infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.08.2011, sp. zn. III. ÚS 2031/11 [ usnesení / MUCHA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:3.US.2031.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2011:3.US.2031.11.1
sp. zn. III. ÚS 2031/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2011 sp. zn. 1 T 23/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného usnesení, kterým jí bylo přiznáno svědečné ve výši 900,- Kč. Stěžovatelka nesouhlasí s výši přiznaného svědečného a tvrdí, že soud jí přiznal svědečné ve složce cestovného ve výrazně nižším rozsahu, než na které má nárok. Nesouhlasí také s tím, že jí nebyla přiznána náhrada ušlé mzdy. Podle stěžovatelky byla vydáním tohoto usnesení porušena její základní práva dle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením měly být též porušeny základní ústavněprávní zásady založené čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že proti napadenému usnesení o svědečném stěžovatelka nemá k dispozici žádný jiný opravný prostředek, podává proti němu ústavní stížnost. Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelka argumentuje porušením svých základních práv, podstatou ústavní stížnosti je jen její polemika se skutkovými a právními závěry obvodního soudu. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí porušení pravidel spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládá relevantními ústavněprávními argumenty. Ve skutečnosti pouze polemizuje se způsobem, jakým obvodní soud prováděl dokazování a aplikoval příslušná zákonná ustanovení ve věci přiznání svědečného. Její tvrzení zůstávají zcela v rovině podústavního práva (otázka potvrzení ušlého výdělku, zvolený způsob dopravního prostředku k hlavnímu líčení či volba "vzdálenostně delší, ale rychlejší trasy" apod.). Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí obvodního soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud. Tvrzení stěžovatelky o tom, že postup soudu byl v extrémním rozporu se zákonem, neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného usnesení. Při svém rozhodování obvodní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení obvodního soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obvodního soudu o výši přiznaného svědečného. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08, IV. ÚS 697/09 a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci v žádném případě neshledal. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 2011 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:3.US.2031.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2031/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 31. 8. 2011
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 7. 2011
Datum zpřístupnění 15. 9. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodaj Mucha Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §104 odst.1, §104 odst.3, §141 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstřík svědek
dokazování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2031-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 71126
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23