ECLI:CZ:US:2013:3.US.337.13.1
sp. zn. III. ÚS 337/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BEZREKLAMKY, s. r. o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Křižíkova 332/1, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Praha 8, Karolinská 661/4, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012 č. j. 12 C 79/2012-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným rozsudkem obecného soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a legitimní očekávání dle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo svobodně podnikat dle článku 26 odst. 1 Listiny, a aby z tohoto důvodu toto rozhodnutí zrušil.
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného procesního spisu se podává, že Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 22. 11. 2012 č. j. 12 C 79/2012-52 zamítl žalobu stěžovatelky (žalobkyně), kterou se po žalovaném domáhala zaplacení 2 290 Kč ze smlouvy o propagaci reklamní plochy na jeho vozidle, neboť ji shledal neplatnou dle ustanovení §49a občanského zákoníku.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti okresnímu soudu vytýká chybný výklad předmětu rozhodné smlouvy, nesprávné určení rozsahu její neplatnosti, provedení s věcí nesouvisejících důkazů, nerespektování rozhodnutí obecných soudů v jejích obdobných věcech, a konečně tvrdí, že byla upřednostněna ochrana spotřebitele na její úkor.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Ve vztahu k povaze projednávané věci je především namístě zdůraznit, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v prvním stupni, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 185/98, III. ÚS 200/05, IV. ÚS 8/01, II. ÚS 436/01, IV. ÚS 502/05 a další).
Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu v dané věci však splněny nejsou.
Stěžovatelka své námitky identifikuje s tvrzením (pouhé) věcné nesprávnosti meritorního rozhodnutí soudu a nepřípustně je spojuje s očekáváním, že Ústavní soud podrobí dosavadní výsledek občanskoprávního sporu dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu, což mu - ani v obecné poloze - nepřísluší.
Aniž by se mohl uchýlit k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že v napadeném - adekvátně odůvodněném - rozhodnutí shora předjímaný kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát bez jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu