ECLI:CZ:US:2009:2.US.864.08.1
sp. zn. II. ÚS 864/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. T. V., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Dlouhá 141, Příbram, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu Praha - západ dne 2. 1. 2008 č. j. 33 Nt 801/2008, a jinému zásahu orgánu veřejné moci takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Příkazem Okresního soudu Praha-západ k domovní prohlídce ze dne 2. 1. 2008, č. j. 33 Nt 801/2008-3, byla na žádost státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ podané na podnět Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, nařízena mimo jiné domovní prohlídka v rodinném domu na adrese Všenorská 1011, Dobřichovice, okres Praha-západ, který je ve společném jmění, manželů J. S. a L. S. je pronajat a užíván stěžovatelem. Na základě tohoto příkazu byla dne 3. 2. 2008 provedena v předmětném rodinném domě, který je užíván stěžovatelem a dalšími osobami, domovní prohlídka, o čemž byl policejním orgánem pořízen protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 3. 2. 2008, ČTS: NPC-21/TČ-2008-21-02. V průběhu domovní prohlídky byly ze strany policejního orgánu zajištěny movité věci blíže specifikované v předmětném protokolu.
Stěžovatel je přesvědčen, že příkaz k domovní prohlídce je nezákonným rozhodnutím porušujícím jeho ústavně zaručená práva a v důsledku toho i prohlídka rodinného domu, v němž se stěžovatel trvale zdržuje, byla provedena protiprávně a v rozporu s požadavky právních předpisů. O tom dle názoru stěžovatele svědčí i průběh předmětné prohlídky, jež neodpovídal požadavkům na něho kladeným ze strany příslušných právních předpisů a i z tohoto hlediska lze předmětnou domovní prohlídku označit za nezákonnou.
Stěžovatel je zejména přesvědčen, že předmětný příkaz trpí absencí řádného odůvodnění a v této souvislosti poukazuje především na dále uvedené skutečnosti:
V části příkazu označené jako odůvodnění soud pouze poukazuje na to, že vůči stěžovateli je Policií ČR, Národní protidrogovou centrálou pod ČTS: NPC-30/2007 vedeno šetření pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, přičemž stěžovatel je podezřelým, že má v předmětném objektu vyrábět metamfetamin. Dle názoru soudu je tak nutné zajistit vyrobený metamfetamin, předměty a chemikálie, jež se mají nacházet v rodinném domě, jehož jedním z uživatelů je právě stěžovatel. Ačkoli, jak je i z konstatování soudu patrné, nebylo dosud vůči stěžovateli zahájeno trestní stíhání a trestní věc zmiňovaná soudem byla dosud ve fázi prověřování, není v odůvodnění vůbec obsaženo, na základě jakých skutečností a zjištění je dle názoru soudu odůvodněné podezření policejního orgánu, že stěžovatel je osobou podezřelou z výroby omamných a psychotropních látek. Z odůvodnění není rovněž patrné, že je zde dána alespoň určitá vyšší pravděpodobnost, že podezření policejního orgánu se skutečně zakládá na nějakých konkrétních a podložených skutečnostech a že právě uvedená nemovitost, jež je bydlištěm stěžovatele, slouží k výrobě těchto omamných a psychotropních látek (toto zdůvodnění koneckonců postrádá i samotný návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ ).
Z části příkazu označené jako odůvodnění není tak dle názoru stěžovatele vůbec patrné, v čem konkrétně je spatřována skutečnost, že právě stěžovatel je osobou podezřelou ze spáchání výše popsané trestné činnosti a dále, že se u něho nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Stejně tak nebylo uvedeno, proč je na straně soudu dána obava, že by blíže neidentifikované věci mohly být znehodnoceny či jinak poškozeny a tím by mohlo dojít ke zmaření dosud nezahájeného trestního stíhání. Nutnost označit tyto skutečnosti v rámci odůvodnění potvrzuje i konstantní judikatura Ústavního soudu ČR ( např. Ill ÚS 287/96,11 ÚS 298/05, III ÚS 362/06 ).
Stěžovatel je dále přesvědčen, že ze strany soudu nebyla vůbec zohledněna skutečnost, že je dosud v postavení osoby podezřelé a nikoli v postavení obviněného. Provedení domovní prohlídky ve fázi před zahájením trestního stíhání je možné pouze jako tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu. Soud se těmito skutečnostmi vůbec nezabýval a ani neprojevil snahu zjistit - např. formou dotazu na navrhovatele - z čeho je neodkladnost a neopakovatelnost uvedené prohlídky dovozována. V samotném návrhu na nařízení domovní prohlídky rovněž takovéto vysvětlení není obsaženo. Ze strany navrhovatele navíc ani neodkladnost navrhovaného úkonu nebyla tvrzena. Ačkoli napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán téhož dne, kdy byl soudu doručen ze strany státního zástupce návrh na jeho vydání, tj. dne 2.1. 2008, tak k provedení samotné prohlídky došlo až dne 3. 2. 2008.
Před zahájením domovní prohlídky byl dle protokolu ze dne 3. 2. 2008 proveden výslech stěžovatele, v jehož rámci uvedl, že u sebe nemá žádné nelegálně držené zbraně, jen trochu pervitinu, který policejnímu orgánu vydá dobrovolně, což následně i učinil. Z provedeného výslechu je patrné, že stěžovatel nekladl policejnímu orgánu odpor, byl ochoten spolupracovat a rovněž i dobrovolně vydat vyžadované věci. Stěžovatel je přesvědčen o nezákonnosti prováděné prohlídky, neboť jejího účelu mohlo být dosaženo nepochybně již v rámci jeho výslechu, jak předpokládá ustanovení §84 tr. řádu.
Protokol rovněž neobsahuje všechny zákonné náležitosti, zejména to, že domovní prohlídka byla prováděna v době, kdy dosud nebylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli - k čemuž došlo až následně dne 4. 2. 2008 usnesením policejního orgánu - nikde v protokolu není blíže zmíněno, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon a rovněž není zdůvodněno, v čem konkrétně je neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu shledávána.
Stěžovatel je přesvědčen, že Okresní soud Praha-západ a následně i Policie ČR, NPC SKPV, porušily jeho ústavně zaručená práva, a to konkrétně čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů navrhuje, aby Ústavní soud příkaz Okresního soudu Praha-západ k domovní prohlídce ze dne 2. ledna 2008, č.j. 33 Nt 801/2008-3 zrušil a konstatoval, že při prohlídce rodinného domu v užívání stěžovatele porušila dne 3. 2. 2006 Policie České republiky čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10. odst. 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a současně aby zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením práv a svobod, to znamená vrátit stěžovateli materiály a věci odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 3. 2. 2008, ČTS: NPC-21/TČ-2008-21-02.
Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení.
Dle Okresního soudu Praha - západ z odůvodnění rozhodnutí plyne, že soudce v přípravném řízení učinil svůj závěr na základě předložené spisové dokumentace, z níž je zřejmé, že prověřování pro podezření z předmětné trestné činnosti je vedeno. Již sama tato okolnost je důvodem k opodstatněnosti příkazu k domovní prohlídce, jelikož takovýto úkon může být právě jedním z podstatných podkladů pro další trestní řízení, případně trestní stíhání. Spis obsahuje výsledky operativně pátrací činnosti, jejíž výsledky jsou utajovány a jejich konkretizace v odůvodnění rozhodnutí by znamenala nejen hrozbu zmaření výsledků operativně pátrací činnosti, ale i porušení zákona. Odkaz na závěry dosavadního šetření tedy plně odůvodňuje vydání předmětného rozhodnutí. Soudce se nezabýval neodkladností či neopakovatelností úkonu, k němuž vydal příkaz. Domovní prohlídka je již ze své podstaty úkonem neopakovatelným, jelikož jejím provedením je smysluplné opakování znemožněno. Z ustanovení §158 odst. 3 písm. i) tr. řádu vyplývá, že policejní orgán je oprávněn úkony dle hlavy IV. provádět a ingerence soudu do jeho postupu je konkrétně upravena v hlavě IV. Domovní prohlídku v přípravném řízení soudce povoluje a je povinen zkoumat podmínky pro její provedení dle 82 odst. 1 tr. řádu.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného příkazu k domovní prohlídce jakož i vyhodnocení spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96).
Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ust. §83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví. Tyto požadavky však lze dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Jak Ústavní soud vyslovil např. v již citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 362/06, musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, resp. státního zastupitelství (souhlas ve smyslu ust. §83a odst. 1 tr. řádu) jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob.
V projednávané věci Ústavní soud obecně shledal, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je sice odůvodněn poměrně stručně, avšak je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede a objekt, jež má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou, přičemž obecný soud uvádí i vlastnické vztahy k prohledávané nemovitosti. Ve výroku příkazu k domovní prohlídce je uvedeno, který orgán prohlídku provede, je zde uvedeno důvodné podezření, že se v příslušném bytě nebo v prostorách k němu náležejících nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. V odůvodnění pak obecný soud podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v daném bytě nacházejí.
Příkaz obsahuje i řádné poučení (§78 odst. 1 tr. řádu, §79 odst. 1 tr. řádu a §85a tr. řádu).
Hlavní námitkou stěžovatele ohledně náležitostí příkazu k domovní prohlídce je skutečnost, že z jeho obsahu nevyplývá charakter uvedeného úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného.
Dle ust. §160 odst. 4 tr. řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Možnost provedení určitých úkonů před zahájením trestního stíhání jako neodkladných a neopakovatelných má v právním řádu nezastupitelné místo z důvodu účinné ochrany společnosti před kriminalitou, zároveň však takový postup orgánů činných v trestním řízení výrazným způsobem limituje zejména realizaci práva na obhajobu podezřelých osob. Plyne ze zásady proporcionality zásahů státní moci do práv občanů, že k postupu ve smyslu citovaných ustanovení je nutno přistupovat se zvýšenou opatrností. Vzhledem k charakteru neodkladných a neopakovatelných úkonů je proto zapotřebí zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů také ex post. To zajišťuje požadavek ust. §160 odst. 4 in fine, podle nějž v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Tuto podmínku ovšem protokol pořízený o provedení domovní prohlídky ze dne 3. 2. 2008 nesplňuje a policejní orgán v něm žádným způsobem neodůvodnil charakter úkonu jako nedokladného s hrozícím prodlením, jež by mohlo vést ke ztrátě důkazního materiálu zásahem osob, u nichž je prováděna domovní prohlídka, případně ze strany dalších osob.
V nálezu ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 Ústavní soud konstatoval, že "Pokud v případě stěžovatelky nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva stěžovatelky bezprostředně dotýká. I když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§160 odst. 4 tr. řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§83 odst. 1, 2 tr. řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno" (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96).
Z příslušného trestního spisu, který má Ústavní soud k dispozici, je patrno, že policejní orgán ve svém návrhu adresovaném státnímu zástupci neodůvodnil potřebu provést předmětnou domovní prohlídku jako úkon, který nesnese odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, avšak muselo mu být známo, že jiným způsobem v této fázi trestního řízení (prověřování dle §158 tr. řádu) není možno uvedený úkon provádět. V návrhu státního zástupce, je však již neodkladnost úkonu dostatečně odůvodněna. Státní zástupce v návrhu vysvětlil, že bude třeba domovní prohlídku provést ihned po získání operativního poznatku o aktuální výrobě a distribuci omamných látek, je nezbytné přistoupit k realizaci včetně zamezení dalších následků trestné činnosti a provádět tyto úkony současně k vyloučení rizika varování a odstranění věcí, které by mohly být v trestním řízení použity jako usvědčující důkazy.
Soudce vydávající příkaz k domovní prohlídce vycházel z písemného návrhu státního zástupce, který vzal za důvodný, a rovněž z příslušného dosud shromážděného spisového materiálu, který měl k dispozici a který, jak sám v napadeném příkazu uvedl, rovněž prostudoval. Již z toho je možno usoudit, že se ze strany soudce nejednalo o pouhé formální rozhodnutí o návrhu státního zástupce, nýbrž o kvalifikované rozhodnutí na podkladě informací a znalostí získaných ze spisu., jehož součástí bylo i shora citované odůvodnění státního zástupce ohledně neodkladnosti domovní prohlídky. Ústavní soud v dané věci nepochybuje, že podmínky pro provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného podle §160 odst. 4 tr. zákona byly objektivně dány a skutečnost, že tato neodkladnost nebyla výslovně uvedena v příkazu (v něm alespoň v minimální míře lze neodkladnost úkonu dovodit) ani v protokolu o provedení domovní prohlídky, nemůže sama o sobě svědčit o porušení stěžovatelem namítaného práva na domovní svobodu. Odůvodnění neodkladnosti v protokolu o provedení domovní prohlídky je sice pochybením policie, neboť trestní řád takové odůvodnění výslovně požaduje, avšak dle názoru Ústavního soudu se jedná o formální nedostatek protokolu, který zachycuje průběh domovní prohlídky ex post, a na zákonnost jejího provedení v podstatě již nemá žádný vliv.
Ústavní soud vědom si své úlohy při ochraně ústavnosti musí rovněž dbát na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. V daném případě již byla na stěžovatele podána státním zástupcem obžaloba a věc se tak z fáze přípravného řízení dostala do fáze řízení před soudem (§180 a násl. tr. řádu). Bude tedy na obecném soudu, aby v rámci dokazování posoudil přípustnost resp. použitelnost důkazů, které byly při předmětné domovní prohlídce získány.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnul podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Stanislav Balík
předseda senátu