ECLI:CZ:US:2011:3.US.2437.11.1
sp. zn. III. ÚS 2437/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Milanem Vráždilem, advokátem v Libini 721, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2011 č. j. 8 C 345/2010-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku s tím, že jeho vydáním bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení uvedeného základního práva stěžovatele mělo dojít tím, že obecný soud svévolně aplikoval a interpretoval zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v rozporu s imperativem ústavně konformního výkladu.
Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože v ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, její podstatou je jen jeho polemika se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
Tvrzení stěžovatele o svévolné aplikaci a interpretaci zákona č. 449/2001 Sb. neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného rozsudku, kterým okresní soud zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení částky 9.155,- Kč z titulu náhrady škody způsobené zvěří na porostu řepky zasetém stěžovatelem na pozemku, který je součástí honitby užívané žalovaným. Při svém rozhodování okresní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení okresního soudu, která by představovala porušení základních práv stěžovatele, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry okresního soudu o konkrétních detailech předmětného sporu. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08, IV. ÚS 697/09 a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu