ECLI:CZ:US:2011:4.US.1449.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1449/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Pavlem Halounem, advokátem se sídlem Španělská 2, Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 23/2011-34 ze dne 4. 3. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 19. 5. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 23/2011-34 ze dne 4. 3. 2011, neboť měl za to, že jím bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 15 C 204/2010-28 ze dne 10. 12. 2010, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě stěžovatele o náhradu škody ve výši 39,- Kč.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2538/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku (§202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, IV. ÚS 2444/09, II. ÚS 597/10 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V nyní projednávané věci se stěžovatel prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí o zastavení řízení, jehož předmětem byla částka 39,- Kč, tzn. z hledisek výše vymezených částka zjevně bagatelní. Jelikož případná újma, jíž by stěžovatel mohl v důsledku vydání napadeného rozhodnutí utrpět, nedosahovala intenzity nezbytné pro konstatování porušení jeho ústavně zaručených práv a jelikož ani nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že si obecné soudy počínaly svévolně, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu