ECLI:CZ:US:2012:1.US.1057.12.1
sp. zn. I. ÚS 1057/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Hugem Hubeným, advokátem se sídlem Běhounská 4/20, Brno, proti bodu 35 usnesení Zastupitelstva města Brna ze dne 24. 1. 2012 č. Z6/012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel navrhuje zrušit bod 35 shora citovaného usnesení zastupitelstva obce pro porušení svých základních práv a svobod zaručených v čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 3 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Zastupitelstvo města Brna na svém zasedání č. Z6/012 v bodu 35 Dispozice s bytovými domy Osová 2, 4, Osová 6, Osová 8 v MČ Brno - Starý Lískovec - ZM6-1125 jednak zrušilo usnesení Zastupitelstva města Brna č. Z6/009 ze dne 11. 10. 2011 (a to body č. 48, č. 49 a č. 50.) a dále schválilo výjimku z Pravidel prodeje domů bytů a nebytových prostor v těchto domech včetně pozemků z vlastnictví města Brna do vlastnictví právnických a fyzických osob a souhlasilo s prodejem domů Osová 2, 4, Osová 6 a Osová 8 dle zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, po jednotkách z úrovně MČ Brno - Starý Lískovec s tím, že nebytové jednotky v těchto domech zůstanou v majetku statutárního města Brna.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí především následující.
Stěžovatel je na základě nájemní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Brna, Městskou částí Brno - Starý Lískovec, nájemcem konkretizovaných nebytových prostor. Bylo dohodnuto nájemné ve výši, jež zohledňuje investice provedené stěžovatelem; z důvodu těchto investic byla doba nájmu stanovena na 30 let. Dne 26. 6. 2001 schválilo Zastupitelstvo města Brna na svém zasedání č. Z3/029 Pravidla prodeje domů, bytů a nebytových prostor v těchto domech včetně pozemků z vlastnictví města Brna. V čl. 4 těchto Pravidel jsou stanoveny právní formy prodeje; je řečeno, že prodej domů, bytů a nebytových prostor v těchto domech se uskuteční - pod bodem a) podle občanského zákoníku do vlastnictví právnické osoby založené výlučně nájemci bytů a nebytových prostor v domě, či do podílového spoluvlastnictví nájemců v domě či do vlastnictví fyzické osoby, která je nájemcem bytu v domě. Z uvedeného vyplývá mimo jiné to, že byla odsouhlasena tzv. privatizace celého domu en bloc. V nájemní smlouvě bylo mezi stěžovatelem a Statutárním městem Brnem, Městskou částí Brno - Starý Lískovec, dohodnuto, že v případě prodeje domu (v němž se nachází nebytové prostory v nájmu stěžovatele) z vlastnictví města Brna do vlastnictví právnických a fyzických osob bude postupováno dle Pravidel prodeje domů, bytů a nebytových prostor, schválených Zastupitelstvem města Brna na svém 23/029 zasedání dne 26. 6. 2001. Dne 11. 10. 2011 schválilo Zastupitelstvo města Brna na svém zasedání č. Z6/009 pod bodem 48 záměr prodeje domovního celku - mimo jiné domu, v němž se nachází nebytové prostory v nájmu stěžovatele. Dne 24. 1. 2012 pak zastupitelstvo města Brna rozhodlo na svém zasedání č. Z6/12, pod bodem 35 (pozn.: který je napaden), že své předchozí usnesení ze dne 11. 10. 2011, konkrétně body č. 48 a č. 49 ruší. Současně pak Zastupitelstvo města Brna schválilo výjimku z pravidel prodeje domů, bytů a nebytových prostor v těchto domech včetně pozemků z vlastnictví města Brna do vlastnictví právnických a fyzických osob a souhlasilo s prodejem domů (kde je stěžovatel nájemcem nebytových prostor) dle zákona o vlastnictví bytů, po jednotkách z úrovně MČ Brno - Starý Lískovec s tím, že nebytové jednotky v těchto domech zůstanou v majetku statutárního města Brna. Z důvodové zprávy týkající se projednání bodu 35 vyplývá, že jediným podkladem pro napadené rozhodnutí je anonymní sdělení, kterým je vyjádřeno podezření, že by privatizací po domech jako celcích mohlo dojít k obohacení jednoho z nájemců, a to přes to, že nájemci se od tohoto anonymního sdělení distancovali. Starosta městské části Brno - Starý Lískovec rozeslal dne 21. 12. 2011 dopis adresovaný nájemcům bytů, ve kterém se výslovně uvádí osoba stěžovatele, který by na základě sdělení nájemců (bez bližší specifikace) měl privatizaci zneužít k osobnímu obohacení. Stěžovatel P. H. je členem politické strany Nezávislí demokraté a je opozičním zastupitelem v zastupitelstvu městské části Brno - Starý Lískovec. Stěžovatel má za to, že ze shora uvedeného popisu skutkového stavu je zřejmé, že současné vedení městské části se všemožně snaží stěžovateli pro jeho politické přesvědčení a členství v politické straně uškodit. Cítí se být pro svoje politické přesvědčení a svou politickou příslušnost pronásledován. Stěžovatel je řádným nájemcem nebytových prostor. Smlouvy o nájmu uzavíral s vidinou garance návratnosti svých nemalých investic. Jeho postavení jako nájemce nebytových prostor se dle jeho názoru nijak neliší od postavení nájemců bytových jednotek. Tvrzení, že by privatizací mohlo dojít k osobnímu obohacení jediného nájemce, je naprosto nesmyslné a nepodložené. Důsledek takovéhoto přistupuje pak čistě diskriminační, neboť s jedním z nájemců je bez jakékoli objektivní příčiny zacházeno odlišně než s ostatními. Stěžovatel pak důvod tohoto odlišného zacházení spatřuje jednoznačně ve své politické orientaci.
II.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat věcnou stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Toliko v případě, že ústavní stížnost všechny zákonem stanovené formální náležitosti splňuje, se jí může zabývat také věcně.
Ústavní soud uvádí, že se v principu obdobnou věcí ve své judikatuře již zabýval.
Totiž, již v minulosti několikrát podali jiní stěžovatelé ústavní stížnost proti rozhodnutí obce, kterým obec rozhodovala o svém majetku.
Ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 724/06 se stěžovatel kupříkladu domáhal zrušení rozhodnutí obce, kterým na základě usnesení obecního zastupitelstva došlo k vyřazení nemovitosti stěžovatele z výkupu nemovitostí.
Ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 346/07 se stěžovatel domáhal zrušení článku 1 Zásad pro výkup nemovitostí z Fondu náhrad města Ostravy vydaných usnesením Zastupitelstva města Ostravy.
Ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 85/06 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení obecního zastupitelstva, kterým byl schválen převod nemovitostí z majetku obce.
Ústavní stížnost byla ve všech uvedených případech odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [tedy dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Citovaná usnesení Ústavního soudu byla v podstatě postavena na následující argumentaci.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Na tuto ústavní kautelu dále navazuje ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které rovněž spojuje protiústavní rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah s orgánem veřejné moci. Veřejnou mocí se přitom, v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usnesení č. 3, str. 201).
Zastupitelstvo města není a nemůže být orgánem veřejné moci ve smyslu uvedené definice, ale naopak je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek a vystupuje v právních vztazích svým jménem (§2 zákona č. 128/2000 Sb.).
Ústavní soud má ve vztahu k napadenému usnesení Ústavou a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.
Pokud je petit ústavní stížnosti, která v zásadě směřuje proti usnesení zastupitelstva obce v souvislosti s výkonem její samostatné působnosti [§35 odst. 1 a §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb.], formulován tak, že Ústavní soud má zrušit usnesení, kterým zastupitelstvo rozhodovalo o svém majetku, není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný, neboť by se jednalo o jeho nepřípustný zásah do samostatné působnosti obce, jejíž výkon zákon svěřuje příslušnému orgánu obce. Ústavní soud není oprávněn nahradit zastupitelstvo, příp. jiný příslušný orgán obce, v jeho oprávnění o majetkoprávních úkonech rozhodnout.
Výše uvedené závěry a argumentace plně dopadají i na nynější ústavní stížnost, neboť i nyní stěžovatel napadá rozhodnutí obce, kterým táž o svém majetku rozhodovala.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Vojen Güttler
soudce zpravodaj