ECLI:CZ:US:2012:2.US.1715.10.1
sp. zn. II. ÚS 1715/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PRIMINVEST BETA LTD, reg. č. 83,269, sídlem 7 Craig Street, Belize City, Belize, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 359/2009-187, 14 Co 379/2009, 14 Co 97/2010 ze dne 19. 3. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva uvedená v čl. 36 odst. 1, v čl. 2 odst. 3 a v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 3. 2010 č. j. 14 Co 359/2009-187, 14 Co 379/2009, 14 Co 97/2010, byl změněn výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 Nc 15452/2009-9 ze dne 13. 7. 2009 tak, že návrh oprávněné (stěžovatelky) na nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Jiřím Holasem, č. j. R 027/2009-281 ze dne 29. 5. 2009 k uspokojení pohledávky stěžovatelky ve výši 2 486 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 2 486510 Kč od 1. 4. 2009 do zaplacení, zaplacení nákladů předcházejícího řízení ve výši 224 185,60 Kč a nákladů exekuce, se zamítá. Městský soud z provedeného dokazování zjistil, že zásilka obsahující písemné vyhotovení předmětného nálezu byla dána k poštovní přepravě dne 1. 6. 2009, adresátem byl JUDr. B. T. (právní zástupce povinné FINESKO a.s., se sídlem v Praze 3, Na Rovnosti 2244/5, IČ: 25267655) a odesílatelem byla Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o., se sídlem Pardubice, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1484, IČ: 27481506, nikoli rozhodce JUDr. Jiří Holas. Rozhodčí nález převzal právní zástupce povinné osobně dne 2. 6. 2009. Doložka právní moci na rozhodčím nálezu byla vyznačena ke dni 2. 6. 2009. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl městský soud k závěru, že zásilka obsahující rozhodčí nález nebyla rozhodcem předána k doručení doručujícímu orgánu. Doručujícímu orgánu, tj. v daném případě České poště, zásilku předal třetí subjekt, a to Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o. Dle městského soudu tak citovaný nález nebyl povinné řádně doručen, a nestal se tak vykonatelným.
Stěžovatelka napadla výše citované usnesení městského soudu ústavní stížností, v níž namítá, že rozhodčí nález byl doručen a je tedy vykonatelný. Požadavkem na to, aby přímo rozhodce předával své rozhodčí nálezy doručovacímu orgánu, se odvolací soud dostává do rozporu s čl. 2 odst. 3, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny. Dle stěžovatelky neexistuje právní předpis, který by ukládal rozhodci předávat své rozhodčí nálezy přímo doručovacímu orgánu - České poště, a tudíž tuto povinnost nelze vynucovat tím, že v případech, kdy se tak nestalo, bude rozhodčí nález považován za nevykonatelný. Stěžovatelka namítá, že se domáhala stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, avšak tento soud stěžovatelce zcela v rozporu se svými zákonnými povinnosti požadovanou součinnost odmítl. Dle stěžovatelky jde v rovině jednoduchého práva primárně o hrubé porušení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "občanský soudní řád") a v souvislosti s tím i zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"). V rovině práva ústavního jde o porušení článků 3, 4 a 36 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá mimo jiné porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu však může dojít k porušení práva na spravedlivý proces toliko tehdy, jestliže by závěry obecných soudů byly v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, nebo tehdy, jestliže by byla některá z norem podústavního ("jednoduchého") práva interpretována způsobem, nacházejícím se v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jednalo-li by se o interpretaci založenou na ústavně nepřípustné svévoli (např. nerespektování kogentní normy). Nic takového však Ústavní soud nezjistil.
Městský soud ve svém rozhodnutí argumentoval následujícím způsobem. Podle ustanovení §28 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Protože doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení není v zákoně o rozhodčím řízení upraveno, uplatní se přiměřeně ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení. Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu se tedy doručuje stranám do vlastních rukou. Dle §45 občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009, písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Nedošlo-li k doručení písemnosti při jednání, předseda senátu nařídí, aby byla doručena prostřednictvím doručujícího orgánu (§45a) nebo prostřednictvím veřejné datové sítě (§45f). Podle §45a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009, jsou doručujícími orgány soudní doručovatelé, orgány justiční stráže, soudní exekutoři, provozovatelé poštovních služeb, orgány Vězeňské služby České republiky, zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, územní vojenské správy, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti.
Ve svém odůvodnění rozhodnutí městský soud dále uvedl, že soudní judikatura je názoru, že doručování rozhodčího nálezu se řídí postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu týkajících se doručování písemností, a je v této otázce jednotná. Dle konstantní judikatury je tento závěr odůvodněn tím, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení, stranám je umožněno disponovat procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález, případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu §27 zákona o rozhodčím řízení. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran, doručování rozhodnutí zásadně nepatří. Mají-li nastat u rozhodčího nálezu účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 1928/2007, 20 Cdo 2103/2007, 20 Cdo 2909/2007, 20 Cdo 1612/2006, 20 Cdo 1592/2006).
Městský soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že doručování rozhodčího nálezu nemůže být dohodou účastníků upraveno odchylně od ustanovení občanského soudního řádu, bylo předpokladem pro nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodčího nálezu, aby tento byl doručen v souladu s občanským soudním řádem. V dané věci postup dodržen nebyl, jelikož rozhodčí nález nebyl rozhodcem předán k doručení doručujícímu orgánu. Doručujícímu orgánu jej předal třetí subjekt, a to Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s.r.o. Rozhodčí nález tak nebyl dle městského soudu doručen v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu a z daného důvodu tak nebyl povinné doručen řádně a nestal se vykonatelným dle §28 odst. 1, 2 zákona o rozhodčím řízení.
Ústavní soud posoudil postup a argumentaci městského soudu z hlediska ústavněprávního a dospěl k závěru, že nebylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, ani jiné stěžovatelkou namítané ústavně zaručené právo. Městský soud postupoval v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Citovanou argumentaci Nejvyššího soudu, kterou ve svém rozhodnutí použil městský soud, nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat a považuje ji - z hlediska ústavnosti - za případnou i v této souzené věci. Nad rámec městským soudem citovaných judikátů Ústavní soud dále uvádí např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2949/2009, 20 Cdo 1694/2009, 20 Cdo 2827/2009, 20 Cdo 3539/2009, 20 Cdo 2890/2010, ze kterých jasně vyplývá, že judikatura v otázce doručování rozhodnutí (rozhodčích nálezů) je dlouhodobě jednotná a ustálená a ze kterých dále vyplývá, že Nejvyšší soud ČR otázku doručování rozhodnutí neřadí do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců).
Závěrem Ústavní soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že předpokladem vykonatelnosti rozhodčího nálezu je právě doručení jeho písemného vyhotovení stranám, má Ústavní soud za to, že je třeba v této otázce klást na rozhodčí řízení jakožto alternativu k řízení soudnímu přísnější nároky.
Skutečnost, že se stěžovatelka s právním názorem městského soudu neztotožnila, sama o sobě porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu