ECLI:CZ:US:2011:1.US.1706.11.1
sp. zn. I. ÚS 1706/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele I. M., proti usnesením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Co 98/2011 a 11 Co 57/2011 a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 233/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 6. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, a to ve věcech vedených u těchto soudů pod shora uvedenými spisovými značkami. Kopie rozhodnutí stěžovatel nepřiložil, ani neuvádí jejich datum; z textu jeho podání je však zřejmé, že se tato usnesení týkají zastupování advokátem.
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal v minulých letech Ústavnímu soudu více než sto ústavních stížností, z nichž jich celá řada byla odmítnuta pro nedostranění vad návrhu, včetně nedostatku povinného zastoupení advokátem. Stěžovatel byl v těchto řízeních opakovaně poučován, přesto však nedostatek povinného zastoupení neodstranil (srov. např. usnesení I. ÚS 823/06, I. ÚS 494/07, II. ÚS 493/07, III. ÚS 613/07, IV. ÚS 631/07, III. ÚS 681/07, III. ÚS 710/07, II. ÚS 1927/07).
V řízení o ústavní stížnosti není nezbytné, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1097/10, III. ÚS 3080/09, III. ÚS 1952/10, dostupná v databázi NALUS).
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu. Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle §41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle citovaného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. června 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj