ECLI:CZ:US:2012:2.US.770.06.1
sp. zn. II. ÚS 770/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. P. Š. a 2. J. V., zastoupených JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha, proti neoprávněnému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na blíže specifikovaných telefonních číslech stěžovatelů (dle příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. .9. 2006 sp. zn. 37 Nt 1618/2006), a o návrhu na zrušení §88 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé uvedli, že se dne 30. 9. 2006 dozvěděli ze sdělovacích prostředků, že odposlouchávány byly telefonní rozhovory jimi vedené a vedené rodinnými příslušníky stěžovatele č. 2 (stěžovatelé uvedli konkrétní telefonní čísla).
Dne 4. 9. 2006 měl Obvodní soud pro Prahu 5 na návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 nařídit 46 odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Stěžovatelé odmítají, že by byli jakkoliv zapojeni do kauzy tzv. úniku informací z tzv. K. zprávy nebo že by byli o této věci jakkoliv informováni. Odposlechy a záznamy jejich telekomunikačního provozu tak nemohou přispět k objasnění této záležitosti. Stěžovatelé pociťují zásah do svých lidských práv velmi citelně, neboť byly odposlouchávány nejen jejich hovory týkající se jejich pracovní činnosti v Poslanecké sněmovně, ale i soukromé části jejich telefonních hovorů s přáteli a rodinnými příslušníky. Kromě nich byli odposloucháváni i rodinní příslušníci stěžovatele č. 2, jeho manželka a syn. Ani jeden z nich nemá s pracovní činností stěžovatele nic společného a nařízení odposlechu tak překročilo i v tomto případě zákonné meze. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že pro nařízení jejich odposlechů nebyly splněny zákonné předpoklady a že orgány činné v trestním řízení postupovaly nezákonně. Provedením odposlechů, popř. záznamů telekomunikačního provozu stěžovatelů došlo k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, zejména do práva na ochranu soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) a práva na zachování tajemství doručovaných zpráv dle čl. 13 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nemají možnost seznámit se s okolnostmi a právními důvody, za kterých byly odposlechy a záznamy jejich hovorů nařízeny a prováděny, a nemají možnost nechat přezkoumat zákonnost tohoto zásahu do jejich základních práv před soudem, popř. požádat soud či jiný orgán o přiměřenou satisfakci, došlo zároveň k porušení jejich práva na existenci účinných právních prostředků nápravy podle čl. 13 Úmluvy a čl. 10 Listiny, stejně jako k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
Stěžovatelé pojali ústavní stížnost jako stížnost proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím v odposleších jejich telefonických hovorů. Ústavní soud k tomu uvádí, že byť v petitu ústavní stížnosti není formálně explicitně navrhováno zrušení, obsahově ústavní stížnost směřuje právě proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2006 sp. zn. 37 Nt 1618/2006, neboť právě tímto rozhodnutím došlo dle §88 trestního řádu k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který stěžovatelé obsahem ústavní stížnosti rozporují. Navíc skutečnost, že stěžovatelé nezmínili toto usnesení soudu výslovně v petitu, patrně odpovídá i tomu, že neznali jeho spisovou značku, a tak jej nemohli plně specifikovat.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti je povinen posoudit, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu ke stěžovatelce 1. nezbylo než ústavní stížnost spolu s návrhem odmítnout jako podanou osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť jí uvedené telefonní číslo, které měla užívat, nebylo předmětem výroku napadeného rozhodnutí, tj. nebylo na základě tohoto rozhodnutí odposloucháváno.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a předloženého spisového materiálu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele 2. nelze považovat za důvodnou.
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle §88 odst. 1 trestního řádu (ve znění účinném do 30. 6. 2008) byl v dané věci vydán (na návrh státního zástupce) dne 4. 9. 2006, a to rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 1618/2006 (s účinností na dobu tří měsíců, se zahájením dne 5. 9. 2006). Byl odůvodněn takto"
"Policejním orgánem IMV je pod výše uvedeným Č.j. prověřováno podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, z nichž je podezřelý J. K., ředitel ÚOOZ SKPV. Dne 4. 9. 2006 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 návrh datovaný 1. 9. 2006 na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na výše specifikovaných telefonních číslech s odkazem na spáchanou trestnou činnost s odůvodněním, že předmětem šetření je mimo jiné i to, za jakým účelem byla vypracována zpráva K. a zda mohli představitelé ODS údaje z této zprávy mít k dispozici ještě před jejím předáním VOB, jak se uvádí v trestním oznámení podaném P. Z dosavadního šetření a vyhodnocení informací o uskutečněném telekomunikačním provozu vyplývá vzájemná komunikace shora uvedených osob prostřednictvím mobilních telefonů a to zejména v týdnu před jednáním VOB. Navrhovaným postupem by mělo být zjištěno, zda spolu uvedené osoby komunikují a zda si sdělují informace o zprávě ÚOOZ, případně zda znají některé skutečnosti, které by napomohly zjistit, jak k úniku informací ze zprávy došlo a za jakým účelem byla zpráva vypracována, prezentována a kdo měl možnost do zprávy nahlédnout.
Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 přezkoumal návrh včetně přiloženého spisového materiálu a zjistil, že podmínky pro nařízení výše specifikovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jsou splněny. Šetření je vedeno pro zvlášť závažné úmyslné trestné činy ve smyslu §88 odst. 1 tr. řádu a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze předpokládat, že postupem podle tohoto příkazu budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Vzhledem k v současné době naplánovaným úkonům (výslechům) trestního řízení lze oprávněně předpokládat sdělování předmětných údajů i po době, která od spáchání trestné činnosti uplynula.
Doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla oproti návrhu státního zástupce zkrácena na polovinu. V odůvodněném případě není vyloučeno podání návrhu na prodloužení této doby podle §88 odst. 2 tr. řádu s předložením provedeného vyhodnocení výsledků dosavadního postupu podle tohoto příkazu."
Podle §88 odst. 1 věta první trestního řádu platí, že "Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení." Podle §88 odst. 2 věta první trestního řádu platí, že "Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn."
Právě tato ustanovení (v rovině podústavního práva) byla v dané věci aplikována, a proto na ně se soustředilo posouzení Ústavního soudu ve smyslu jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.
Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 615/06 vyslovil tezi: "Pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění (poznámka: v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá. Pouhé trestní oznámení samo o sobě, není-li doloženo alespoň indiciemi, z nichž lze důvodné podezření dovozovat, nepostačuje k nařízení odposlechů, neboť totiž nepostačuje ani k zahájení řízení k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle §158 trestního řádu. Může tedy být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, a musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání takového trestného činu."
Rovněž v nálezu sp. zn. II. ÚS 789/06 Ústavní soud např. vyslovil, že "Účel zjišťování údajů podle §88a odst. 1 trestního řádu je nutno zkoumat s ohledem na to, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek, a to jako na podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu... I v řízení podle §88a odst. 1 trestního řádu je tedy nutné zkoumat opodstatněnost vedení příslušného trestního řízení. Pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, že byl spáchán trestný čin, tj. pokud byly teprve zahájeny úkony trestního řízení, musí být v odůvodnění vyloženo, o jaké skutečnosti se takový závěr opírá."
Odposlechem a záznamem telekomunikačního zařízení dochází k zásahu do nedotknutelnosti soukromí, práva na respektování soukromého života a do práva na respektování tajemství telefonem sdělovaných zpráv (srov. čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 13 Listiny, čl. 8 Úmluvy). Tato základní práva a svobody, spolu se svobodou osobní, a dalšími ústavně zaručenými základními právy a svobodami, dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit na důkaz úcty k právům a svobodám člověka a občana.
Jestliže ústavní pořádek připouští průlom do této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných. Současně musí existovat nezbytnost takového zásahu. Přípustný je tedy pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci při existenci legitimního cíle na tomto zásahu, přičemž musí kumulativně jít o zásah v demokratické společnosti nezbytný (srov. nález sp. zn. II. ÚS 502/2000 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 21. N. 11. str. 83).
Pakliže jde tedy o oblast zásahu do základních práv a svobod, nadto o sféru se značným prostorem pro zneužití, což může mít intenzivně negativní následky pro sféru jednotlivce, ale i pro společnost a demokratický právní stát je nutné zajistit účinnou kontrolu nezávislou a nestrannou moci soudní, která ostatně i z důvodu kvalifikačních záruk (morálních a odborných) poskytuje nejlepší garanci pro splnění vytyčeného cíle. Jde současně o projev ústavního principu dělby moci, tedy o brzdu moci soudní vůči moci výkonné.
Shora dovozená obligatornost soudní kontroly odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu - za účelem garance existence legitimního cíle konkrétního zásahu do ústavně zaručených práv a svobod jednotlivců a aby nebyly překročeny jeho meze nezbytnosti - je z logiky věci v praktickém životě realizována vlastním soudním zkoumáním existence podmínek zakotvených v právním předpise pro možnost nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, čehož součástí je přirozeně odůvodnění soudního příkazu o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Jak tedy uvedl Ústavní soud shora, k tomu, aby existoval legitimní cíl zásahu do ústavně zaručených práv a svobod a nebyly překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných záruk, skládajících se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich dodržování.
Uvedenými odpovídajícími právními předpisy je především §88 odst. 1 (ve spojení s §88 odst. 2 věta první trestního řádu, dle kterého musí být příkaz písemný a odůvodněn). Jsou to právě především podmínky obsažené v tomto ustanovení, které v normativní rovině implikují a garantují danost legitimního cíle zásahu do ústavně zaručených práv a svobod jednotlivců a nepřekročení mezí nezbytnosti takového zásahu, neboť to je jejich smyslem.
Citované ustanovení podústavního práva uvádí, že podmínkou pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vedení trestního řízení "pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva", čímž je vyjádřena představa zákonodárce o proporcionalitě. Legitimním cílem k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod obecně je totiž řízení směřující k náležitému zjištění trestných činů a spravedlivému potrestání jejich pachatelů (§1 odst. 1 trestního řádu) jako takové (tj. obecně trestní řízení). Zákonodárce stanovením podmínky "přísnější", kvalifikované právní kvalifikace dává najevo, že za nezbytně nutné k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nepovažuje ochranu společnosti před pachateli jakýchkoli trestných činů, nýbrž před pachateli kvalifikovaných, závažných trestných činů, nebo těch úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva.
Pokud jde o podmínku "Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva" v §88 odst. 1 věta první, obecný soud k jejímu naplnění v příkazu konstatoval, že "trestní věc je vedena pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, pomluvy podle §206 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, neoprávněného nakládání s osobními údaji dle §178 odst. 2, odst. 3 písm. a), b), c) tr. zákona a ohrožení utajované skutečnosti podle §106 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona.
Plukovník J. K. se měl dopustit předmětných trestných činů dle návrhu státního zástupce tím, že "od přesně nezjištěné doby v květnu 2006 do 29.52006 v budově Parlamentu P ČR v ul. Sněmovní předal S. S. z internetového serveru aktuálně.cz kopie dokumentů ÚOOZ SKPV a dále členům Sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost PS P ČR, které byly určeny pouze pro vnitřní potřebu tohoto útvaru s vědomím, že tyto písemnosti budou zveřejněny ve sdělovacích prostředcích, k čemuž skutečně došlo na stránkách serveru aktuálně.cz, radiožurnál.cz, v TV Nova, TV Prima, České televizi, Lidových novinách, MF Dnes a dalších médiích, kdy tyto materiály měl předat v době před 21. 5. 2006 představitelům ODS s vědomím, že touto politickou stranou budou zneužity v předvolební kampani a dojde tak k ovlivnění výsledku voleb do PS P ČR, konaných ve dnech 2. a 3. .6. 2006 a dojde tak k porušení zákona č. 247/1995, kdy v těchto materiálech jsou obsaženy osobní údaje osob, materiály obsahující záznamy z odposlechů telekomunikačního provozu, dokumenty z probíhajících trestních řízení, protokoly z domovních prohlídek, záznamy o operativních šetření, ačkoli věděl, že údaje v tomto dokumentu jsou nepravdivé a jejich předáním poslancům a představitelům ODS a sdělovacím prostředkům došlo u předsedy vlády Ing. P. k ohrožení jeho vážnosti u spoluobčanů, v zaměstnání, narušení rodinných vztahů, došlo k narušení probíhajících trestních řízeních, k ovlivnění průběhu voleb a jejich regulérnosti, narušení důvěry občanů v práci Policie ČR a celý politický systém. Některé písemnosti, které měl K. předat neoprávněným osobám, měly obsahovat informace utajované ve stupni "Důvěrné" a došlo tak k jejich vyzrazení a porušení zákona o utajovaných skutečnostech."
Z obsahu příkazu je pak zcela zřejmé, že nejméně dva trestné činy /§158 odst. 1, písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona (trest odnětí svobody na tři léta až deset let), §106 odst. 1 a odst. 2 písm. c) trestního zákona (trest odnětí svobody na dvě léta až osm let)/ spadají do kategorie zvlášť závažných úmyslných trestných činů (dle definice v §41 odst. 2 tr. zákona), čímž byla podmínka věty první odst. 1 §88 tr. zákoníku naplněna.
Další podmínkou pro nařízení odposlechu dle §88 odst. 1 tr. řádu je "pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení." V přípravném stádiu trestního řízení však mnohdy není možno uvedené významné skutečnosti blíže specifikovat. Orgány činné v trestním řízení vycházely v dané věci z předpokladu, že když na následující dobu byly naplánovány výslechy odposlouchávaných osob, může toto zafungovat jako iniciátor jejich vzájemné komunikace (srov. s. 6 spisu 37 Nt 1618/2006). Takovou úvahu nelze a priori vyloučit a je zcela na odpovědnosti orgánů činných v trestním řízení, aby posoudily a vyhodnotily taktickou stránku vyšetřování tak, aby věc mohla být co nejlépe objasněna.
Ústavní soud tedy neshledal v postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 porušení shora uvedených podmínek pro možnost nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na předmětných telefonních číslech. Z obsahu spisu vyplývá, že soud návrhu státního zástupce věnoval patřičnou pozornost a měl snahu striktně dodržet příslušná zákonná ustanovení. V důsledku toho nebylo návrhu dvakrát vyhověno a až po doplnění vyšetřování a provedení dalších úkonů přisvědčujících důvodnosti nově podaného návrhu, byl soudem odposlech povolen a příkaz vydán.
Ústavní soud vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem neshledal tvrzený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
V případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i akcesorický návrh na zrušení právního předpisu, jenž Ústavní soud odmítá dle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Nad rámec uvedeného je možno pouze uvést, že protiústavnost napadeného ustanovení stěžovatel spatřoval v absenci pravidla, dle kterého by se odposlouchávané osoby měly právo následně dozvědět, že byly odposlouchávány a měly právo se poté domáhat přezkumu zákonnosti uskutečněného odposlechu. Toto pravidlo však bylo v mezidobí do §88 trestního řádu zakotveno, konkrétně novelou provedenou zákonem č. 177/2008 Sb., s účinností od 1. 7. 2008 (srov. §88 odst. 8 věta první, druhá a třetí: "Státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu."). Pakliže stěžovatel rovněž namítal, že protiústavní je i pravidlo zakotvené v odst. 1 §88 trestního řádu, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být též pro případ vedeného trestního řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, ve vztahu k této části §88 byl návrh stěžovatele odmítnut jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť tato část §88 odst. 1 trestního řádu nebyla na případ stěžovatele aplikována (srov. §74 zákona o Ústavním soudu: "Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti...").
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu