ECLI:CZ:US:2011:2.US.1604.11.1
sp. zn. II. ÚS 1604/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci společnosti Nyklíček a spol. s r.o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, Rašínova 278, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2011 č. j. 20 Co 71/2011-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že jí nesvědčí právo odvolání proti rozhodnutí o námitkách do osoby ustanoveného znalce, neboť takový závěr nemá oporu v občanském soudním řádu a odporuje základním zásadám občanského soudního řízení. Namítala, že ze žádného ustanovení nevyplývá, že by se případné námitky měly omezit pouze na námitky svědčící o podjatosti znalce. Pokud tedy odvolací soud odmítl správnost závěrů soudu prvého stupně přezkoumat, jednal podle stěžovatelky v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť v důsledku jeho rozhodnutí (a nepřezkoumáním odbornosti ustanoveného subjektu) může dojít ke zpracování dokumentu, který nebude pro nedostatek odbornosti pro soudní rozhodnutí způsobilý.
Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové odmítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 12. 2010 č. j. 4 C 2/2010-108, jímž okresní soud jako soud prvého stupně nevyhověl námitkám stěžovatelky vůči ustanovenému znalci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud považoval rozhodnutí o námitkách účastníka, že jiný znalec má lepší odbornost k vypracování znaleckého posudku (nenamítala se tedy podjatost ustanoveného znalce), za rozhodnutí o vedení řízení, proti kterému není odvolání přípustné [§202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a proto odvolání stěžovatelky odmítl podle ustanovení §218 písm. c) o. s. ř.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou a vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (sebeomezení) Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Především obecným soudům je totiž adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy, kdy ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost takto představuje prostředek ultima ratio (nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111), tj. je nástrojem ochrany základních práv nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (tedy až na zákonem stanovené výjimky).
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, usnesení ze dne 15. ledna III. ÚS 2166/07, usnesení ze dne 16. 6. 2009 II. ÚS 1470/09 a další in http://nalus.usoud.cz)
Z připojených materiálů Ústavní soud ověřil, že v dané věci se právě o situaci předpokládanou ustanovením §229 odst. 4 o. s. ř. jedná, neboť odvolání stěžovatelky bylo odmítnuto dle §218 písm. c) o. s. ř.
Pokud byla stěžovatelka přesvědčena, že odvolací soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů ještě před podáním ústavní stížnosti, a to prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní soud musí v projednávané věci proto konstatovat, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, což je nezbytnou formální náležitostí k tomu, aby se ústavní stížností mohl meritorně zabývat.
Po zjištění, že podání stěžovatelky není meritorně projednatelné, nemohl se Ústavní soud jejími námitkami dále zabývat.
Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj