ECLI:CZ:US:2012:4.US.2849.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2849/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelů Ing. J. N., Ing. J. V., CSc., společnosti Polytechna Group, s. r. o., se sídlem Thámova 181/20, Praha 8 - Karlín, společnosti NEVACO s. r. o., se sídlem Thámova 181/20, Praha 8 - Karlín, společnosti SOUNDSPHERE s. r.o., se sídlem Ledecká 1, Praha 6 a společnosti JOKK, s. r. o., se sídlem Horní Jirčany 365, Jesenice u Prahy, zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou, se sídlem Stankovského 144, Čelákovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011 č. j. 28 Cdo 1143/2010-162, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009 č. j. 23 Co 380/2009-148, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2009 č. j. 16 C 18/2008-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 26. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní lidská práva (svobody) garantovaná jim zejména Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i dodatkovými protokoly k Úmluvě. Konkrétně stěžovatelé v ústavní stížnosti zmiňují právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku, jakož i právo na náhradu škody. V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelé domáhali po České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky náhrady nemajetkové i majetkové újmy. To proto, že stěžovatel Ing. N. a Ing. V. byli trestně stíháni, ovšem po několikaletém vedení trestního řízení byli zproštěni obvinění s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli stíháni. Stěžovatelé jednak uplatňovali nárok na nemajetkovou újmu způsobenou tvrzenými průtahy ve zmíněném trestním řízení, jednak požadovali náhradu škody spočívající v tom, že konkrétně společnost Polytechna Group, s. r. o., hradila za Ing. N. a za Ing. V. náklady obhajoby. Ostatní právnické osoby (včetně společnosti Polytechna Group, s. r. o.) vystupující v řízení o ústavní stížnosti jako stěžovatelé pak žádaly náhradu škody vzniklou údajně nucenou změnou v jejich statutárních orgánech (Ing. N. a Ing. V. museli být podle názoru stěžovatelů nahrazeni jinými fyzickými osobami). Soudy jim ovšem žádný z požadovaných nároků nepřiznaly.
II.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.
Stěžovatelé se v ústavní stížnosti dovolávali ochrany shora citovaných základních práv (svobod). Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ke konkrétním námitkám stěžovatelů Ústavní soud dodává následující:
V řízení nebylo přistoupeno k rozšíření žaloby o eventuální petit (srov. číslo 76 vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 16 C 18/2008). Už jen z tohoto formálního důvodu nebyla společnost Polytechna Group, s. r. o., aktivně věcně legitimována ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby. Za této situace ostatně společnost Polytechna Group, s. r. o., mohla ve vztahu k tomuto nároku podat samostatnou žalobu.
Vytýkají-li stěžovatelé soudům, že v řízení o náhradě nemajetkové újmy dospěly k závěru, že se trestní soudy posuzující případnou trestnou činnost stěžovatelů Ing. N. a Ing. V. nedopustily průtahů v řízení, pak Ústavní soud dospěl k závěru, že tento závěr je v ústavní stížností napadených rozhodnutích dostatečně odůvodněn. Nadto, pokud stěžovatelé v ústavní stížnosti dovozují průtahy například ze situace, kdy prvostupňové rozhodnutí v trestním řízení bylo vydáno dne 29. 9. 2004, zrušující rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 22. 2. 2005 a nové prvostupňové rozhodnutí 3. 6. 2005, pak v tom Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelů žádné průtahy neshledal.
Tvrdí-li konečně stěžovatelé v ústavní stížnosti (aniž by svá tvrzení blíže specifikovali), že Městský soud v Praze na základě nepravomocného trestního rozhodnutí svévolně vymazává statutární orgány stěžovatelů, pak z obchodního rejstříku tato skutečnost není zřejmá.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu