ECLI:CZ:US:2011:1.US.1091.11.1
sp. zn. I. ÚS 1091/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: AC DODÁVKY, s. r. o., se sídlem Praha 4, Květnového vítězství 945/82A, zastoupené JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 2, Legerova 44, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 1. 2011, čj. 27 C 598/2009 - 57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení 7.726,- Kč s přísl., ve kterém jako žalovaná neuspěla. Jednalo se o plnění na základě dohody o zaplacení ceny za opravu vozidla zakoupeného žalobcem od žalované stěžovatelky.
Podle stěžovatelky bylo vydáním tohoto rozsudku porušeno její právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obvodní soud neprovedl dostatečné dokazování a s provedenými důkazy se řádně nevypořádal. Při interpretaci použitého právního předpisu se dopustil svévole a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Takové rozhodnutí není možné v demokratickém státě akceptovat, neboť jde o zcela extrémní vybočení ze standardů jak při zjišťování skutkového základu sporu, tak i při jeho právním posouzení. Vzhledem k tomu, že jde o tzv. bagatelní částku, je jedinou možností, jak napravit zmíněná pochybení, podání ústavní stížnosti.
Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelka argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, podstatou ústavní stížnosti je jen její polemika se skutkovými a právními závěry obvodního soudu. Stěžovatelka sice zmínila porušení celé řady zásadních principů spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládá relevantními ústavněprávními argumenty. Její tvrzení zůstala zcela v rovině podústavního práva (otázky oprav vozidla a charakteru vad, jako například vada na klimatizaci apod.). Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
Tvrzení stěžovatelky o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nedostatcích odůvodnění neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného rozsudku, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci 7.726,- Kč s příslušenstvím. Při svém rozhodování obvodní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení obvodního soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obvodního soudu o konkrétních detailech předmětného sporu. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelka neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci v žádném případě neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu