecných soudů se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud si je vědom rozsahu účastenství stěžovatelky před Ústavním soudem, když výchozí je skutečnost, že stěžovatelka se domáhala zaplacení dlužných částek řádově ve stovkách případů. Ústavnímu soudu pak bylo k dnešnímu dni předloženo 89 ústavních stížností v případech, kdy stěžovatelka u obecných soudů neuspěla, resp. kdy jí byla stanovena povinnost hradit část nákladů neúspěšné exekuce. Ústavní soud si je rovněž vědom své judikatury k dané problematice i k jednotlivým případům stěžovatelky.
Z uvedeného množství případů podstatnou část projednával v odvolacím řízení senát 23 Co Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (47 případů). V důsledku řady kasačních rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodovací činnost tohoto senátu krajského soudu změnila. Krajský soud v řadě svých novějších rozhodnutí reflektoval judikaturu Ústavního soudu, zejména pak na citovaný nález IV. ÚS 314/09, týkající se ústavně konformní interpretace intertemporality. Není ani pravda, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že krajský soud odvolání nevyhověl a potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvého stupně. Krajský soud naopak změnil rozhodnutí o náhradě přináležející soudní exekutorce a své závěry řádně a úplně odůvodnil, a to právě s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Jeho rozhodnutí tak odpovídají právní úpravě do 31. prosince 2007, a tím i požadavkům kladeným na spravedlivé soudní řízení.
Naopak stěžovatelka změnu rozhodování krajského soudu nezohlednila a zcela automaticky podala další, identickou ústavní stížnost, která je však ve světle současných okolností a rozhodovací praxe krajského soudu neopodstatněná. Neuvedla tedy žádnou okolnost svědčící naříkaném zásahu do jejích základních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu