ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.10.11.1
sp. zn. Pl. ÚS 10/11
Usnesení
Plénum Ústavního soudu ve složení František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Miloslav Výborný, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo o návrhu stěžovatelky PhDr. J. B., zastoupené Mgr. Petrem Olivou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010 č. j. 29 A 111/2010-29, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivé projednání její věci dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v důsledku toho i porušení jejího základního práva na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek dle čl. 21 odst. 1 Listiny, jakož i s ohledem na porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
2. Jak uvádí stěžovatelka v ústavní stížnosti, návrhem podaným společně s dalšími navrhovateli Krajskému soudu v Brně se domáhala vyslovení neplatnosti voleb a hlasování do obecního zastupitelstva v městské části Brno-Líšeň ve volebním okrsku č. 326 z důvodu, že při sčítání hlasů nebyly okrskovou volební komisí ve volebním okrsku č. 326 započteny všechny hlasy pro volební stranu LÍŠEŇSKÝ BLOK, sdružení politické strany VOLBA PRO MĚSTO (VPM) a nezávislých kandidátů (dále jen "LÍŠEŇSKÝ BLOK"). Stěžovatelka svůj návrh opírala o skutečnost, že výsledky voleb do zastupitelstva městské části Brno-Líšeň v ostatních okrscích vykazovaly značné rozdíly oproti výsledku ve volebním okrsku č. 326. Zatímco ve volebním okrsku č. 326 dosáhla volební strana LÍŠEŇSKÝ BLOK v součtu 571 hlasů, v ostatních 18 volebních okrscích z celkových 19 dosáhla volební strana LÍŠEŇSKÝ BLOK vždy více než 1200 hlasů a ve třech okrscích dokonce více než 4000 hlasů. Stěžovatelka proto měla za to, že při sčítání hlasů okrskovou volební komisí v okrsku č. 326 nebylo postupováno v souladu s ustanovením §40 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách").
3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 11. 2010 č. j. 29 A 111/2010-29 uvedený návrh na neplatnost voleb a hlasování zamítl a v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že odpůrce Úřad městské části Brno-Líšeň (dále jen "ÚMČ Brno-Líšeň") na základě vyžádání vyjádření sám přepočítal výsledky voleb vztahující se k volebnímu okrsku č. 326 a zjistil pochybení v práci okrskové volební komise, a to při vyplňování Zápisu o průběhu a výsledku hlasování u volebních stran LÍŠEŇSKÝ BLOK a TOP 09, kdy okrsková volební komise do Zápisu o průběhu a výsledku voleb zapsala pouze získané přednostní hlasy a nezapočetla do celkového počtu hlasů hlasy získané pro stranu jako celek. Toto formální pochybení bylo napraveno tím, že do Zápisu o průběhu a výsledku voleb byly ÚMČ Brno-Líšeň doplněny údaje uvedené v pomocných sčítacích arších a strana LÍŠEŇSKÝ BLOK získala o 3102 hlasů více a strana TOP 09 o 1421 hlasů více než byl původně uvedený počet hlasů.
4. Zápis o průběhu a výsledku voleb byl po opravě provedené ÚMČ Brno-Líšeň předán Českému statistickému úřadu a jak ÚMČ Brno-Líšeň, tak Český statistický úřad na základě opraveného Zápisu o průběhu a výsledku voleb konstatovaly, že uvedené pochybení okrskové volební komise pro okrsek č. 326 nemohlo ovlivnit výsledky voleb, neboť uvedené pochybení nemohlo mít žádný vliv na počet získaných mandátů pro jednotlivé strany, nemělo vliv na pořadí kandidátů pro přidělení mandátů v rámci jednotlivých volebních stran a rovněž nemělo vliv na pořadí náhradníků. V návaznosti na uvedená vyjádření Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí důvody pro vyslovení neplatnosti voleb a hlasování v okrsku č. 326 městské části Brno-Líšeň neshledal.
5. Stěžovatelka napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně vytýká, že Krajský soud v Brně o návrhu rozhodl, aniž řádně zjistil skutkový stav věci, a omezil se na zjišťování skutkového stavu v rozsahu, který byl vymezen vyjádřením ÚMČ Brno-Líšeň. Namítá rovněž, že jí v řízení nebyla dána možnost vyslovit se k výše uvedenému vyjádření ÚMČ Brno-Líšeň a nebyla o tomto vyjádření vyrozuměna. Byla tak podle jejího názoru porušena obecná zásada obsažená v ustanovení §36 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), že účastníci mají v řízení rovné postavení a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Stěžovatelka zastává názor, že pouze okrskovou komisí zapečetěné podklady celé volební dokumentace uvedené v §43 odst. 5 zákona o volbách jsou jediným relevantním podkladem a důkazem k ověření výsledku hlasování a tyto si měl Krajský soud v Brně vyžádat. Jestliže tedy Krajský soud v Brně omezil rozsah dokazování pouze na správnost Zápisu o průběhu a výsledku hlasování, lze podle názoru stěžovatelky považovat jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné z důvodu absence dostatečného odůvodnění. S ohledem na shora uvedené důvody proto stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a žádá o projednání věci ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako věci naléhavé.
II.
6. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 A 111/2010 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Brně.
7. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 16. 11. 2010 č. j. 29 A 111/2010-29, z něhož je zřejmé, že soud vycházel nejen z podkladů ÚMČ Brno-Líšeň, ale zejména ze sdělení Českého statistického úřadu, regionálního zmocněnce pro Jihomoravský kraj. Své rozhodnutí nepovažuje krajský soud za nezákonné a je tudíž názoru, že ústavní práva stěžovatelky porušena nebyla.
8. Shora uvedené vyjádření Krajského soudu v Brně k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovatelce k případné replice.
III.
9. Ústavní soud předně připomíná, že ačkoliv se projednávaná materie týká voleb a volebního soudnictví, je uplatněný návrh stěžovatelky ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy (§72 a násl. zákona o Ústavním soudu), nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (§85 a násl. zákona o Ústavním soudu), který se vztahuje pouze k volbě poslance či senátora. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak základem posouzení dané věci Ústavním soudem, tak i stanovenými procesními podmínkami. Účelem ústavní stížnosti je ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
10. Ústavní soud se k právu na svobodné volby vyslovil v řadě svých rozhodnutí, v nichž formuloval i základní interpretační zásady zákonné úpravy volebního soudnictví. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 17, str. 185; vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.) Ústavní soud v tomto směru, vycházeje z demokratického principu legitimity veřejné moci, dle něhož je lid jejím zdrojem a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 Ústavy), vyslovil základní tezi, podle které z principu demokracie plyne pro volební soudnictví vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. To lze beze vší pochybnosti vztáhnout i na volební rozhodování územních společenství občanů, která tímto způsobem vykonávají své ústavně zaručené právo na samosprávu. Naše volebního soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Proto všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je nutno poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Nikoliv každé porušení volebního zákona vyvolává (je-li napadeno) neplatnost voleb. Každý případ je nutno posuzovat a vyhodnocovat nikoliv formálně, nýbrž materiálně: vždy individuálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem (viz nález sp. zn. IV. ÚS 787/06, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 16, str. 201). Prvotním úkolem volebního soudnictví je totiž ochrana funkce voleb v demokratické společnosti z hlediska tzv. objektivního ústavního práva. Na tomto základě Ústavní soud přistoupit k posouzení ústavní stížnosti.
11. Meritum ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky s postupem Krajského soudu v Brně, který si nevyžádal v rámci procesu dokazování celou volební dokumentaci okrskové volební komise a nezjistil tak řádně skutkový stav věci. Ústavní soud k této stěžovatelčině námitce konstatuje, že stěžovatelka svůj návrh odůvodnila pouze obecnou úvahou spočívající v porovnání počtu hlasů v jednotlivých volebních okrscích městské části Brno-Líšeň, v nichž LÍŠEŇSKÝ BLOK, jak stěžovatelka uvádí, dosáhl vždy více než 1200 hlasů a ve třech okrscích dokonce více než 4000 hlasů. Krajský soud při posuzování předmětného návrhu vyšel ze sdělení ÚMČ Brno-Líšeň o přepočítání výsledků voleb v okrsku 326 a zjištěném rozdílu počtu hlasů u LÍŠEŇSKÉHO BLOKU o 3102 hlasů, což s dříve již započítanými hlasy v součtu zjevně pokrývalo i představy stěžovatelky, o něž opírala svá tvrzení o neplatnosti voleb a hlasování do obecního zastupitelstva městské části Brno-Líšeň ve volebním okrsku č. 326. Dle krajským soudem vyžádaného sdělení Českého statistického úřadu nemohlo přitom ani po provedené opravě uvedené pochybení okrskové volební komise pro okrsek č. 326 ovlivnit výsledky voleb.
12. Pokud stěžovatelka namítá, že krajský soud neprováděl již další dokazování, nutno podotknout, že rovněž ve věcech volebních platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, že by se s ním sám neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Ústavní soud v tomto ohledu konstatuje, že se krajský soud s důkazními návrhy stěžovatelky vypořádal na str. 5-6 odůvodnění napadeného usnesení, a to způsobem, z něhož je zřejmé, že stěžovatelkou tvrzené skutečnosti neshledal za způsobilé k vyslovení neplatnosti voleb. Způsob, jímž se krajský soud s tvrzením stěžovatelky vypořádal, považuje Ústavní soud ve světle shora nastíněných tezí za dostatečný a z hlediska ústavněprávního i za ústavně konformní. K vyslovení neplatnosti voleb by mohlo vést, jak již bylo uvedeno výše, toliko závažné porušení volebního zákona, které by prokazatelně ovlivnilo výsledky hlasování či výsledky voleb. V projednávané věci však nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo právě o takový případ. V uvedeném postupu Krajského soudu v Brně proto Ústavní soud stěžovatelkou tvrzený zásah do jejího práva na spravedlivý proces neshledal.
13. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že Krajský soud v Brně porušil její právo na rovné postavení účastníků v řízení tím, že jí v řízení nebyla dána možnost vyslovit se k vyjádření ÚMČ Brno-Líšeň a nebyla o něm vyrozuměna. Procesní postup krajského soudu v tomto ohledu Ústavní soud shledává v souladu s ustanovením §90 odst. 3 s. ř. s., dle jehož dikce soud rozhodne usnesením do 20 dnů poté, kdy mu byl návrh doručen, přičemž jednání není třeba nařizovat. Ústavní soud připomíná, že řízení o neplatnost voleb a hlasování je specifickým řízením dle s. ř. s., v němž lze všechny skutkové nebo právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, účinně uvést pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu, zejména s ohledem na lhůtu 20 dnů, ve které je soudu uložena zákonná povinnost rozhodnout. Je na vůli soudu, zda účastníku řízení, který je podáním dotčen ve svých právech, dá v průběhu soudního řízení možnost vyjádřit se k věci samé a zda nařídí jednání. Pokud tedy soud nepovažoval za nezbytné jednání nařizovat a stěžovatelce doručit vyjádření ÚMČ Brno-Líšeň, nelze mít v posuzované věci za to, že došlo k porušení práva stěžovatelky na rovné postavení účastníků v řízení.
14. Ke stěžovatelkou namítanému porušení jejího základního práva na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek dle čl. 21 odst. 1 Listiny Ústavní soud ze spisového materiálu konstatuje, že stěžovatelka byla ve volbách do zastupitelstva městské části Brno-Líšeň ve dnech 15. - 16. 10. 2010 řádně zvolena na kandidátní listině volební strany LÍŠEŇSKÝ BLOK, a to na prvním místě. Ústavní soud s ohledem na tuto skutečnost porušení jejího základního práva na přístup k voleným funkcím neshledal. Ke stěžovatelkou namítanému porušení čl. 90 Ústavy pak Ústavní soud uvádí, že toto ustanovení v podstatě garantuje obecné principy činnosti státní moci a Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit, zda v souzené věci došlo k porušení uvedených principů, neboť se nejedná o ústavně garantovaná základní práva a svobody ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy.
15. Ústavní soud uzavírá, že z obsahu rozhodnutí krajského soudu plyne, že se soud celou věcí podrobně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem uvedl, jak se s námitkami stěžovatelky vyrovnal a proč návrh na vyslovení neplatnosti voleb a hlasování jako nedůvodný zamítl.
16. S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelky zjevně neopodstatněnou a proto ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2011
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu