ECLI:CZ:US:2012:4.US.2749.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2749/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, 180 00 Praha 8 - Libeň, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, AK se sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2011 č. j. 3 A 20/2011-128 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze s tím, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanoveních čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; stěžovatelka rovněž uvedla, že postup Městského soudu v Praze porušil principy právní jistoty a legitimního očekávání.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podala u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání žádost o změnu licenčních podmínek, na základě níž by nemusela poskytovat vysílací časy provozovatelům místního vysílání; Rada o této žádosti ve stanovené lhůtě nerozhodla, v důsledku čehož nastala fikce pozitivního rozhodnutí. Toto fiktivní rozhodnutí však provozovatelé místního vysílání napadli žalobou (dle stěžovatelky zjevně opožděnou, soud se však touto námitkou vůbec nezabýval), jíž správní soud napadeným rozhodnutím přiznal odkladný účinek a řízení přerušil s odůvodněním, že probíhá jiné řízení, které by mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu.
Tímto postupem soudu byla stěžovatelka údajně značně poškozena, neboť jím je nepřiměřeně prodlužováno soudní řízení a zároveň s ním i období nejistoty, za jakých podmínek má provozovat svou podnikatelskou činnost. Podle stěžovatelky je přitom zjevné, že podmínky pro změnu licenčních podmínek byly splněny.
II.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před správním soudem, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde sice o návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka namítla průtahy v řízení a zásah do svých legitimních očekávání a právní jistoty v důsledku rozhodnutí o přerušení řízení. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi najevo, že usnesení o přerušení řízení nepovažuje zpravidla za rozhodnutí, které je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 491/03 či III. ÚS 275/06, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvodem přerušení řízení podle ustanovení §48 odst. 2 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění účinném v době rozhodnutí soudu (dále jen "s. ř. s."), je to, zda je v jiném řízení řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Je-li tato okolnost dána či nikoliv, je věcí zvážení konkrétních okolností případu a otázkou výkladu podústavního práva. Její hodnocení tudíž přísluší obecným soudům, které jsou oprávněny a současně i povinny odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu proto zpravidla nepřísluší zpochybňovat procesní postup soudů, jež jsou v dané věci nejlépe informovány o okolnostech případu, ani měnit jejich závěry, jsou-li ve vztahu k přerušení řízení řádně odůvodněny (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 491/03, III. ÚS 350/04, III. ÚS 275/06 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ověřil, že napadené rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění postupu spočívajícího v přerušení řízení a přiznání odkladného účinku žalobě (který ostatně v projednávané věci nastává ze zákona). Napadené rozhodnutí nelze považovat za příčinu jakýchkoliv nepřiměřených průtahů, nýbrž za projev uvážlivého a ústavně konformního postupu správního soudu; tento postup pokládá Ústavní soud za zcela souladný se smyslem shora citovaného ustanovení s. ř. s., jímž je snaha o eliminaci rozporů mezi rozhodnutími orgánů veřejné moci v souvisejících věcech.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu