ECLI:CZ:US:2011:4.US.697.11.1
sp. zn. IV. ÚS 697/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele Mgr. P. P., advokáta, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, o ústavní stížnosti proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 129/2010-152 ze dne 16. 12. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 29 A 129/2010-152 ze dne 16. 12. 2010, jímž mu byla, jakožto ustanovenému advokátovi, přiznána odměna za zastupování navrhovatele v řízení před krajským soudem ve výši 2.400,- Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. Neoprávněný zásah do svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel v tom, že mu měla být přiznána odměna za dva úkony právní služby a nikoliv pouze za jediný, jak to učinil krajský soud. Krajský soud nadto nepřiznal stěžovateli náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je stěžovatel plátcem. Stěžovatel krajskému soudu vytýkal, že si před vydáním svého rozhodnutí neověřil, jaké úkony stěžovatel ve věci konal, a dále že o jeho odměně nerozhodl samostatným usnesením, což dle názoru stěžovatele mohl učinit i poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2538/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku (§202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, IV. ÚS 2444/09, II. ÚS 597/10 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V nyní projednávané věci se stěžovatel prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhal přiznání odměny za jeden úkon právní služby, přičemž částka, o níž měl být nesprávným postupem krajského soudu připraven, měla činit 3.360,- Kč včetně DPH (2.400,- Kč a 20% z částky 4.800,- Kč), tzn. jednalo se z hledisek výše vymezených o částku bagatelní. V těchto případech lze k ústavněprávnímu přezkumu přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, tzn. například tehdy, pokud by krajský soud stěžovateli nepřiznal právo na odměnu za zastupování vůbec. Byl-li ovšem sporný toliko rozsah přiznané odměny a nepřesáhla-li sporná částka hranici bagatelnosti, má Ústavní soud za to, že i kdyby byly výtky stěžovatele vůči postupu krajského soudu opodstatněné, nejednalo by se o zásah, který by dosahoval intenzity nezbytné pro konstatování porušení ústavně zaručených práv. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu