ECLI:CZ:US:2011:2.US.64.11.1
sp. zn. II. ÚS 64/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. W., zastoupené Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 107 Nc 649/2007-67 ze dne 26. října 2010, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a CZECH FINANCIAL SERVICE - CFS MEDICAL a. s., v likvidaci, se sídlem Mozartova 928/12, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 6. ledna 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Jím byl potvrzen příkaz Mgr. Jozefa Višvadera, soudního exekutora, k úhradě nákladů exekuce č. j. 107 EX 1741/07-46 ze dne 26. října 2009. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva podle čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a podle čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje průběh exekučního řízení, resp. platby k nimž z její strany na účet vedlejšího účastníka řízení a soudního exekutora došly a namítá nesprávnost výpočtu nákladů oprávněného (namísto částky 6.169 Kč měla být odměna za zastupování vypočítávána toliko z jistiny ve výši 1.000 Kč) a dále to, že v exekučním řízení byla úspěšná ona, a proto měla být přiznána náhrada nákladů řízení jí. Obecnému soudu konkrétně vytýká to, že nerozhodl správně, když při výpočtu nákladů oprávněného nevyšel z vymáhané jistiny, která navíc byla zaplacena ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce, ale započítal do ní i přiznané náklady meritorního řízení, které jsou toliko příslušenstvím pohledávky.
3. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
4. Ústavní soud rovněž v minulosti vyložil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem, zabývat se eventuálním porušením práv chráněných podústavními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem (srov. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123; aj.).
5. V posuzovaném případě stěžovatelka toliko vypočítává porušené články Ústavy a Listiny konkrétně namítá výhradně nesprávný výklad podústavních předpisů. Totožné námitky uplatnila i proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Obecný soud se jimi zabýval a dospěl k závěru, že předmětem (exekučního) řízení byla částka 6.169 Kč a výslovně odmítl, že by částka 6.669 Kč z původně uplatňované částky 7.669 Kč byla příslušenstvím částky 1.000 Kč. Rovněž vyšel z toho, že s výjimkou dříve stěžovatelkou uhrazené částky 1.500 Kč byl návrh na nařízení exekuce důvodný, a proto přiznané náklady řízení oprávněné přísluší, přičemž rozhodování o náhradě nákladů řízení povinného nespadá do zákonem vymezené kompetence soudního exekutora. Z toho lze vyvodit, že se obecný soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a pouhé opakování totožných námitek tedy není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481; aj.). Pro uvedené závěry měl obecný soud Ústavou vymezenou kompetenci, do níž není Ústavní soud oprávněn vstupovat.
6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu