ECLI:CZ:US:2011:4.US.3225.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3225/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 vydanému Okresním soudem v Chrudimi a proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství Východočeského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování v Chrudimi, při provádění domovní prohlídky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 14. 12. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení příkazu k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 vydaného Okresním soudem v Chrudimi (dále jen "okresní soud"), a to z důvodu jeho rozporu s čl. 10, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále požadoval, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství východočeského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování v Chrudimi (dále jen "Policie ČR), který pokračoval v domovní prohlídce v domě stěžovatele, ačkoli předtím zjistil, že stěžovatel nemá přidělenu IP adresu uvedenou v příkazu k domovní prohlídce, byl porušen čl. 12 Listiny, a aby uložil Policii ČR, aby následky svého zásahu odstranila, tzn. zejména aby stěžovateli vrátila veškeré movité věci, zabavené při domovní prohlídce, a to do tří dnů od právní moci nálezu Ústavního soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že příkazem okresního soudu č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 bylo nařízeno provedení domovní prohlídky v rodinném domě stěžovatele, v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu šíření dětské pornografie podle §205 odst. 2 a 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") a trestného činu přechovávání dětské pornografie dle §205a trestního zákona. Policejní orgán po provedení předběžného výslechu zahájil domovní prohlídku, při níž bylo stěžovateli odňato několik počítačů a řada nosičů dat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že domovní prohlídka u něj byla provedena dne 14. 10. 2009 v 5.00 hodin ráno, přičemž při jejím provádění vyšlo najevo, že IP adresa uvedená v příkazu k provedení domovní prohlídky (XX.XX.XXX.XX) byla přidělena subjektu na stěžovateli zcela nezávislém. Stěžovatel policejnímu orgánu sdělil, že jeho domácí IP adresa je YY.YY.YYY.YY, že je poskytovatelem připojení k internetu na území města Ch., že jeho síť má přidělenu IP adresu ZZ.ZZ.ZZZ.Z (k níž dle policejního orgánu provedení domovní prohlídky rovněž směřovalo, přestože v příkazu k domovní prohlídce uvedena nebyla) a že tato adresa identifikuje cca 1 000 uživatelů. Jediným spojením mezi trestnou činností, k jejímuž rozkrytí bylo provedení domovní prohlídky nařízeno, a stěžovatelem tak byla skutečnost, že jeho počítač mohl být použit jako připojovací místo. Stěžovatel vnímal provedení domovní prohlídky jako zvláště intenzivní zásah do svých osobnostních práv, neboť zásah policie vzbudil pozornost sousedů, přičemž v hromadných sdělovacích prostředcích byla uveřejněna informace, že proběhla celostátní policejní akce Vilma, jejímž cílem bylo postižení trestné činnosti vážící se k dětské pornografii. Stěžovatel podal na postup policejního orgánu stížnost, na níž reagoval státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi tak, že se omluvil za písařskou chybu, spočívající v uvedení nesprávné IP adresy, samotnou prohlídku však považoval za nařízenou a provedenou správně. Stěžovatel měl naopak za to, že napadený příkaz k domovní prohlídce nedostál požadavkům nastoleným judikaturou Ústavního soudu, a to zejména z toho důvodu, že nebyl odůvodněn jako úkon neodkladný či neopakovatelný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu ve spojení s §160 odst. 4 trestního řádu. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 536/06, II. ÚS 362/06 a IV. ÚS 1780/07. Kromě toho dle stěžovatele nesplňoval předmětný příkaz k domovní prohlídce jako celek požadavek dostatečného a zřetelného vyložení důvodů, které soud k jeho vydání vedly; jednalo se v podstatě o doslovný přepis návrhu státního zástupce. Kdyby okresní soud předložené podklady kriticky zkoumal, nemohlo by dojít k tomu, že příkaz k domovní prohlídce bude opřen o jinou IP adresu, než byla stěžovateli přidělena. Okresní soud neuvedl, z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel, takže korektnost jeho úvah nebylo možno vůbec přezkoumat. Orgány činné v trestním řízení si před provedením domovní prohlídky zjevně neopatřily potřebné doklady a dospěly tak k nepodloženému závěru, že podezřelým ze spáchání trestné činnosti je stěžovatel. Za situace, kdy do určité e-mailové schránky bylo přistoupeno z některého počítače, připojeného k internetu v rámci podnikatelské služby poskytované stěžovatelem, se provedení domovní prohlídky u stěžovatele v 5 hodin ráno jevilo jako neproporcionální, zejména když ze spisového materiálu nevyplývalo nic, co by svědčilo o nezbytnosti takový úkon vůbec činit.
Pokud jde o samotné provedení domovní prohlídky, stěžovatel vytýkal policejnímu orgánu, že prohlídku neukončil, když zjistil, že stěžovatel není uživatelem IP adresy uvedené v příkazu k domovní prohlídce. Policejní orgán nicméně dospěl na základě spisového materiálu k závěru, že IP adresa stěžovatele je na seznamu též, proto v provádění domovní prohlídky pokračoval. Od domovní prohlídky nebylo upuštěno ani přesto, že stěžovatel s policejním orgánem spolupracoval a nabídl, že požadované movité věci vydá. Policejní orgán přesto prohledal celý dům stěžovatele, včetně pokoje jeho nezletilé dcery, a zabavil stěžovateli počítače a datové nosiče, které v příkazu k provedení domovní prohlídky nebyly vůbec zmíněny. Policejní orgán tak postupoval v rozporu s §84 trestního řádu, neboť provedení domovní prohlídky je možné pouze tehdy, byly-li vyčerpány všechny ostatní možnosti, jak dosáhnout stanovaného cíle. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.
Stěžovatel následně doplnil svou ústavní stížnost přípisem ze dne 16. 12. 2009, v němž uvedl, že mu bylo odepřeno nahlédnutí do soudního spisu s odůvodněním, že soud není schopen posoudit, zda jsou či nejsou dány závažné důvody ve smyslu §65 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Zásah do práv stěžovatele tím byl dále prohlouben, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s podklady, které měl soud pro nařízení domovní prohlídky k dispozici.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému projednání. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření Policie ČR a okresního soudu.
Policie ČR ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že provádí šetření pro podezření ze spáchání trestných činů šíření a přechovávání dětské pornografie, z něhož je podezřelý neznámý pachatel, přistupující do emailové adresy XXXXXX@XXXX.cz z přístupového bodu IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, odkud odeslal dvě zprávy a přijal osm zpráv, zobrazujících či jinak zneužívajících dítě. Z údajů poskytnutých společností ECOMP s. r. o. bylo zjištěno, že předmětná IP adresa byla registrována na jméno R. H., Ch., přičemž ze sdělení jmenované společnosti nijak nevyplývalo, že by stěžovatel nebyl koncovým uživatelem a tuto IP adresu dále poskytoval jiným uživatelům. Z tohoto důvodu byla okresním soudem na výše uvedené adrese nařízena domovní prohlídka, která byla následně dne 14. 10. 2009 provedena. Chybného číselného uvedení IP adresy si policejní komisař nevšiml, nicméně ze spisového materiálu, s nímž byl seznámen, věděl, že R. H. byl označen jako koncový uživatel IP adresy, z níž bylo do schránky XXXXXX@XXXX.cz přistupováno. Stěžovatel při předběžném výslechu uvedl, že není koncovým uživatelem IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, nýbrž tuto poskytuje zhruba dalšímu tisíci uživatelů, nicméně Policie ČR není počítačovým expertem a nemohla tedy na základě této informace o ukončení domovní prohlídky sama rozhodnout. Vzhledem k tomu, že jednotlivé mailové schránky mezi sebou komunikovaly, bylo třeba provést všechny domovní prohlídky ve stejnou dobu; jiným způsobem nemohl být důkazní materiál zajištěn. Sdělení stěžovatele, že v místě bydliště má i jinou IP adresu, než tu, z níž bylo přistupováno do emailové schránky XXXXXX@XXXX.cz, nijak nezpochybňuje důvodnost domovní prohlídky, neboť stěžovatel měl bezpochyby možnost IP adresu, z níž bylo do schránky přistupováno, využívat. Domovní prohlídka byla provedena řádně, výroková část příkazu k domovní prohlídce je bez závad, když v něm bylo řádně ztotožněno místo, kde má být vykonána. Ve spisovém materiálu je správně uváděna ve vztahu k přístupu do předmětné mailové schránky přístupová IP adresa ZZ.ZZ.ZZZ.Z, pouze v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce došlo k záměně na IP adresu XX.XX.XXX.XX, když u koncového uživatele této adresy byla rovněž v tutéž dobu prováděna domovní prohlídka.
Okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že samotné provedení domovní prohlídky je mimo rámec jeho působnosti, proto se omezí pouze na příkaz k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009. Ve vztahu k němu hodnotil okresní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, neboť k omezení stěžovatelem uváděných ústavně zaručených práv došlo přiměřenými prostředky a na základě zákona. Příkaz k provedení domovní prohlídky byl vydán v raném stadiu vyšetřování, v němž dosud nebylo ukotveno procesní postavení stěžovatele, který své výtky formuloval z pozice podezřelého, nicméně již pominul, že trestní řád umožňuje příkazem k domovní prohlídce omezit i práva třetích osob, obývají-li byt, v němž se na základě důvodného podezření mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení. Stěžovatel sám uvedl, že byl poskytovatelem internetového připojení pro třetí osoby, a to z IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z. U stěžovatele jakožto podnikající fyzické osoby nelze jednoduše oddělit záležitosti jeho podnikání od věcí soukromého života. Policejní orgán měl poznatek, že z IP adresy XX.XX.XXX.X byly odeslány zprávy obsahující dětskou pornografii. Jestliže státní zástupce okresnímu soudu navrhl, aby právě ve vztahu k této adrese byla provedena domovní prohlídka, zúžil tak podnět policejního orgánu, jenž žádal o příkaz ve vztahu k IP adrese ZZ.ZZ.ZZZ.Z. Jestliže stěžovatel v ústavní stížnosti připustil, že "jediným možným spojovacím bodem mezi stěžovatelem a vyšetřovanou trestnou činností byla skutečnost, že počítač stěžovatele mohl být použit jako připojovací místo", pak sám formuloval zákonný důvod pro provedení domovní prohlídky. Stěžovatel byl správcem adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, která "předchází" adrese XX.XX.XXX.XX, přičemž fakt přítomnosti dětské pornografie v předmětných zprávách a jejich vztahu k předmětné adrese nebyl zpochybněn a prokazuje důvodnost vydání příkazu k domovní prohlídce, který v žádném případě nebyl odůvodněn povšechně či nekonkrétně. Samotná prohlídka byla nařízena dne 12. 10. 2009 a proběhla dne 14. 10. 2009, fakticky jeden a půl dne po vydání příkazu k tomuto neodkladnému a neopakovatelnému úkonu. Neodkladnost předmětného úkonu vyplývala z povahy věci, neboť měly být získány poznatky o obtížně prokazované trestné činnosti a vzhledem k tomu, že bylo posléze zjištěno, že stěžovatel spravuje část sítě, nemohl policejní orgán spolehlivě určit jeho vztah k vyšetřované trestné činnosti, čímž byl dán důvod neodkladnosti a neopakovatelnosti předmětného úkonu. Odůvodnění příkazu bylo navíc v dané fázi řízení limitováno ustanovením §55 odst. 2 trestního řádu. Pokud jde o nahlížení do spisu, resp. požadavek na zafaxování obsahu sběrného spisu "Nt", soud stěžovateli obratem odpověděl, přičemž jej odkázal na policejní orgán, neboť v soudním sběrném spise není nic, co by nebylo ve spise policejním a soud v případech, kdy je aplikován §55 trestního řádu, nemůže bez opětovného připojení policejního spisu posoudit, jestli jsou splněny podmínky ustanovení §55 odst. 2 trestního řádu. Odkaz na policejní spis tak souladil se snahou stěžovatele získat včas podklady pro případnou ústavní stížnost. Okresní soud připustil, že vztah mezi zákonem o Ústavním soudu a trestním řádem není v přípravném řízení zcela jasný. Obecné soudy však v daných situacích čelí nebezpečí, že zpřístupněním spisu, resp. poskytnutím údajů jdoucích nad rámec ustanovení §55 odst. 2 občanského soudního řádu, mohou zmařit důvodně vedené trestní řízení nebo ohrozit osoby, jimž byl v zájmu na stíhání trestné činnosti poskytnut status utajení. Závěrem okresní soud podotkl, že ani ze stěžovatelem citovaných rozhodnutí Ústavního soudu důvodnost jeho ústavní stížnosti nevyplývá, neboť stěžovatel pominul, že aplikační rozsah těchto nálezů byl v některých případech korigován (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1579/09, III. ÚS 1132/08, I. ÚS 3108/08, II. ÚS 864/08, IV. ÚS 590/06).
Na výše uvedená vyjádření reagoval stěžovatel replikou, přičemž pokud šlo o argumenty okresního soudu, podotkl, že není pravdou, že by uváděl, že spravuje IP adresu ZZ.ZZ.ZZZ.Z; s touto adresou, vůči níž směřoval napadený příkaz k provedení domovní prohlídky, naopak neměl nic společného. Z vyjádření okresního soudu bylo patrno, že jediným podkladem pro nařízení domovní prohlídky byl návrh státního zástupce, přičemž okresní soud ani neprověřil, zda základní údaje v návrhu uvedené, jako například IP adresa, odpovídají skutečnosti, resp. obsahu spisu. Mechanické převzetí údajů uváděných státním zástupcem popírá institucionální garanci práva na respektování obydlí, potažmo práva na ochranu soukromí, vyjádřenou prostřednictvím požadavku, aby domovní prohlídku nařizoval soud. Dle názoru stěžovatele se jedná o jeden z dílčích projevů deformace současného systému, v němž hrají dominantní roli policejní orgány a státní zastupitelství, přičemž takový stav je nutno považovat za protiústavní. Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že již ze samotného příkazu k domovní prohlídce by měly být zřejmé důvody, které k jejímu nařízení vedly, což se v jeho případě nestalo. I kdyby bylo možno připustit, že nároky na preciznost odůvodnění příkazu k provedení domovní prohlídky mohou být z důvodu časového limitu pro jeho vydání poněkud sníženy, pak by měly být alespoň v soudním spise založeny podklady sloužící pro nařízení domovní prohlídky, aby byl myšlenkový postup soudu, jestliže dostatečně nevyplývá ze samotného příkazu, přezkoumatelný. Z repliky okresního soudu přitom vyplynulo, že v soudním spise tyto podklady vůbec založeny nejsou. Stěžovatel měl rovněž za to, že ani z příkazu k domovní prohlídce ani ze souvisejících podkladů či dokonce z povahy věci nelze dovodit, že by se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon. Jestliže okresní soud uváděl, že procesní postavení stěžovatele nebylo v době provádění domovní prohlídky ukotveno, pak takovou argumentaci nelze přijmout již z toho důvodu, že podmínky pro nařízení a provedení domovní prohlídky se liší podle toho, je-li prováděna u podezřelého nebo u třetí osoby, přičemž zejména neodkladnost úkonu je v případě třetí osoby v podstatě vyloučena. Rozhodnutí Ústavního soudu, na něž okresní soud ve svém vyjádření poukazoval, jsou toliko usneseními a nedosahují svým normativním významem nálezů Ústavního soudu, na něž odkazoval stěžovatel. Stěžovatel v této souvislosti připomněl, že jádrem jeho ústavněprávní argumentace byl argument, že v jeho případě nebyl splněn požadavek proporcionality zásahu a na tomto argumentu nadále setrvává. Ostatně nebylo pravdivé tvrzení okresního soudu, že přítomnost dětské pornografie v předmětných zprávách nebyla zpochybněna. Naopak po provedené expertíze policejní orgán usnesením ze dne 31. 3. 2010 odložil podezření ze spáchání trestného činu dle §205a trestního zákona, jehož se měl stěžovatel dopustit. Z odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že na zabavených počítačích nebyl nalezen žádný soubor se závadným obsahem. Citované rozhodnutí policejního orgánu bylo zrušeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Chrudimi č. j. 1 ZN 1601/2009-31 ze dne 21. 4. 2010, v němž je výslovně konstatováno, že od samého počátku prověřování policejní orgán zjistil, že IP adresa ZZ.ZZ.ZZZ.Z je adresou celé bezdrátové sítě připojení internetu provozované stěžovatelem a za této situace je označení stěžovatele za podezřelého předčasné. Rovněž následný vývoj tak dokladoval, že provedení domovní prohlídky u stěžovatele bylo nepřiměřené, neboť orgánům činným v trestním řízení bylo známo, že IP adresa stěžovatele není koncovým přípojným bodem. Pro účely vyšetřování by tak bylo zcela postačující, kdyby byl stěžovatel požádán o součinnost s orgány činnými v trestním řízení. Pokud jde o provedení domovní prohlídky, policejní orgán porušil ústavně zaručená práva stěžovatele tím, že nepodnikl žádné kroky směřující k dobrovolnému vydání požadovaných věcí, ačkoliv i z vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel byl ochoten v tomto ohledu spolupracovat. Stěžovatel uzavřel, že oba účastníci řízení zjevně nedocenili dopady, které s sebou domovní prohlídka přináší, a to zejména za okolností, za jakých byla v jeho případě provedena a které již podrobně popsal ve své ústavní stížnosti. Kromě toho byla stěžovateli po jistou dobu znemožněna podnikatelská činnost, čímž mu vznikla peněžitá újma. Ze skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo, vyplynulo, že domovní prohlídka byla nařízena na základě návrhu, který obsahoval zjevné nesprávnosti, dále nebylo zřejmé, na základě jakých podkladů dospěl soud k závěru, že dosáhnout vydání věcí potřebných pro objasnění trestné činnosti nelze jinak než nařízením domovní prohlídky a jejím provedením v pět hodin ráno. Takovou nevšímavost státních orgánů k základním právům jednotlivce označil stěžovatel za alarmující.
III.
Ústavní soud následně napadené rozhodnutí, jakož i postup policejního orgánu při provádění domovní prohlídky přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud považuje v prvé řadě za nezbytné zdůraznit, že není součástí soustavy obecných soudů a proto mu zpravidla nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Posláním Ústavního soudu dle čl. 83 Ústavy je chránit ústavně zaručená práva stěžovatele a je tedy oprávněn zasáhnout pouze v případě jejich porušení. Není povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace norem jednoduchého práva, neboť tato úloha je zásadně svěřena obecným soudům.
Otázkou domovních prohlídek se Ústavní soud již v minulosti mnohokrát zabýval, přičemž poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 43, nález č. 200, str. 239). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost, ať již domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek jejich přípustnosti (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3001/09, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatel rozvinul svou právní argumentaci ve dvou rovinách, a sice v rovině protiústavnosti příkazu k domovní prohlídce a protiústavnosti provedení domovní prohlídky. Podmínky, za nichž lze nařídit domovní prohlídku, jsou zakotveny v ustanovení §83 trestního řádu; jedná se o písemné vydání příkazu a jeho náležité odůvodnění, přičemž náležitým odůvodněním je třeba rozumět takové odůvodnění, z nějž je zřejmé, z jakých skutkových okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Na druhou stranu však nelze klást na samotné odůvodnění příliš vysoké požadavky, neboť v situacích, kdy je prověřování trestní věci na samém počátku, nelze od policejního orgánu očekávat detailní znalost věci (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V nyní projednávané věci bylo nařízení domovní prohlídky odůvodněno podezřením, že z IP adresy, jejímž uživatelem měl být stěžovatel, bylo přistupováno do e-mailové schránky XXXXXX@XXXX.cz, z níž byl odesílán a přijímán obrazový materiál mající povahu dětské pornografie. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že v příkazu k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 byla mylně uvedena IP adresa XX.XX.XXX.XX, namísto správné IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, nicméně tato skutečnost neměla vliv na správnost výrokové části rozhodnutí ani na zákonnost příkazu k nařízení domovní prohlídky jako celku. Podstatné v této souvislosti bylo, že domovní prohlídka měla být provedena u uživatele IP adresy, z níž byla využívána výše uvedená e-mailová schránka, což byl právě stěžovatel (byť se jednalo o adresu celé jím provozované sítě, což nebylo v době vydání příkazu orgánům činným v trestním řízení známo).
Okresní státní zastupitelství v odpovědi ze dne 15. 10. 2009 k podnětu stěžovatele, týkajícího se domovní prohlídky, vysvětlilo chybnou číselnou identifikace IP adresy tak, že okresní státní zástupce při zpracování návrhu na nařízení domovní prohlídky v bydlišti stěžovatele převzal text tohoto návrhu z návrhu na nařízení domovní prohlídky u jiného podezřelého, přičemž údaj o IP adrese opomněl změnit. Že prověřování ze strany policejního orgánu skutečně směřovalo vůči IP adrese ZZ.ZZ.ZZZ.Z užívané stěžovatelem a že toto byla IP adresa, z níž bylo přistupováno do e-mailové schránky XXXXXX@XXXX.cz, plyne i z vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti a podporuje jej i sdělení společnosti ECOMP, spol. s r. o., ze dne 22. 7. 2009, která na základě předchozí žádosti informovala policejní orgán, že IP adresu ZZ.ZZ.ZZZ.Z užívá stěžovatel, a to na adrese Ch.
Je tedy možno uzavřít, že napadený příkaz k domovní prohlídce vyhovoval zákonným požadavkům, neboť z něj bylo zřejmé, kdo jej vydal, o podezření z jakého trestného činu se jednalo, kde se měla prohlídka vykonat, kdo mohl být pachatelem trestné činnosti a rovněž jaké byly důvody vzniku podezření ze spáchání konkrétního trestného činu. Pochybení v podobě nesprávně uvedené IP adresy nebylo takového rázu, aby, přihlédnuto k okolnostem případu, zakládalo pochybnosti o důvodnosti nařízení domovní prohlídky, resp. činilo příkaz k domovní prohlídce nepřezkoumatelným. K námitce stěžovatele, že soud neměl k dispozici dostatek podkladů pro nařízení domovní prohlídky, Ústavní soud podotýká, že tyto podklady byly obsaženy v policejním spise, který si soud za účelem rozhodnutí o nařízení domovní prohlídky připojil. V další fázi řízení, kdy stěžovatel požadoval zaslání informací, již soud policejní spis k dispozici neměl.
Namítal-li stěžovatel, že příkaz k domovní prohlídce nebyl odůvodněn jako úkon neodkladný a neopakovatelný, je třeba podotknout, že v napadeném příkazu byl jasně vymezen druh trestné činnosti, zrekapitulován průběh dosavadního prověřování a byla v něm rovněž zmíněna nutnost provedení domovní prohlídky z důvodu zajištění počítačů a jejich příslušenství za účelem zjištění přechovávání či další distribuce dětské pornografie. Totéž bylo zřejmé také z návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce. Z popisu šetřené trestné činnosti vyplývalo důvodné podezření, že v rodinném domě stěžovatele se měly nacházet věci (počítače, nosiče dat) důležité pro trestní řízení. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 50, nález č. 147, str. 297) plyne, že neodkladnost a neopakovatelnost úkonu nemusí být nutně výslovně zachycena v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, nicméně v takovém případě je třeba, aby byla dovoditelná alespoň interpretačně. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jednalo o trestnou činnost s celorepublikovou působností, jejíž předpokládaní pachatelé spolu byli ve spojení prostřednictvím internetu, a vzhledem k reálné možnosti, že při prodlení by mohlo dojít ke zničení důkazního materiálu nacházejícího se v elektronické podobě, bylo možno neodkladnost a neopakovatelnost úkonu v projednávané věci implikovat. Při nařízení domovní prohlídky přitom bylo zjevně předpokládáno, že podezřelým z trestného činu je stěžovatel, či případně osoby žijící s ním ve společné domácnosti na adrese Ch., neboť orgány činné v trestním řízení o charakteru podnikatelské činnosti stěžovatele nevěděly. Za těchto okolností nepřipadalo využití jiných, mírnějších prostředků v úvahu.
Ústavní soud nemohl přisvědčit ani námitkám, vztahujícím se k samotnému provedení domovní prohlídky, které se koncentrovaly především do tvrzení, že Policie ČR nevyčerpala veškeré možnosti, jimiž mohlo být provedení domovní prohlídky zabráněno. Z dikce ustanovení §84 vyplývá, že domovní prohlídku je možno vykonat jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo dobrovolného vydání hledané věci, nebo nebyl odstraněn důvod, jenž vedl k jejímu nařízení. Dle názoru Ústavního soudu je v zásadě vždy nutno vycházet z konkrétní situace a je na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily, zda lze s ohledem na povahu prohlídky v tom kterém případě od jejího provedení upustit (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3001/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel při předběžném výslechu sice sdělil, že není koncovým uživatelem předmětné IP adresy a že tato slouží jako centrální adresa pro dalších zhruba tisíc uživatelů, jimž v rámci podnikatelské činnosti poskytuje internetové připojení, tím ovšem policejní orgány bez dalšího nezbavil povinnosti domovní prohlídku provést, a to jednak z toho důvodu, že toto jeho tvrzení nebylo možno bezprostředně ověřit a rovněž i proto, že jej zcela nezbavovalo podezření, neboť v takovém případě mohl jako správce sítě centrální IP adresu rovněž využívat. Předmětem zájmu policie při domovní prohlídce byla výpočetní technika, resp. paměťové nosiče dat neurčitého počtu, přičemž obecně, jakož i v tomto konkrétním případě, platí, že i kdyby osoba, u níž se prohlídka provádí, nabídla věci dobrovolně vydat, nelze mít jistotu, že takto odevzdá skutečně všechny datové nosiče. Jinými slovy řečeno, specifika trestné činnosti, k jejímuž odhalení měla domovní prohlídka směřovat, postup policejního orgánu dostatečně opodstatňovala.
Jakkoliv je pochopitelné, že se stěžovatel cítil nařízením a provedením domovní prohlídky citelně dotčen jak v rovině osobnostní, tak i v rovině pracovní, resp. podnikatelské, nebylo možno na základě zjištěných skutečností konstatovat, že by došlo k porušení jím uváděných ústavně zaručených práv. K zásahu do těchto práv nepochybně došlo, nicméně nejednalo se o zásah neoprávněný či nezákonný, neboť byl proveden v souladu s právními předpisy a sledoval legitimní cíl, jímž byl veřejný zájem na postihování obtížně prokazatelné počítačové kriminality, vážící se k dětské pornografii. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že požadoval-li stěžovatel, aby byla Policii ČR uložena povinnost vrátit mu věci zabavené při domovní prohlídce, pak na základě sdělení okresního státního zastupitelství k tomuto došlo již dne 20. 3. 2010. Tento negativní následek tedy již v době rozhodování Ústavního soudu netrval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu