ECLI:CZ:US:2012:1.US.755.11.1
sp. zn. I. ÚS 755/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. M., zastoupeného JUDr. Josefem Peštou, advokátem se sídlem Praha 4, Lipenská 555, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 63 Nt 7201/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti JUDr. J. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též "obvodní soud") a vydání všech věcí odňatých dne 9. 2. 2011 při prohlídce jeho kanceláře na adrese P., do 15 dnů ode dne vykonatelnosti nálezu, pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným příkazem soudkyně obvodního soudu nařídila prohlídku kanceláře a zasedací místnosti označené jako č. 231 a 232 a nápisem S. a D., nacházející se ve II. patře budovy na adrese P., jejichž uživatelem je stěžovatel. Prohlídka měla být provedena nejpozději do dvou týdnů od vydání předmětného příkazu.
Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání zločinu podplácení podle §332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"), spáchaného formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jako organizátor. Označené prostory užívá jako kancelář pro svoji poradenskou činnost, kde uchovává veškerou administrativu související s jeho činností, včetně počítače, osobního diáře, do něhož zapisuje schůzky, platby a kontakty. Nacházejí se zde tudíž věci související s jeho trestnou činností (obstarání povolení k provozování STK žadatele Sociální družstvo Benna). Proto může provedení této prohlídky přispět k zajištění stop a věcných důkazů důležitých pro dané trestní řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve popsal údajně nelogickou časovou posloupnost jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení a únik informací do médií ze strany policejního orgánu. Poté poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/07 a II. ÚS 362/06 a uvedl, že i jím napadený příkaz, stejně jako vlastní prohlídka, byl vydán před zahájením trestního stíhání. Z tohoto důvodu měl obsahovat odůvodnění, že se jedná o neodkladný úkon, které však absentuje. Napadený příkaz je odůvodněn pouze skutkově.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyjádřil obvodní soud a Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor korupce a ochrany zájmů EU (dále též "policejní orgán").
Obvodní soud odkázal na důvody uvedené v napadeném příkazu.
Policejní orgán se nejprve vyjádřil k postupu při prověřování podezření ze spáchání trestného činu stěžovatelem, zejména k časové posloupnosti jednotlivých úkonů trestního řízení a k údajnému úniku informací. K nařízené a provedené prohlídce poukázal na vlastní podnět a návrh státního zástupce na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, jež obsahují zdůvodnění, že prohlídka bude provedena jako neodkladný úkon podle §160 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), neboť věci doličné by mohly být zničeny či znehodnoceny. Proto tento úkon nesnese, z hlediska účelu trestního řízení, odklad na dobu než bude zahájeno trestní stíhání. V průběhu prověřování bylo totiž zjištěno, že se jedná o organizovanou činnost, do které je zapojeno více osob. Proto dne 9. 2. 2011 došlo k zadržení všech pěti podezřelých, včetně stěžovatele. V průběhu zadržování podezřelých osob, hrozilo reálné riziko, že by jiné osoby mohly zajistit zničení či znehodnocení důkazů, které měly být zajištěny v průběhu prohlídky (diář stěžovatele, počítač, administrativa spojená s poradenskou činností apod.). Tyto skutečnosti vyplývaly i ze spisového materiálu přiloženého k návrhu státního zástupce na vydání napadeného příkazu (sp. zn. 2 ZN 1929/2010). Rovněž při vyhotovování protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků dne 9. 2. 2011 byl stěžovatel seznámen s tím, že jde o úkon neodkladný a z jakého důvodu.
K tomuto vyjádření stěžovatel v replice uvedl, že se podanou ústavní stížností nedomáhá přezkoumání zákonnosti vedení přípravného řízení. Pokud v tomto směru namítl časovou nelogičnost jednotlivých úkonů, učinil tak pro dokreslení způsobu, jakým Policie ČR v jeho věci postupovala. Předmětem ústavní stížnosti je nařízení a provedení prohlídky před zahájením trestního stíhání, aniž by napadený příkaz obsahoval zdůvodnění, zda a proč jde o úkon neodkladný. V tomto směru poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 3073/10, který odmítl aprobovat praxi, kdy teprve protokol o provedení prohlídky, tak jako tomu bylo v jeho věci, obsahuje poznámku, že jde o úkon neodkladný a z jakého důvodu.
Po prostudování ústavní stížnosti, obsahu napadeného příkazu a listinných podkladů, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že v napadeném příkazu absentuje zdůvodnění provedení prohlídky jako neodkladného úkonu. Neodkladným je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese, z hlediska účelu trestního řízení, odklad na dobu než bude zahájeno trestní stíhání. Jedná se o výjimku z obecného principu, podle něhož jsou jednotlivé úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/2000). Při provedení takového úkonu je nutno uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Účelem zdůvodnění neodkladnosti úkonu je transparentnost postupu nejen policejního orgánu a jeho následná kontrolovatelnost procesními stranami.
Avšak ani absence odkazu na příslušné ustanovení trestního řádu (§160 odst. 4) a zdůvodnění neodkladnosti úkonu sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost neodkladného úkonu. Ústavněprávní rozměr nabývá až v okamžiku, kdy při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu nebyly splněny (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1813/07). Jinými slovy, nikoli nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti, ale absence věcných důvodů pro provedení neodkladného úkonu dosahuje ústavně právní roviny a porušuje tak ústavně zaručená práva stěžovatelů. Taková situace v projednávané věci nenastala.
Lze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že odůvodnění napadeného příkazu neobsahuje výslovně pasáž věnující se neodkladnosti provedení prohlídky, nicméně z okolností případu a podkladů je zřejmá existence věcných důvodů pro provedení prohlídky jako neodkladného úkonu. Důvody neodkladnosti či neopakovatelnosti jsou uvedeny i v podnětu policejního orgánu k podání návrhu na provedení prohlídky a rovněž i v samotném návrhu státního zástupce na vydání příkazu, doplněného o zdůvodnění i v protokolu o provedení dané prohlídky.
Vzhledem k zadržení pěti osob byla snaha eliminovat reálné riziko, spočívající ve vzájemném informování (varování) jednotlivých podezřelých osob, ať už mezi nimi samotnými navzájem, tak i mezi dalšími osobami. To by mělo za následek znehodnocení či zničení důkazů, které měly být zajištěny v průběhu prohlídky. Právě překvapivost tzv. prvního zásahu a znemožnění vzájemného varování mezi spolupachateli zvyšuje úspěšnost policejního vyšetřování. Reálné riziko znehodnocení či zničení důkazů v případě časové prodlevy mezi zahájením trestního stíhání a provedením prohlídek logicky znamenalo nemožnost provedení prohlídek v pozdějším stádiu trestního řízení. Ústavní soud k tomu poznamenává, že jestliže existuje nebezpečí zničení, znehodnocení či ukrytí důkazů, pak sama prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - odkladu vskutku nesnese (srov. obdobně citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10).
Nešlo tedy o (extrémní) případ zneužití daného institutu, které by odůvodňovalo vyhovění ústavní stížnosti a zrušení napadeného rozhodnutí. K porušení čl. 8 Listiny, který chrání právo na osobní svobodu, nemohlo dojít již z toho důvodu, že stěžovatel nebyl v době prohlídky trestně stíhán ani zbaven osobní svobody.
Pokud jde o stěžovatelem zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06, zde Ústavní soud nalezl důvody pro zrušení příkazu zejména v okolnosti, že z příkazu nebylo zřejmé, "z jakého důvodu se domovní prohlídka v bytě (...) vykonává a co má být při jejím vykonání v bytě nalezeno". Stěžovatelova věc se dále odlišuje tím, že domovní prohlídka nebyla provedena u "osoby odlišné od osoby obviněného".
Neobstojí ani odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3073/11, neboť z jeho textu vyplývá, že již v samotném návrhu státního zástupce na vydání příkazu k provedení domovní prohlídky absentovalo zdůvodnění neodkladnosti provedení prohlídky do doby zahájení trestního stíhání.
Ačkoli nižší míra pečlivosti příkazu obvodního soudu odůvodňujícího neodkladnost provedení prohlídky nedosahuje ještě ústavněprávní dimenze, přesto Ústavní soud považuje za vhodné zdůraznit nutnost a povinnost všech orgánů činných v trestním řízení postupovat se zvláštní pečlivostí a věnovat náležitou pozornost procesní perfektnosti a přesnosti jednotlivých procesních úkonů, včetně úkonů neodkladných. Důvodem je, že procesní přesnost respektující zákonné záruky, dané pro vyhledávání a provádění důkazů, jsou základními předpoklady řádného výkonu spravedlnosti (tj. stanoveného postupu ve smyslu čl. 36 Listiny). Proto i mírné vybočení z procesních předpisů může někdy zcela zbytečně zavdávat příčinu k domněnkám o údajné nezákonnosti (neústavnosti) řízení a ve svých důsledcích znehodnocovat nejen provedené důkazy, ale i zatěžovat samotný účel trestního řízení hned z jeho počátku (§1 odst. 1 TrŘ).
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu