ECLI:CZ:US:2012:2.US.1060.12.1
sp. zn. II. ÚS 1060/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. R. K., právně zastoupeného Mgr. Hugem Hubeným, advokátem se sídlem Běhounská 4/20, Brno, proti usnesení Zastupitelstva města Brna dne 24. 1. 2012 č. Z6/012, bod 35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení Zastupitelstva města Brna jakožto orgánu samosprávy, který v rámci své samostatné působnosti (čl. 101 odst. 1 Ústavy) rozhodl o způsobu převodu majetku z vlastnictví města Brna.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 24. 1. 2012 přijalo Zastupitelstvo města Brna na svém zasedání č. Z6/012 mimo jiné usnesení pod bodem 35, kterým jednak zrušilo usnesení Zastupitelstva města Brna č. Z6/009 ze dne 1. 10. 2011., a to body č. 48., č. 49 a č. 50. a dále schválilo výjimku z Pravidel prodeje domů, bytů a nebytových prostor v těchto domech včetně pozemků z vlastnictví města Brna do vlastnictví právnických a fyzických osob.
Stěžovatel je na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 09 2 500 01 00383 uzavřené dne 18. 12. 2001 se Statutárním městem Brnem,. Městskou částí Brno - Starý Lískovec, řádným nájemcem nebytových prostor v objektu domu č.p. 593 na ul. Osová 6, Brno.
Dne 26. 6. 2001 schválilo Zastupitelstvo města Brna na zasedání č. Z3/029 Pravidla prodeje domů, bytů a nebytových prostor v domech včetně pozemků z vlastnictví města Brna. Dne 11. 10. 2011 schválilo Zastupitelstvo města Brna na zasedání č. Z6/009 pod bodem č. 49 záměr prodeje domovního celku - bytového domu Osová 6, č.p. 593, postaveného na pozemku p.č. 2760 v k.ú. Starý Lískovec, obec Brno. Dne 24. 1. 2012 pak Zastupitelstvo města Brna rozhodlo na svém zasedání č. Z6/12, pod bodem č. 35, že své předchozí usnesení ze dne 11. 10. 2011, konkrétně i bod č. 49 ruší. Současně Zastupitelstvo města Brna schválilo výjimku z Pravidel prodeje domů, bytů a nebytových prostor v tomto domě (jakož i dalších domech na ul. Osová) včetně pozemků z vlastnictví města Brna do vlastnictví právnických a fyzických osob a souhlasilo s prodejem domů Osová 2, 4, 6 a 8 dle zákona o vlastnictví bytů, po jednotkách z úrovně MČ Brno - Starý Lískovec s tím, že nebytové jednotky v těchto domech zůstanou v majetku statutárního města Brna.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je řádným nájemcem nebytových prostor. Smlouvu o nájmu uzavíral s vidinou garance návratnosti svých nemalých investic. Postavení nájemce nebytových prostor se dle jeho názoru nijak neliší od postavení nájemců bytových jednotek. Stěžovatel důvod odlišného zacházení spatřuje ve své politické orientaci. Dle stěžovatele nejsou dány objektivní důvody pro odlišný, diskriminační postup ve vztahu k nájemcům nebytových prostora že byl porušen i princip právní jistoty, jehož porušení spatřuje stěžovatel v libovůli, s jakou dochází ke změně jednou přijatých usnesení.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Na tuto ústavní kautelu pak dále navazuje ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které rovněž spojuje protiústavní rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah s orgánem veřejné moci. Veřejnou mocí se přitom, v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usnesení č. 3, str. 201). Je nepochybné, že Zastupitelstvo města Brna není a nemůže být orgánem veřejné moci ve smyslu této definice, ale naopak je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek a vystupuje v právních vztazích svým jménem (§2 zákona č. 128/2000 Sb.). Ústavní soud má ve vztahu k napadenému usnesení Ústavou a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.
Pokud je petit ústavní stížnosti, která v zásadě směřuje proti usnesení zastupitelstva obce v souvislosti s výkonem její samostatné působnosti [§35 odst. 1 a §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb.], formulován tak, že Ústavní soud má zrušit napadené usnesení, kterým zastupitelstvo schválilo výjimku z vlastních Pravidel prodeje domů, bytů a nebytových prostor z vlastnictví města do vlastnictví právnických a fyzických osob, není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný, neboť by se jednalo o nepřípustný zásah do samostatné působnosti obce, jejíž výkon zákon svěřuje příslušnému orgánu obce. Ústavní soud není oprávněn nahradit zastupitelstvo, příp. jiný příslušný orgán obce, v jeho oprávnění rozhodnout o majetkoprávních úkonech - převodu nemovitostí z majetku obce. Takovýto postup by zároveň odporoval judikatuře Ústavního soudu, protože Ústavní soud při výkonu své kompetence musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, to znamená, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy). Tím se stát zásadně liší od nestátních (soukromých) subjektů, pro něž platí opačná zásada, to znamená, že mohou činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikdo není nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny). Stejným způsobem Ústavní soud postupoval i v případech obdobných (srov. např. sp. zn. II. ÚS 724/06, III. ÚS 346/07, IV. ÚS 85/06).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj