ECLI:CZ:US:2011:3.US.2367.11.1
sp. zn. III. ÚS 2367/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sefir s. r. o., se sídlem Praha 14, Chlumecká 1539, zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem v Ústí nad Orlicí, Mývaltova 1117, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2011 č. j. 28 EC 264/2010-51, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozsudku s tím, že jeho vydáním bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení stěžovatelka spatřuje ve svévolné aplikaci jednoduchého práva v řízení o zaplacení částky 8.070,51 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka především nesouhlasí se závěry obecného soudu ohledně sporného úroku a započtení plateb v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy o úvěru, uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, GE Money Multiservis, a. s. Podle stěžovatelky se obvodní soud nedostatečným způsobem zabýval jejími námitkami, hodnotil provedené důkazy v rozporu s ustanovením §132 OSŘ a dospěl k nesprávným závěrům. Odůvodnění napadeného rozsudku považuje stěžovatelka za zcela nedostatečné a netransparentní.
Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože v ústavní stížnosti stěžovatelka argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, její podstatou je jen její polemika se skutkovými a právními závěry obvodního soudu. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí obvodního soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
Tvrzení stěžovatelky o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nedostatcích odůvodnění neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného rozsudku. Při svém rozhodování obvodní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení obvodního soudu, která by představovala porušení základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obvodního soudu o konkrétních detailech předmětného sporu. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08, IV. ÚS 697/09 a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu